Historický odkaz Karla Marxe: 200 let od jeho narození

Není to tak dávno, co v edici „Život pozoruhodných lidí“ vydavatelství „Mladá garda“ vyšla biografie Karla Marxe napsaná bývalým ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj, slavným teoretikem globalizace Jacquesem Attalim. Attali, jak se ukázalo, je „fanouškem“ Marxe, stejně jako Arnold Toynbee (britský historik a filosof) a starší z bratrů Dullesových – John Dulles (bývalý ministr zahraničí USA). Attali obdivuje Marxe z jednoho prostého důvodu – věří, že Marx vyplodil znamenitou představu o světové vládě. Ovšem její realizace nepřísluší podle názoru Attaliho proletářům, ale buržoazii. Přitom Attali z pozice dialektika předpokládá, že v průběhu této realizace buržoazie přestane být buržoazií a finanční tržní systém nahradí globální distributivní ekonomika.

Pokud se podíváte na vývoj v zaměření odkazů na internetu, pak se za posledních patnáct let dramaticky zvýšil zájem o Marxe a tento růst pokračuje. Samozřejmě současné výročí s tím nemá nic společného, ​​nynější celosvětová „mánie marxismu“ je spojována především s krizí globální ekonomiky a liberálního projektu, který zjevně vstupuje do své poslední fáze.

A čím horší bude situace ve světě, tím větší bude zájem o Marxe, Lenina, Stalina a obecně o „levicovou“ tradici, o seriózní analýzu kapitalismu jako systému. Skutečnost, že u nás se tento zájem dosud neutvořil, hovoří o dvou věcech. Především to mluví o krajním provincionalismu našich vládnoucích a intelektuálních, nebo spíše pseudo-intelektuálních, „elit“. A také o tom, jak špatně si vysvětlujeme, o co jde ve světě obecně.

Proto bude velmi dobré začít o Marxovi mluvit. Marx je naprosto fantastická postava, i když v soukromém životě podle svědectví řady jeho současníků nebyl příliš dobrý člověk: závistivý, hašteřivý, intrikán, který rozšířil všechny pověsti o Bakuninovi a Gercenovi, jako že Gercen byl špiónem ruského cara a podobně. Pochopitelně nemohl říci, že Gercen byl Rothschildův špion, protože sám dostal leccos od Rothschildů ... Ale Marx určitě patří do první desítky, ne-li první pětky, nejvýznamnějších osobností 19. století: Napoleon, Darwin, Marx, královna Viktorie a Bismarck. Jeden zajímavý fakt: Marx chtěl věnovat „Kapitál“ Darwinovi a napsal mu o tom v dopise. Ale Darwin odmítl.

V Rusku Marxe obrátili vzhůru nohama, ale to není důležité, bylo to jejich právo. Tehdy šlo hlavně o to, vše přeorat. Co ale důležité je, že totiž Marx opravdu vytvořil jednu ze tří velkých ideologií.

U nás je samotný pojem „ideologie“ zle ocejchován, jakákoli státní ideologie se de facto zakazuje, přitom tu jasně panuje liberální ideologie. Ale vlastní fenomén ideologie je dosti zajímavá věc. Jde o velmi mladý fenomén, který vznikl koncem osmnáctého a na počátku devatenáctého století v souvislosti s Velkou francouzskou revolucí.

První války a revoluce v éře kapitalismu od počátku 16. století obvykle probíhaly pod náboženskými symboly. A najednou na konci osmnáctého a počátku devatenáctého století vznikl fenomén ideologie. Samotný pojem „ideologie“ vymyslel Destutt de Tracy v roce 1796. Ale on nazýval „ideologií“ vědu o ideách a neměl na mysli žádný systém idejí, jak se to dnes chápe.

Proč se ideologie vůbec zformovala? Jedním z hlavních psychologických výsledků Velké francouzské revoluce bylo, že ukázala všem: změny jsou nevyhnutelné. Můžete se k tomu stavět, jak chcete, ale ony nevyhnutelné jsou. Ale kolik typologicky kvalitativních vztahů v poměru ke změnám může obecně existovat?

Za prvé: nemáme rádi změny, chceme věci přibrzdit nebo zachovat, to je konzervatismus. Za druhé: rádi bychom změny, ale jen postupné, to je liberalismus. Za třetí: rádi bychom změny, ale musejí být revoluční, to je marxismus. Žádné jiné postoje v podstatě nejsou.

Historicky první ideologií byl konzervatismus, po něm liberalismus a jako poslední se zformoval marxismus. Klíčová data jeho vzniku se shodují s klíčovými daty evropských a světových dějin 19. století.

Čas vzniku a vydání Manifestu komunistické strany spadá do období celoevropské revoluce z roku 1848. Tato revoluce je zajímavá, protože se nazývá buržoazní, přitom ji ve skutečnosti zosobňoval předkapitalistický a předindustriální pracující lid.

První vydání „Kapitálu“ vyšlo v roce 1867, kdy dělníci v Anglii získali hlasovací právo. Tehdy se tomu říkalo „Leap in the dark“ – „skok do tmy“. A pouze velmi bystří zástupci anglického establishmentu pochopili, že tím politicky „zkrotili“ dělnickou třídu. Vskutku, pokud se podíváme na to, co dělaly anglické odbory, zjistíme, že bojovaly za ekonomická práva. V tomto ohledu je velmi zajímavé srovnat dělnické bouře v Anglii a ve Francii. Ve Francii dělnická strana vytvořila odbory a v Anglii odbory ustanovily dělnickou stranu. Čili máme tu inversi.

Ve stejném roce 1867, který korunuje „dlouhá“ padesátá léta 19. století, se tato vlna změn převalila na Východ, do Japonska, zde šlo o reformy „Meidži“, které vulgární marxisté nazvali buržoazní revolucí, ačkoli na nich nebylo nic buržoazního. (Meidži byl 122. japonský císař. Vládl od roku 1867 do roku 1912.)

A pro ty, kteří tvrdí, že Marx nemá co říci k naší realitě, velmi doporučuji si přečíst 24. kapitolu prvního svazku Kapitálu s názvem „Původní akumulace“, anglicky „primitive accumulation“. (Základní teze: Kapitalistické akumulaci předcházela akumulace „původní“, („previous accumulation“ u Adama Smitha), akumulace, která není výsledkem kapitalistického výrobního způsobu, nýbrž jeho východiskem – pozn. překl.) O co tam jde? Marx, jako následovník Hegela, vycházel z jednoduché věci: když vzniká systém, vzniká z vnějších předpokladů existujících mimo systém. To znamená, pokud ustanovujeme logiku, ještě žádná logika není, tj. logika vychází z jistých úsudků mimo logiku samu. Kapitalismus vznikl na základě nekapitalistických, extrakapitalistických a dokonce i antikapitalistických východisek, předchází mu tzv. původní akumulace. Co to je? Je to loupež, je to lichvářství, je to oplocování pozemků v Anglii, kdy lidé byli prostě vyhnáni ze země a nuceni umírat hlady. Jsou to pirátské nájezdy – například když Francis Drake pročesal západní pobřeží Jižní Ameriky a přivezl do Anglie tolik zlata a stříbra, že Anglie polovinou těchto pokladů zaplatila své státní dluhy a sám Drake se stal národním hrdinou, lordem a bůhvíčím ještě...

Jenomže, procesy „původní akumulace“ jako za raného hromadění kapitálu nadále pokračují na periferii globálního kapitalistického systému a dnes všude slouží jako „krmivo“ pro nadnárodní korporace, ať už jde o Latinskou Ameriku, jihovýchodní Asii, nejrozvinutější části Afriky, nebo Bengálsko jako součást Indie. A o Rusko a země bývalého východního bloku jde také – nejsou výjimkou. Stačí nezaujatě posoudit, co se děje v postsovětském prostoru po roce 1991: paralelně probíhají dva procesy: původní akumulace a rozšířená (mimo západní jádro systému – pozn. překl.) reprodukce kapitálu – tyto procesy spolu koexistují, přičemž původní akumulace dusí rozšířenou výrobu. Nedovoluje, aby se kapitalismus rozvíjel na polo-periferii a periferii. A to plně odpovídá zájmům jádra kapitalistického systému.

Nuže, kapitál nepřetržitě vzniká z „původní akumulace“ a začíná se spojovat se světovými kapitály. To není boj na život, ale na smrt, protože procesy jsou nelineární a nevyvážené, odtud pochází i současná konfrontace Kremlu s „kolektivním Západem“... Takže, v některých bodech je Marx nejen aktuální, ale jeho závěry mají hodnotu vědecké prognózy...