Dobrá zpráva o Trumpově prezidentství: Hloupost může být dobrá!

Už jen pár dní, a uplyne právě rok od doby, kdy byl Donald Trump inaugurován prezidentem Spojených států. Domnívám se, že by bylo rozumné říci, že téměř všichni, kromě neokonzervativců a několika absolutních příznivců, jsou teď docela zděšení, pokud jde o to, co minulý rok přinesl USA a planetě. Ti, kteří nenáviděli Trumpa, už vůči němu nechovají takovou nenávist, zatímco ti, co vkládali do Trumpa určité naděje - včetně mě - si musí přiznat, že se tyto naděje neuskutečnily. Myslím si, že pokud si představíme jako prezidentku Hillary, potom bychom mohli slovem „zlé“ přesně popsat, jaké by její prezidentství s největší pravděpodobností bylo. Stejně tak, kdybych musel vybrat alespoň jedno slovo, kterým bych popsal Trumpovo prezidentství, alespoň jaké bylo dosud, myslím, že bych vybral slovo „hloupé“.

Nebudu se dokonce ani obtěžovat - jak jsem původně plánoval - uváděním všech hloupých věcí, které Trump řekl a udělal od inaugurace (ti, kteří smýšlí jinak, by zřejmě přestali číst). Řeknu jen tolik, že mi vůbec není příjemné to psát, protože jsem také doufal, že Trump splní alespoň některý ze slibů, které dal během prezidentské předvolební kampaně (i když největší důvod, proč jsem ho podporoval, byl založen na faktu, že není Hillary, která, jak stále věřím, by přivedla USA a Rusko do války). Navíc pokaždé, když si vybavím inaugurační projev Trumpa, přepadne mě svíravý pocit ohledně velmi důležité a zcela promeškané příležitosti: Konečně vrátit suverenitu USA americkému lidu a vrátit se k civilizované a racionální mezinárodní politice. Bohužel se tak nestalo, což je realita, kterou musíme přijmout a smířit se s ní.

Chtěl bych také objasnit jednu věc - když říkám, že Trumpovo prezidentství může být nejlépe vyjádřeno slovem „hloupé“, nemyslím tím jen samotného Donalda. Mám na mysli celou administrativu (neuvádím Kongres, protože ten je opravdu tupý, co si jen pamatuju). Pokud se podivujete nad tím, jak můžu nazývat celou administrativu „hloupou“, přestože je složena z často vynikajících státních zaměstnanců, právníků, akademiků, technických odborníků, atd., jednoduše odpovím, že neposuzuji administrativu podle životopisů zaměstnanců, ale podle celkového výkonu a práce, kterou předvádí. Pokud to, co tato administrace vytváří, je hodně hloupé, pak je to hloupá administrativa.

Hloupost může znamenat spoustu různých věcí. Například to může znamenat idiotské výhrůžky vůči Severní Koreji. To je opravdu příšerný druh hlouposti. Ale existuje také velmi dobrý druh hlouposti. Například se domnívám, že rozhodnutí uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele je úžasný druh hlouposti, kterou srdečně vítám.

Proč?

Protože to je takový druh hlouposti, který kolosálně oslabuje anglosionistickou říši!

Zamyslete se nad škodami, které tento skutečně hloupý krok způsobil nejen mezinárodní pověsti USA (která byla skutečně téměř nulová ještě před tímto posledním krokem), ale také schopnosti Spojených států vůbec něco dokončit na Středním východě. Vojenská porážka USA v Iráku a Afghánistánu a politická prohra USA v Sýrii potřebovaly ještě jakési další potvrzení, aby skutečně vyšlo najevo, jak nevýznamnou roli USA sehrály na Středním východě - a nyní, díky Donaldu Trumpovi, k tomu došlo! Kromě toho je tu malé špinavé tajemství, o němž každý věděl, ale nyní se stalo veřejně známým faktem:

USA = Izrael & Izrael = USA

Opět můžeme říci, že tohle všechno je velmi pozitivní. Dokonce ještě lepší je fakt, že jediní, kdo s tím nebudou souhlasit, budou Honduras, Guatemala, Palau, Marshalovy ostrovy, Kiribati, Togo, Nauru, jižní Súdán a samozřejmě Izrael.

Zahraniční politika USA tak podivně zhloupla, že dokonce i ty nejvíce podřízené americké loutkové režimy (např. Spojené království, Norsko, Jižní Korea nebo Japonsko) jsou nyní nuceny ji odsoudit, alespoň veřejně. Na tom všem má velké zásluhy Nikki Haleyová, která - následně po tomto katastrofickém hlasování - se rozhodla, že situaci ještě zhorší, a začala vydírat OSN, včetně všech členských států. A konečně, prezident Trump to sám všechno zpečetil tím, že veřejně podpořil projev Nikky Haleyové.

Tak hloupé, jak to jen mohlo být - a že to opravdu bylo stupidní - neboť v tomto případě výsledkem této stupidity nebylo nic jiného, než požehnání pro Střední východ: Dokonce i hnutí Hamás znovu začalo konečně komunikovat s hnutím Hizballáh a s Íránem!

Stejně tak, jako můžeme upřímně poděkovat prezidentu Obamovi za to, že Rusko a Čína si padly do náruče, můžeme nyní poděkovat Nikki Haleyové a Trumpovi za sjednocení odporu vůči státu Izrael a celé anglosionistické říši. Dokážu si představit, jak v Teheránu jásali, když Íránci uslyšeli tuto dobrou zprávu!

Ale kladný účinek stupidity ještě není u konce. Skutečnost, že všechny americké elity jsou zapojeny do ohromného souboje proti sobě prostřednictvím vyšetřování, skandálů, obviňování, vyhrožování trestním řízením, apod., je také požehnáním, protože zatímco jsou elity zcela pohlceny vzájemným bojem, jsou mnohem méně schopné soustředit se na své skutečné protivníky a nepřátele. Několik měsíců prezident Trump většinou řídil USA prostřednictvím „tweetů“, které samozřejmě nic neznamenají, a neexistuje tedy nic, co by se dalo vážně nazývat „zahraniční politikou USA“ (s výjimkou nekonečného obviňování, výhrůžek a předvádění se, což se nepočítá). Z této situace vyplývají skutečná rizika a příležitosti:

1. Rizika: když nikdo skutečně nenese odpovědnost, každá agentura si dělá, co chce. Byli jsme toho svědky během druhé poloviny prezidentství, kdy stát udělal jednu věc, Pentagon druhou a CIA úplně jinou. To vyústilo ve zcela přihlouplou situaci, kdy spojenci USA v Sýrii a Iráku útočili navzájem proti sobě, protože všichni podávali zprávy různým agenturám. Riziko je zcela zřejmé: například když diplomaté USA uzavřeli dohodu s Ruskem v Sýrii, Pentagon další den zaútočil na syrské jednotky. Nedávné útoky na základny ruských vzdušných sil v Hmímím (a nedávný dronový útok na stejnou základnu) by přesně odpovídaly tomuto vzoru. Rusové si již několik měsíců stěžují, že s USA „není možné se dohodnout“, a to může být zcela zřejmě problém a nebezpečí.

2. Příležitosti: když nikdo nenese odpovědnost, anglosionistická říše se skutečně nemůže plně zaměřit proti jednomu konkrétnímu cíli. Můžeme to přirovnat k autu nebo autobusu, kdy všichni cestující navzájem bojují o to, kdo se chopí volantu. To je sice špatné pro ně, ale naopak dobré pro všechny ostatní, neboť jediné místo, kam vozidlo směřuje, je příkop. Kromě toho, jelikož v současné době USA vyhrožují (v různé intenzitě) nejméně 9 zemím (Afghánistán, Sýrie, Rusko, Írán, Severní Korea, Venezuela, Turecko, Pákistán, Čína), vyznívají tyto hrozby stejně poněkud naprázdno. Nejen to, pokud by se USA dostaly do jakéhokoli vážného konfliktu s některou z těchto zemí, mohlo by to být příležitostí pro ostatní, aby začali jednat. Vzhledem k tomu, že americké elity jsou pohlceny bojem proti sobě a vyhrožováním si navzájem, existuje velmi malá šance, že by USA mohly natolik soustředit své síly, aby vážně ohrozily jakéhokoliv oponenta. Ale jde o mnohem víc, než jen o země, které jsem zde zmínil. Existuje francouzské přísloví „když kocour není doma, myši mají pré“, a to je právě to, čeho bychom mohli být svědky příště: Více zemí může následovat příkladu Filipín, které byly podřízenou americkou kolonií, a kterým dnes vládne muž, který nemá žádné problémy s veřejným urážením amerického prezidenta, přinejmenším když byl prezidentem Obama (zdá se, že filipínský prezident Duterte má raději Trumpa než Obamu). Již existují náznaky toho, že Jižní Korea činí první nesmělé kroky směrem k odmítnutí strýčka Sama.

V žádném případě se zde nesnažím zlehčovat situaci, která je špatná. Samozřejmě není dobré, že ignorantští blázni mají na starosti jaderné zbraně. Ale ve skutečnosti chci naznačit dvě věci: za prvé, bez ohledu na to, jak je Trump hloupý, Hillary by byla nekonečně horší; za druhé, existují také určité dobré aspekty v souvislosti se současným vakuem moci ve Washingtonu, D.C.

Pokud můžeme souhlasit s tím, že cokoliv, co oslabuje anglosionistickou říši, je prospěšné (také pro americký lid!), stejně jako všechno, co vede k jejímu konečnému zániku, potom můžeme být za uplynulý rok velmi vděční. Říše se skutečně začala rozpadat, když byl prezidentem George W. Bush (díky neokonzervativcům!), a tento proces rozhodně pokračoval za Obamovy vlády. Nicméně Donald Trump je ten, kdo tento proces velmi urychlil a přivedl jej, dle mého názoru, na kvalitativně novou úroveň. Rizika, která máme před sebou, jsou stále obrovská, ale říše dosud prohrává a vzdor vůči ní nadále roste. A to je velmi dobré.