Rusko je připraveno vaporizovat Izrael

V článku Odpočítávání k apokalypse cituje autor Raphael Johnson z úvahy Joa Villase Russia Ready to Vaporize the Jewish State. Villasův článek byl přeložen do češtiny čtenářem pod přezdívkou gewo a uveřejněn ve 22. čísle WM Magazinu. Gewo byl natolik laskav, že mi celý překlad přenechal s poznámkou, že jej mohu také uveřejnit, což činím. Villasova analýza jistě zaujme. (Editor)

Jedinou věcí, která za studené války v šedesátých letech zabránila americkým či ruským psychopatům v ovládnutí celého světa, byla doktrína "zaručeného vzájemného zničení" [MAD], kdy by hromadné odpálení ICBM Amerikou na Rusko nebo obráceně automaticky vedlo ke stejné odvetě ze strany přepadeného národa a tím k "poslednímu soudu". Důsledkem hrozby zaručeného vzájemného zničení obou tehdejších velmocí bylo téměř třicet let bezprecedentního klidu a míru, spočívajícího výhradně na obapolných obavách z konečné termojaderné války.

Zhruba před měsícem se o MAD, tentokrát ale na Středním východě, opět diskrétně zmínilo Rusko v přímé reakci na hysterické izraelské hrozby nukleárním útokem americkými řízenými střelami Harpoon vypouštěnými z ponorek na Írán. Rusko, které mezitím bez povyku rozmístilo své nejdokonalejší taktické jaderné rakety i s osádkami v Sýrii a Íránu, vyslalo jasný diplomatický signál naznačující, že pokud Izrael zaútočí na Teherán nebo Damašek jadernými zbraněmi, Rusko odvetou okamžitě a anonymně vaporizuje Izrael.

Není to jalová ani nadsazená hrozba. Ruské řízené střely rozmístěné v Sýrii a Íránu jsou typu P270 Moskit [komár], v kruzích NATO známé jako SS-N-22 "Sunburn" ("úžeh"), zpočátku označované za "nejnebezpečnější ruskou zbraň proti lodím", jíž je vybavena ruská, ale nyní už i čínská flotila. Původní verze této střely byla odpalovaná z kazet namontovaných na palubách, ale Rusko Sunburn mezitím dále vyvinulo a přizpůsobilo k vypouštění z ponořených ponorek, ze vzduchu (nosičem je Suchoi 27) a odpalování z plošin modifikovaných nákladních aut. V současné době všichni západní obranní experti na všechny verze Sunburn jednoznačně pohlížejí jako na "nejnebezpečnější řízenou střelu na světě".

Obrázek: Řízená střela Mach 2,2 Moskit [SS-N-22 Sunburn]

Abychom přesně viděli jak nás sionisté směrují k nukleárnímu vyvrcholení, musíme se vrátit o pár let zpět, k tomu, jak se Izraeli podařilo získat důmyslné německé podmořské nosiče a americké řízené střely Harpoon, vybavené jadernými hlavicemi. To vedlo až k nynější situaci, za níž banda psychotických náboženských šílenců v Tel Avivu může přivést Střední východ a možná i celý svět na pokraj termojaderné války.

Kolem roku 1989 se Izrael začal snažit o nahrazení zastaralé flotily ponorek třídy Gal, přičemž současně fňukal, že na to nemá prostředky, a jako obvykle se začal poohlížet po štědré ruce. Když tyto nemalé náklady nedokázal vymámit ve formě daru od Ameriky, obrátil Izrael v roce 1991 pohled do Německa, které vůči němu má věčný morální dluh.

Po krátkém patetickém období vyjednávání Německo nakonec ustoupilo a souhlasilo s postavením a bezplatnou dodávkou prvních dvou ponorek třídy Delfín a poskytnutím půjčky Izraeli na třetí stejnou loď. Tato půjčka přirozeně nebyla nikdy splacena, což znamená, že němečtí daňoví poplatníci bezděčně financovali celou izraelskou flotilu podmořských lodí, navržených k odpalování řízených střel ze speciálně konstruovaných torpédových trubic.

Opatřit smrtící americké rakety Harpoon byl poměrně snadný úkol. Američtí daňoví poplatníci po celá desetiletí židovskému státu bezúplatně poskytovali dostatek "postradatelné" výzbroje, používané výhradně k likvidaci palestinského lidu v jeho vlastní zemi. Rovněž raketa Harpoon patří k postradatelné munici. Jinak řečeno, Harpoon je řazen ke stejnému, obecně použitelnému druhu munice, jako třeba náboje do pušky nebo ruční granáty, takže Washington se ukázal a obdařil židovský stát více než padesáti Harpoony, schopnými nést nukleární hlavici.

Nukleární hlavice pro tuto řízenou střelu mohou být buď americké, nebo produkty domácí Dimon, ale na tom nezáleží, protože Izrael musel prokázat, že jeho nukleární kapacita je reálná. Neexistuje možnost jak vytvořit jadernou hrozbu, pokud ji nemůžete podepřít prezentací skutečných nukleárních svalů.

Toto cíle bylo dosaženo cíleným průsakem informací přes vysoce profilovaná izraelská média, která tyto informace zpočátku vylepila po celém internetu. Tím skončil první stupeň mediálního cvičení, jemuž pak muselo rychle následovat poloúřední prohlášení, které vše "důrazně a rozhodně" popřelo.

Kdyby měl být Damašek nebo Teherán kdykoli zčistajasna proměněn v teplo a světlo, budou samozřejmě okamžitě obviněni Izraelité, už kvůli těžkým výhrůžkám, chrleným jako na běžícím páse, a za druhé kvůli jejich známé nenávisti k čemukoli, co jen vzdáleně souvisí s islámem nebo Araby. Nemuseli bychom ovšem dlouho čekat na "popření ze záznamu", které by po počátečních hrozbách jistě následovalo do 24-hodin.

Bývalý náměstek izraelského ministerstva obrany Efraim Sneh svého času v armádním rádiu tvrdil: "Každý kdo jen trošku rozumí řízeným střelám ví, že Harpoon nikdy nemůže být použit jako nosič nukleárních hlavic." Toto tvrzení promptně podpořil Ted Hooton, londýnský vydavatel žurnálu Jane's Naval Weapon Systems, který se Snehem souhlasil s tím, že potíže s vahou užitečného zatížení by střely Harpoon vyvedlo z rovnováhy a omezilo jejich dosah i přesnost: "? zdá se mi, že extrémně hutná jaderná zbraň by udělala špici Harpoon příliš těžkou a významně redukovala její dosah - v každém případě hodně pod typický dolet (150 kilometrů)," řekl.

Hodnověrnost Snehova tvrzení by mohl někdo zpochybňovat, ale kdo by se odvážil zpochybnit názor Jane's, obecně označovaného za nejautoritativnější vojenskou publikaci na Zemi? Bohužel, Jane's se patrně dopustil ohromné chyby, protože Hootonovo tvrzení je přesný opak skutečnosti. Harpoon ve své hlavici unese 215 liber konvenční výbušniny, kterou lze velmi snadno nahradit 99,2 libry vážící nukleární jednotkou, která naopak potřebuje ještě dodatečnou přítěž k vyvážení střely za letu! Můžeme si být jisti, že americko-izraelské Harpoons jsou nukleární, a že je Izrael zamýšlí použít na Teherán a Damašek, bude-li přesvědčen o tom, že mu to projde. Nebezpeční lidé dělají v nebezpečných dobách nebezpečné věci, a není nic nebezpečnějšího, než houf náboženských fanatiků, čelících při návratu do Středomoří bezprostřednímu zániku Sionu. Izraelská ekonomika je na hadry, židovští přistěhovalci opět houfně opouštějí zemi a hostitelům sionistů [Americe] rychle dochází sporá hotovost i volné zbraně.

Rusko se o Izraelských nukleárních záměrech jako obvykle dozvědělo už měsíce předem, takže jediný problém, který Kreml musel vyřešit, spočíval v tom, jaký odstrašující prostředek má vytáhnout ze svého ohromného nukleárního arzenálu a rozmístit po Středním východě. Rusko se zároveň rozhodlo vyslat Americe jednoznačný signál, určený především sionistickým křižákům, než podniknou nějakou další nepředloženou agresivní akci proti bývalým sovětským republikám a Severní Koreji.

Volba zastrašujícího prostředku pro Střední východ byla snadná, protože Rusové věděli, jak Američany vyděsily jejich SS-N-22, které se U.S. Navy v září 1995 dokonce pokoušela od ruského vojenského námořnictva koupit. Viceadmirál Bowes v dopise veliteli ruského námořnictva admirálu Gromovi píše: "Cením si příležitosti zprostředkovat Vám zájem Námořnictva Spojených států získat všechny varianty SS-N-22 Sandburn, nadzvukových střel plavidlo - plavidlo k testům a zhodnocení." To sice obnažilo holý strach Američanů před touto nezadržitelnou zbraní, avšak Rusko předvídatelně odmítlo požadované odprodat.

Jestliže se Izrael rozhodne k nukleárnímu útoku na Teherán nebo Damašek, dostanou se některé z jejich Harpoon nepochybně až k cíli, ačkoli možná jen kvůli prvku překvapení. Americko-izraelská Harpoon je totiž velmi zranitelná, protože jde o relativně zastaralou podzvukovou řízenou střelu, poháněnou nevelkým turbomotorem Teledyne. Je detektovatelná radarem jelikož putuje v relativně velké výšce okolo 300 stop, a vzhledem k dosahu pouhých 65 mil může být snadnou kořistí jednoho z rozmanitých obranných systémů. Ale bez ohledu na tyto důležité nedostatky mohou některé z nich dosáhnout cílů v Damašku či Teheránu.

A to by odstartovalo skutečný ohňostroj. Během několika sekund by stržené plachty z několika nákladních aut, v současné době rozptýlených v utajovaných lokalitách, odhalily matný kov odpalovacích trubic Sunburnů. Poté, co by se hydraulické stabilizátory zabořily do země a odpalovací trubice vztyčily do palebného postavení, potvrdili by ruští dělostřelečtí specialisté souřadnice předem naprogramovaných cílů a vložili centrální příkaz palebné kontroly. Navíc zde současně pracují zcela autonomní záložní zařízení s "autoritou mrtvého muže", oprávněná k okamžitému odpálení střel i bez potvrzení, je-li to naprosto nezbytné.

Pak Sunburny nesené doběla rozžhavenými chvosty startovacích raket, vysviští ze svých odpalovacích zařízení a po dosažení potřebného tlaku nastartují své cykly speciální náporové motory. Střely pak rapidně sestoupí na nezjistitelnou cestovní výšku okolo 60 stop nad zemí a za méně než 30 sekund zrychlí na Mach 2,2 [1520 mil v hodině]. Celkový letový čas z Damašku do Tel Avivu trvá okolo tří minut.

Definitivní konec Izraele potrvá jen pár mikrosekund. Sunburny létající rychleji než kulka z pušky, se dvojnásobnou rychlostí zvuku přiblíží k Tel Avivu a Haifě, a pak explodují v bílých oslepujících 200 kilotunových záblescích, v nichž se živočichové, rostliny i minerály okamžitě změní v teplo a světlo?

Kdybych byl izraelský generál, v tomto dni posledního soudu odpovědný své ženě, rodině a synagoze, neodpálil bych jediný Harpoon, jenže já nejsem náboženský fanatik posedlý vražděním muslimů a kradením jejich země. Protože číst v mysli šílenců je téměř nemožné, dá se očekávat, že to Izraelité možná spustí a možná také ne.

Nejhorší ze všeho z pohledu sionistů působících ve Washingtonu a New Yorku je, že pokud Rusové budou nuceni spustit proti Izraeli tento protiúder, stoprocentně ho popřou. Rusko totiž na rozdíl od Izraele a jeho veřejných hrozeb nukleárním útokem proti Íránu, vůbec nikomu nevyhrožuje. Sunburn letící pod horizontem nemůže být odhalen ani zaměřen radarem a 200 kilotunová jáma uprostřed Tel Avivu nevydá žádná svědectví. Je velmi pravděpodobné, že by se Rusové uchýlili k americké taktice a obvinili některé domněle "darebácké státy" jako třeba Írán, Pákistán či Severní Koreu.

Sunburny rozmístěné v Sýrii a Íránu nejsou jediné, které dnes sionistům způsobují permanentní noční můry. Ačkoli Rusové v roce 1995 viceadmirálu Bowesovi odmítli odprodat nějaké ty SS-N-22, později velmi veřejně prodali více než 100 Sunburnů Číňanům, kteří je promptně namontovali na fregaty a korvety (ruské provenience) rozmístěné poblíž Tchajwanu. V roce 2001 už byly ruská i čínská pacifická flotila plně vybaveny více než 200 střelami Sunburn, z nichž každá může v jaderné verzi pohodlně potopit americkou letadlovou loď.

Po ilegální invazi Iráku Amerikou počátkem tohoto roku Rusko s rozmyslem vyslalo několik jasných ostrých diplomatických signálů naznačujících, že dny sionistických křižáků, obzvlášť na Středním a Dálném východě, jsou sečteny. Jak se ale dalo předpokládat, západní sdělovací prostředky všechny tyto signály vědomě ututlaly. Cílem ruského postupu je zcela neutralizovat vliv Ameriky a Izraele na východní hemisféře a zabránit USA v krádeži eurasijských strategických ropných zásob.

Koncem května, právě když byla ilegální invaze Iráku v plném proudu, se v Indickém oceánu, nepříjemně blízko amerického bitevního seskupení letadlových lodí proplouvajících do a z Perského zálivu, rozvinula nevelká ruská flotila. Toto první cvičení, které Rusko provedlo v Indickém oceánu po deseti letech, bylo nadmíru znepokojující pro americké velitele, kteří dobře věděli, že pět ruských lodí včetně tří ponorek je plně vybaveno jaderně způsobilými řízenými střelami Sunburn.

Diplomatický signál v Indickém oceánu byl až řvavě nápadný. Ač početně slabší než americká flotila, měli Rusové jednoznačně víc než dostatečnou, nezadržitelnou palebnou sílu, předem zaručující vítězství v jakékoli námořní bitvě. Kdyby Amerika příliš tvrdě tlačila na ruskou nebo čínskou sféru vlivu, mohlo by se několik 93 000 tunových amerických letadlových lodí kdesi uprostřed oceánu "spontánně" změnit v ohnivé koule; ve skutečnosti by byly smeteny z hadiny neslyšitelnou a neviditelnou raketou Sunburn, vypuštěnou z ruské ponorky, ponořené více než padesát mil od cíle.

V srpnu a v září 2003 provedla ruská a čínská loďstva nezávisle na sobě rozsáhlá cvičení na vlnách Pacifiku. Jejich zaměřením byla, asi shodou okolností, "simulace potopení útočného amerického bitevního seskupení letadlových lodí".

Ne. K výhře není žádná cena pro ty, kteří uhádnou typ hlavního zbrojního systému vybraného pro tento náročný úkol.

V září vypustil čínský nosič řízených střel "Fuzhou" jednu Sunburn s výcvikovou hlavicí, jejíž vysokorychlostní kamery zaznamenaly přesný zásah do středu bílého kříže na trupu cílové lodi, umístěné více než 60 námořních mil od místa odpálení střely. Mezní útočný profil byl Mach 2,05 při výšce 22 stop nad mořskou hladinou. Tato cvičení proběhla v době, kdy sionisty řízená média štvala veřejné mínění proti odpornému "darebáckému státu" jménem Severní Korea, údajně přetékajícímu fiktivními "zbraněmi hromadného ničení", vyráběnými výslovně na prodej Íránu.

Írán údajně měl zálusk montovat tyto fiktivní zbraně na vícenásobná odpalovací zařízení, a pak jich hodně moc odpálit na ubohý malý Izrael, úplně osamocený a bezbranný ve východním konci Středomoří. Byly rovněž kuty plány zadržet korejské lodě na širém moři za účelem inspekce, přičemž poslušná Austrálie ihned nabídla, že vyšle dělový člun. Austrálie totiž nabízí dělový člun vždy, když kdejaký nižší úředník v Bílém domě luskne na prstech.

Čtenáři s delší pamětí si jistě vzpomenou, že korejská válka v padesátých letech byla válkou o sféry vlivu. Jinými slovy, korejská válka byla zástupní válkou, s Amerikou a Británií na straně jihu, zatím co Rusko a Čína podporovaly sever. A ač od konce korejské války uplynulo už šedesát let, na tomto zastoupení se nic nezměnilo. Rusko i Čína na Severní Koreu ještě stále pohlíží jako na zemi ve sféře jejich vlivu. Diplomatický signál vygenerovaný velkými ruskými a čínskými námořními manévry tudíž byl jasný a nedvojsmyslný: "Ruce pryč od Severní Koreje, jinak?!" Od dne, kdy Číňané odpálili Sunburn, který byl po celou dobu letu sledován dvěma americkými špionážními letouny, Washington, co se týče korejského poloostrova zcela necharakteristicky umlkl, a tak to zůstalo dodnes.

Washington byl snad poprvé v současné americké historii přinucen vyrovnat se s novou, velmi krutou realitou. Ačkoli Spojeným státům bylo dovoleno (ve skutečnosti k tomu byly diskrétně podpichovány) zapadnout hluboko do bahna v Afghánistánu a Iráku, nesmí už obtěžovat kdekoli jinde ve světě. Impozantní americké letadlové lodi už se nemohou volně potulovat a vyhlížet bezmocnou kořist a Rusko či Čína, mnohdy i v tandemu, začaly zbavovat zubů všechny americké podniky na východní hemisféře.

Efektivně zakázané mořské (a většina pozemských) přístupy k východní hemisféře! ? něco takového tady dlouho předtím nebylo. Sionisté se tedy rozhodli vytasit s kartou, již považovali za své trumfovní eso: začali prohlašovat, že jim jejich nezadatelné právo na sebeobranu dovoluje odpálit proti "teroristickým cílům" na opačném konci světa mezikontinentální balistické rakety [ICBM]. Ačkoli by se mohlo zdát, že podobné zbraně mají tu výhodu, že nepotřebují přímý mořský či pozemský přístup k východní hemisféře, tento zvrácený názor se rychle prokázal jako panikářský a naprosto klamný.

Na tuto nevybíravou výhrůžku zareagoval 17. října 2003 ruský prezident Vladimir Putin, který suše poukázal na to, že ačkoli Rusko v rámci rozličných odzbrojovacích smluv sešrotovalo stovky svých ICBM, stále ještě vlastní "významný počet" balistických mezikontinentálních střel SS - 19, které nikdy předtím nebyly rozmístěny, takto se nikdy nestaly součástí odzbrojovacích jednání a zůstaly uskladněny pro případ nouzového použití. "Jsou to ty nejmocnější rakety na světě", poznamenal Putin a dodal, že by to byly perfektní zbraně k proražení libovolného potenciálního amerického obranného protiraketového štítu. Nepotvrzené pověsti naznačují, že Rusko má na skladě minimálně dvě stovky zbrusu nových SS-19, nikdy nepoužitých v palebných postaveních.

Po této striktní ruské výstraze zběsilí sionisté, kteří předtím blábolili o odpálení ICBM na "teroristické cíle" na východní hemisféře, chvíli lapali po dechu a nakonec oněměli.

O pouhý týden později, 24. října, prezident Putin jednoznačně vymezil novou hranici amerického přístupu k východní hemisféře otevřením nové ruské letecké základny Kant v Kirgizstanu, pouhých dvacet mil východně od pronajaté amerických základny v Manas, užívané pro podporu "protiteroristických" operací v Afghánistánu. A zatímco zde při slavnostním otevření hřměla nad hlavami letka ostrohranných multifunkčních ruských letounů Su 27 předvádějících komplexní bojové obraty, Číňané potichu přesunuli eskadru jejich vlastních Su 27 až na leteckou základnu Kashi, což je nejbližší letiště u jejich hranic s Kirgizstánem.

Toto načasování, jak jinak, bylo opět zcela náhodné a každý, kdo by naznačoval něco jiného bude u CNN, NBC, Fox News a řady ostatních okamžitě opatřen nálepkou "konspiračního teoretika".

Vladimír Putin, jemuž bylo jasné, že tato situace bude pro jeho zámořského kolegu intelektuální výzvou, pronesl při slavnostním zahájení provozu základny několik slov vážených tak, aby spolehlivě dospěla až k čelnímu laloku mozku prezidenta Bushe: "Vybudováním leteckého štítu v Kirgizstánu," řekl, "zamýšlíme posílit bezpečnost v tomto regionu, jehož stabilita je stále významnějším faktorem." Vladimír Putin dále zdůraznil, že letecká základna Kant je "odstrašující prostředek pro teroristy a extrémisty VŠEHO druhu". Mistr zdrženlivých vyjádření Putin se ovšem nedokázal zmínit o tom, že veškeré letouny Suchoj 27, přidělené na základnu Kant, a které dosedaly na přistávací dráhu před ním, zatímco mluvil, vynikaly charakteristickým centrálním nosičem střely Sunburn. Čínské tryskáče umístěné v Kashi vypadají podle všeho podobně.

Rukavičky byly odloženy. Američanům a Izraelitům, kteří ještě stále nebyli schopni ukrást žádnou iráckou ropu, protože jacísi lumpové neustále vyhazují do vzduchu ropovody, toto nahromadění ruské a čínské palebné síly znenadání přímo před nosem tvrdě zabouchlo dveře ke kaspickým ropným zásobám ve starých sovětských republikách. Po více než desetiletí byly v bývalých sovětských republikách na březích Kaspického moře zapojeny nadnárodní americké naftařské společnosti v "joint ventures", jejichž záměrem bylo pumpovat ukradený surový olej ven přes Turecko na západní trhy. Nyní je tato trasa permanentně zablokována a Amerika není v postavení, aby s tím mohla cokoli udělat, protože značná část U.S. konvenční armády je dnes vázána dole v Iráku, kde jsou její vojáci pod palbou a zabíjeni každým dnem.

V rámci ochrany ropných zásob východní hemisféry před sionistickými křižáky muselo Rusko zdolat ještě jednu překážku, jíž byl v Moskvě usídlený sionista Michail Chodorkovskij. Když se v roce 1991 zhroutil Sovětský svaz, působil Chodorkovskij jako nejdůležitější sionisty nastrčená osoba, levně skupující ropná aktiva v podvodných aukcích. V roce 1995 znovu použil stejný trik, když v řízené dražbě zaplatil pouhých 200 miliónů dolarů za největší ruskou ropnou společnost Yukos, jejíž hodnota je odhadována na přinejmenším 14 miliard dolarů.

Převzetím kontroly nad Yukosem se Chodorkovský stal velkým nebezpečím pro ruskou národní bezpečnost, jelikož tato společnost kontroluje téměř dvě třetiny ruských strategických ropovodů, včetně většiny těch, které napájejí východní Evropu. Rusko je dnes druhým největším producentem ropy na světě a Chodorkovského jednání naznačovalo, že svého postavení zamýšlel využít k prodeji 51% podílů Yukos největší americké nadnárodní naftařské společnosti Exxon-Mobil. Takto by se ovšem zásoby ruské ropy dostaly pod přímou kontrolu sionistů, což byla situace již Kreml nebyl ochoten připustit.

Michail Chodorkovskij byl zatčen když cestoval na ruský Dálný východ, ačkoli jsou zde zvěsti, že o plánovaném zatčení věděl a ve skutečnosti zamýšlel uprchnout ze země přes Vladivostok. Mluvčí Yukosu sdělil, že vládní bezpečnostní agenti se přiřítili k Chodorkovského soukromému proudovému letadlu v sobotu v pět hodin ráno, když na Sibiři doplňovalo palivo, s výkřiky: "Zbraně na podlahu nebo budeme střílet!" Chodorkovskij momentálně čelí sedmi obviněním, včetně podvodu a daňového úniku s možným (úhrnným) trestem vězení v trvání až čtyřiceti let. Mohlo by to ovšem být ještě mnohem horší, kdyby žalobci připojili obvinění z vlastizrady, za podkopávání národní bezpečnosti Ruska.

Pár hodin po Chodorkovského zatčení, sionisty ovládané sdělovací prostředky doslova zjančily. Tvrdily, že toto zatčení "vážně poškodí důvěru investorů v Rusko", a že "Rusko se bez nových investorů ocitne ve velkých ekonomických nesnázích". Jsou to nesmysly, protože Rusko je momentálně druhým největším producentem ropy na světě a na jeho ropné produkty čekají dychtiví kupci. Ovšem tím posledním, co Rusko dnes potřebuje nebo chce, je tlupa sionistických "investorů", kteří by rádi dále sbírali smetanu svých tradičních 10% zisků z ruského oleje.

Osudy a štěstí Ruska dokončily za o něco málo více než jednu dekádu celý kruh. V roce 1989 generální tajemník Michail Gorbačov prodal Rusko a jeho národy sionistům za dvě zlaté karty American Express a nelimitovaný volný nákup pro svou manželku na Páté Avenue. Během následujících let podstoupili Rusové téměř neuvěřitelné útrapy, přičemž jejich starobní důchody zmizely jako pára [nebo do newyorkských sionistických bank], a smrt hladem byla na venkově naprosto běžná. Rusům se nedařilo lépe ani pod "demokratickým" Borisem Jelcinem, ale Vladimír Putin je z úplně jiného těsta. Putin v několika krátkých letech coby prezident Ruska obrátil všechno vzhůru nohama, a pravděpodobně uvedl do pohybu definitivní zánik sionistického vlivu na celém světě.

Jednoduše řečeno, Amerika je dnes zcela na mizině. U.S. dolar přes všechna mediální tvrzení padá jako kámen a nezaměstnanost začíná vyčuhovat i střechou. Většina amerických výrobních kapacit byla už před lety přesunuta do zámořských zemí s "levnými pracovními silami", a prakticky neexistuje způsob jak to zvrátit. Téměř dvanáct měsíců byl index hodnoty akcií na newyorské burze podvodně upravován počítači, v zoufalé snaze o vytvoření iluze relativní hojnosti. Na počátku tohoto roku měly Amerika a Izrael jedinou šanci jak zůstat na hladině: ukrást a prodávat kaspický, irácký a ruský olej, ale tato strategie se nyní zčásti zhroutila, zčásti byla zablokována Ruskem a Čínou.

Kam Amerika a Američané půjdou potom, je velmi dobrá otázka, ale dá se očekávat, že sionisté mají, přinejmenším pro sebe, únikový plán. Když se věci případně stanou naprosto neudržitelnými, uchýlí se k přísně tajné iniciativě "Pevnost Amerika". Informace o ní jsou natolik citlivé, že když malá skupinka vědců z British Marconi Defence v osmdesátých letech čirou náhodou zakopla o některé podklady, všichni velice rychle zemřeli v předstíraných sebevraždách.