Historka s Novičokem je dalším podvodem ve stylu irácké ZHN

Již v r. 2016 dr. Robin Black, šéf detekční laboratoře v jediném britském zařízení na chemické zbraně v Porton Down, bývalý kolega dr. Davida Kellyho, uveřejnil v mimořádně prestižním vědeckém časopise, že důkazy o existenci Novičoku jsou nedostatečné a jeho složení neznámé.

V posledních letech se objevilo mnoho spekulací, že v Rusku byla vyvinuta čtvrtá generace nervových činitelů, typu „Novičok“ (novinka), a to již na počátku 70. let, jako součást programu „Foliant“, s cílem nalézt látky, které by představovaly obranná opatření. Informace o těchto sloučeninách byly ve veřejných doménách zřídkavé a jejich zdrojem byl většinou jen odpadlický ruský vojenský chemik Vil Mirzajanov. Žádná nezávislá potvrzení ohledně složení či vlastností takových sloučenin uveřejněny nebyly. (Black, 2016).

Robin Black. (2016) Vývoj, historická použití a vlastnosti chemických bojových látek. Královská chemická společnost.

Avšak nyní britská vláda tvrdí, že je schopna okamžitě identifikovat látku, kterou její jediné středisko biologických zbraní nikdy předtím nevidělo a nebylo si jisto její existencí. A co hůř, tvrdí, že je schopna ji nejen identifikovat, ale také určit její původ. Vzhledem k publikaci dr. Blacka je evidentní, že takovéto tvrzení nemůže být pravdivé.

Světoví experti na chemické zbraně sdílí názor dr. Blacka. Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) je institucí OSN sídlící v Haagu. V r. 2013 zpráva jejího Vědeckého poradního výboru (VPV), jejímiž členy jsou američtí, francouzští, němečtí a ruští zástupci vlád, a v níž byl dr. Black zástupcem Velké Británie, uvedla:

(VPV) zdůraznil, že definice toxických chemikálií obsažená v Konvenci by měla pokrývat všechny potenciální chemikálie, které je možno použít jako chemické zbraně. Ohledně nových toxických chemikálií, které nejsou uvedeny v příloze týkající se chemikálií, avšak mohou představovat riziko pro Konvenci, VPV odkazuje na „Novičoky“. Název „Novičok“ se používá v publikaci bývalých sovětských vědců, kteří oznámili zkoumání nové třídy nervových látek vhodných k použití jako binární chemické zbraně. VPV uvádí, že nemá dostatečné informace, aby mohl komentovat existenci či vlastnosti „Novičoků“. (OPCW, 2013)

OPCW: Zpráva Vědeckého poradního výboru o vývoji ve vědě a technologiích, pro třetí hodnotící konferenci 27. března 2013

Skutečně, OPCW byla ohledně schopností „Novičoků“ tak skeptická, že rozhodla – za souhlasu USA a Británie – je na seznam zakázaných látek nepřidat, ani jejich údajné prekurzory. V krátkosti, vědecká komunita široce akceptuje, že Mirzajanov pracoval na „Novičocích“, ale pochybuje, že byl úspěšný. Vzhledem k tomu, že OPCW dospěla k názoru, že důkazy o existenci „Novičoků“ jsou pochybné, tak pokud Británie skutečně má vzorek jednoho z nich, je extrémně důležité, aby Británie tento vzorek předla OPCW. Skutečně, Británie je vázána smlouvou, aby tento vzorek OPCW předala. Rusko – aniž by o tom korporátní média informovala – předložilo OPCW požadavek, aby Británie předala vzorek materiálu ze Salisbury k mezinárodní analýze.

Avšak Británie jej předat OPCW odmítá.

Proč?

Druhou částí obvinění vznesených May je,, že „Novičoky“ lze vyrobit pouze v jistých vojenských zařízeních. Avšak i to je prokazatelně nepravda. Pokud vůbec existují, byly „Novičoky“ údajně navrženy tak, aby je bylo možné vyrobit na zařízení jakékoliv komerční chemické laboratoře – to bylo jejich hlavní charakteristikou. Jediným skutečným důkazem existence „Novičoků“ byla výpověď bývalého sovětského vědce Mirzajanova. A toto napsal Mirzajanov skutečně:

Je třeba mít na paměti, že chemické komponenty či prekurzory A-232, či jeho binární verze Novičok-5, jsou běžnými organofosfáty, které lze vyrobit v komerčních chemičkách vyrábějících takové produkty, jako hnojiva a pesticidy.

Vil S. Mirzajanov, „Demontáž sovětského/ruského komplexu chemických zbraní: Pohled insidera“, v „Odzbrojení Ruska v oblasti chemických zbraní: Problémy a vyhlídky, Stimsonova zpráva č. 17, říjen 1995, str. 21, autorů Amy E. Smithsona, dr. Vila S. Mirzajanova, Gena Rolanda Lajoie a Michaela Krepona. (“Dismantling the Soviet/Russian Chemical Weapons Complex: An Insider’s View,” in Amy E. Smithson, Dr. Vil S. Mirzayanov, Gen Roland Lajoie, and Michael Krepon, Chemical Weapons Disarmament in Russia: Problems and Prospects, Stimson Report No. 17, October 1995, p. 21.)

Je vědecky nemožné, aby zařízení v Porton Down bylo schopnp provést test na ruské „Novičoky“, pokud nikdy nevlastnilo ruský vzorek, aby je mohlo porovnat. Mohou analyzovat vzorek odpovídající Mirzajanovu vzorci, ale protože ten jej zveřejnil světu před dvaceti lety, tak to není důkazem původu v Rusku. Pokud ho může Porton Down syntetizovat, může i spousta jiných, nejen Rusové.

A konečně – Mirzajanov je uzbecké jméno a program Novičok, za předpokladu, že kdy existoval, byl program v Sovětském svazu, ale daleko od dnešního Ruska, v Nukus v současném Uzbekistánu. Navštívil jsem zařízení na výrobu chemických zbraní v Nukus osobně. Bylo demontováno a zabezpečeno a všechny zásoby zničeny a zařízení odvezeno americkou vládou, a odvoz ukončen, když jsem tam působil jako velvyslanec. Ve skutečnosti neexistovaly jakékoliv důkazy, že nějaké „Novičoky“ kdy existovaly v samotném Rusku.

Shrnuto:

1) Porton Down ve svých publikacích přiznalo, že žádné ruské „Novičoky“ nikdy nevidělo. Britská vláda nemá naprosto žádné informace s „otisky prstů, jako nečistoty, na základě kterých lze s jistotou přisoudit tuto látku Rusku.

2) Doposud ani Porton Down, ani světoví experti v Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) nebyli přesvědčeni, že „Novičoky“ kdy existovaly.

3) Británie odmítá poskytnout vzorek OPCW.

4) „Novičoky“ byly specificky navrženy tak, aby je bylo možno vyrábět z běžných přísad v jakékoliv vědecké laboratoři. Američané demontovali a prostudovali zařízení, které je údajně vyvíjelo. Je zcela nepravdivé, že je mohli vyrábět pouze Rusové, když je může vyrábět kdokoliv.

5) Program „Novičok“ byl v Uzbekistánu, nikoliv v Rusku. Jeho odkaz zdědili Američané během jejich aliance s Karimovem, nikoliv Rusové.

Velké poděkování zdrojům, které nelze v tuto chvíli uveřejnit.