Řecko - vhodná oběť nebo samolibý masochista?

Proč takový nadpis? Protože Řecko nemusí hrát stále roli oběti nebo masochisty. Zdá se, že Řecko trpí stockholmským syndromem - je beznadějně zamilováno do svého kata. Řecko by to však mohlo změnit. Vyjít ven z vězení, vystoupit z EU a vzdát se eura. Řecko by se mohlo vrátit ke své suverénní národní měně, své vlastní suverénní centrální bance, vytvoření své vlastní měnové politiky, a implementovat ji do svého suverénního veřejného bankovního systému, který by fungoval výhradně pro řeckou ekonomiku. Během necelých deseti let by se Řecko vzchopilo a bylo by dokonce schopné splatit část svých protiprávně vytvořených dluhů.

Nicméně je třeba dodat, že podle mezinárodního práva větší část řeckého dluhu způsobila „trojka“ za nelegálních okolností. Jiné označení je „ohavný dluh“, jehož popis zní: „V mezinárodním právu je ohavný dluh, známý také jako protiprávní dluh, legální doktrína, podle níž by státní dluh, který způsobil režim za účelem, který neslouží nejlepším zájmům národa, neměl být vymahatelný. Takové dluhy jsou tudíž považovány touto doktrínou za osobní dluhy režimu, který vznikl jemu, a nejedná se o dluhy státu.“ Tato doktrína je doplněna jinou podobnou doktrínou, která je uvedena ve stanovách Mezinárodního měnového fondu, podle níž MMF neučiní žádné půjčky zemi v nouzi, která nebude pravděpodobně schopná uhradit dluh a zaplatit dluhovou službu.

Není jediného dne, kdy by se Řecko neobjevilo na hlavních stránkách novin v souvislosti se zneužitím ze strany „trojky“ (MMF, Evropská centrální banka - ECB, a nezvolená Evropská komise - EK) a Německa. Zde jsou tři nejnovější ukázky, ale existuje mnoho dalších příkladů - „Zničení Řecka, vyplenění Řecka. Nejnovější aktualizace“ (Leonidas Vatikiotis); „Vynucené šetření: Veřejné nemocnice pozastavily chemoterapie, odmítají pacienty s rakovinou, protože byl ‘překročen rozpočet‘“; a „Řecká krize: Pacienti s rakovinou trpí, neboť zdravotní systém selhává“ (Giorgos Christides).

Už před lety prestižní lékařský časopis Lancet publikoval zprávy o nárůstu počtu sebevražd a dětské úmrtnosti v Řecku. Utrpení je skutečné, a je na denním pořádku. Ohavnosti, které způsobil Západ, také probíhají na každodenním základě. Snížení platů, a od roku 2010 přinejmenším pětkrát snižování důchodů, téměř zcela odstraněná síť sociálního zabezpečení. Ti, kteří jsou na ní závislí, jsou celkově chudí. Přes 4 miliony lidí - z celkové populace 11 milionů - žije na hranici chudoby nebo pod ní; 15% obyvatel žije v absolutní a zoufalé chudobě. Asi 28% dětí žije v absolutní chudobě - což znamená podvýživu a nemoci, zpomalující růst a vývoj mozku. Přinejmenším jedna generace Řeků tak může být zčásti intelektuálně handicapovaná, což může znamenat zdravotní rizika a omezený ekonomický rozvoj během příštích dvaceti let. Nezaměstnanost se pohybuje kolem 25 - 30%, z toho téměř 50% nezaměstnaných tvoří mladiství (18-35 let). Pohled na život je neradostný, a naděje do budoucna jsou ještě strašlivější.

Veřejné nemocnice a školy jsou buď privatizovány, nebo zavírány kvůli nedostatečnému rozpočtu. Medikace je nedostatečná coby součást uvalených dovozních omezení, které Řecku ukládají milí evropští sousedé a spojenci, nebo zámořští páni. Speciální a drahá medikace, například léčba rakoviny, je obzvláště nedostatečná. Lidé umírají na chřipku, nachlazení, zápal plic - dokonce i na střevní onemocnění, které by mohlo být normálně vyléčeno coby běžná záležitost, ale není k dispozici dostatek antibiotik. Vynucené šetření - rozpočtové škrty. Díky bratrům z Evropy - a opětovně díky jejich pánům ze zámoří.

Řecko nemá naprosto žádnou kontrolu nad svým rozpočtem. Kvůli čemu muselo postoupit tuto odpovědnost Bruselu? Kvůli dalšímu „záchrannému balíčku“, co jiného? V září 2016 musel řecký parlament urychleně (za necelý týden) schválit text legislativy v rozsahu 2 000 stran, který Brusel připravil v angličtině, to znamená, že byl pro většinu poslanců řeckého parlamentu nečitelný, a jehož prostřednictvím řecký parlament převedl nejen všechny veřejné podniky a infrastrukturu na „evropský stabilizační mechanismus“ (ESM) na období 99 let, během něhož může být všechno nabídnuto za unáhlenou prodejní cenu při privatizaci, nebo určeno k přímé demolici; ale jako by to nestačilo, parlament také postoupil svou svrchovanou pravomoc, týkající se řeckého rozpočtu, Bruselu.

Umíte si to představit? A to máme 21. století. Tohle se nestalo od roku 1933 - tehdy Bundestag, německý parlament, postoupil veškerou rozhodovací pravomoc „Führerovi“ (Adolfu Hitlerovi). Takže ze strany EU to je zcela jednoznačně fašismus. Svět mlčky přihlíží - za plné spoluúčasti - doslovnému rozpadu suverénní země, kdy je zároveň oslabováno a ožebračováno obyvatelstvo.

Nicméně tohle není žádná novinka. Je to poměrně dobře známé. Mnoho novinářů a spisovatelů o tom nesčetněkrát psalo - více či méně kritizovali vynucené šetření, které zavedla „trojka“, řecká vláda, EK/MMF/BCE, přestože velmi dobře vědí, že úsporná opatření nefungují, nikde. Nikdy to nefungovalo.

Takže proč to znovu opakovat v dalším článku? Protože to musí být řečeno znovu a znovu, a opakováno tak často, dokud tomu nezačnou naslouchat řecké vládní orgány. Řecko by mohlo zastavit tohle pouštění žilou a učinit přítrž utrpení většiny obyvatel téměř okamžitě - tím, že by se vzdalo eura a vystoupilo z Evropské unie. Nezůstalo by opuštěno. Akt solidarity by přišel z Asie, Latinské Ameriky, a dokonce i Afriky. Takové nabídky již byly uskutečněny v letech 2014 a 2015. Nebyla jim však věnována pozornost, neboť řecká elita chce být součástí elity EU, chce být součástí tohoto podlého a nekalého klubu. Měli jsme možnost vidět spousty snímků, na nichž je pan Tsipras s kolegy, jak se smějí a vtírají se do přízně Lagardeové a Junckerovi, a jim podobným.

Řecko mohlo hned na začátku vystoupit z EU a z eurozóny - již v době, kdy přišel první záchranný balíček v roce 2010. Ale z nějaké příčiny to neudělalo. Možná kvůli osobním výhrůžkám Tsiprasově rodině a vládě, a/nebo „levicové“ straně Syriza? Nevíme, ale v západní civilizaci, kde jsou odpůrci hlavního hegemona ve Washingtonu a jeho zlověstných posluhovačů vražděni, je možné všechno. John Perkins ve svém bestselleru „Confessions of Economic Hitman“ (Zpověď ekonomického zabijáka) jasně vysvětluje, jak to celé funguje.

Ale co morální poctivost lídrů a strany, co jejich závazky vůči řeckému lidu? Co morální poctivost a podpora především obyčejných Řeků, nikoli řecké elity, která si ještě před útokem „trojky“ a Německa stačila převést miliardy eur do Švýcarska a dalších západních útočišť? Povinnosti Tsiprasovy vlády vůči drtivé většině Řeků, kteří musí přežívat ze dne na den z bídných platů a důchodů, byly zrazeny. Pokud by tito lidé měli morální poctivost, vyzvali by k vystoupení z eurozóny a EU.

Proč setrvávat v Evropské unii, která Řeckem pohrdá, neboť je nečinná a pouze pasivně přihlíží destrukci svého bratra? V EU neexistují žádní důvěryhodní spojenci. Všichni jsou zavázáni Bruselu a Washingtonu. V EU jsou pouze chamtiví nepřátelé. Řecko bylo vyčleněno jako příklad toho, že bude hůře. Se všemi ostatními, většinou jižními státy EU - urážlivě označovanými jako „PIGS“ (tzn. „prasata“) (Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko) - bude zacházeno stejným způsobem, tj. budou naprosto vyždímány. To kdyby se odvážily vzdorovat systematickému vysávání prostřednictvím západního finančního systému.

Tento systém EU - euro nemůže být reformován. A vzhledem k tomu, že zánik, nebo prosté zhroucení, k němuž jednoznačně dojde, se odehrává za každou cenu, včetně ztráty životů řeckého obyvatelstva, existuje jen JEDINÝ ZPŮSOB, jak by se Řecko mohlo zachránit – ROZLOUČIT SE S EUREM – VYSTOUPIT Z EU.

Dluh Řecka v dnešní době (v lednu 2018) dosáhl 320,2 miliard euro, neboli 190,4% HDP (168,2 miliard eur) - a stále se zvyšuje - s roční úrokovou sazbou ve výši 17,6 miliard eur, která se zvyšuje každou vteřinou o 557 eur (48,1 milionů eur za den) - viz dluhové hodiny Řecka. Takže zlepšení je v nedohlednu, bez ohledu na to, co tvrdí západní odborníci a MMF. Všechno jsou to jen lži, jak je v západním světě obvyklé. Řecko se nikdy nevymaní z ohromných dluhů, pokud zůstane členem eurozóny a EU.

Řecko - probuď se, máš možnost vystoupit z EU a zachránit životy více než polovině obyvatelstva, které je vystaveno riziku hladomoru a smrtelných nemocí! Pane Tsiprasi, a vy ostatní - bez ohledu na to, jaké sáhodlouhé teorie a ekonomické odhady vám budou předkládat elitní ekonomové, kteří si chtějí uchránit své miliardy eur, ukryté v bezpečných útočištích - je vaší povinností, vaší občanskou povinností, coby zvolených představitelů, ctít zájmy lidu a vystoupit z tohoto strašného, represivního a násilnického klubu, který se nazývá Evropská unie!

Řecko - musíš získat zpět svou svrchovanost!

Odchod z EU a eurozóny neznamená, že opouštíte Evropu. Řecko, jak ví každý žák, je geograficky zakotveno v Evropě. Řecko je jednou z nejkrásnějších zemí jižní Evropy, kterou budou i nadále navštěvovat miliony turistů z celého světa, a samozřejmě i z Evropy. Jiné země budou chtít obchodovat a jednat s Řeckem a jeho okouzlujícími, přátelskými a usměvavými lidmi. Přívětivost a krása jsou jednou z nejdůležitějších obchodních značek této země. Řecko by tím dokonce získalo ještě větší úctu, kdyby se postavilo samo za sebe.

Je pozdě? Nikdy není příliš pozdě. Vezměte si zpět svou místní autonomní měnu, převezměte kontrolu nad ekonomikou prostřednictvím místního veřejného bankovnictví s nízkými nebo žádnými úroky, abyste stimulovali vaši - řeckou ekonomiku - nikoli německou, nikoliv evropskou, ale řeckou národní ekonomiku. Za méně než 10 let by se Řecko mohlo dostat ze současné krize. Některé země to udělaly, jako např. Argentina, nebo dokonce Německo, zejména po druhé světové válce. Nezůstanete v tom sami. Podpora, bude-li zapotřebí, přijde, zejména z východu, kde leží budoucnost. Pomyslete na čínskou iniciativu „Jedno pásmo, jedna cesta,“ která je již spojena s Řeckem prostřednictvím řeckého přístavu Pireus. Tato iniciativa je program ekonomického rozvoje ve výši mnoha bilionů eur, který bude zahrnovat Čínu, Rusko, Eurasii, a nakonec i západní okraj Evropy, a povede k zajištění pracovních míst, vědeckému a kulturnímu rozvoji, mezikontinentální pozemní a námořní dopravě, obchodování a dalším věcem - během několika následujících staletí. Západ je mrtvý, passé. Jeho chamtivá a válkou hnaná ekonomika pomalu, ale jistě, páchá svou vlastní sebevraždu.

Pokud se Řecko nechopí této poslední zoufalé příležitosti k tomu, aby se vzdalo eura a vystoupilo z EU - aby doslova zachránilo lidem kůži - můžeme se oprávněně ptát, zda se Řecko stalo vhodnou obětí, podřízenou vlastní elitě a pánům z Bruselu a Washingtonu, nebo si prostě jen masochisticky užívá strádání, které se mimochodem týká 80% obyvatelstva?