Panika Borise Johnsona v Moskvě: Agónie rozpadající se říše

Všechno to bylo hodně ošklivé, agresivní a často značně vulgární: Způsob, jakým se britský ministr zahraničí choval před a během své oficiální návštěvy Moskvy. Pan Johnson označil Rusko za „uzavřené, strašné, militaristické a protidemokratické“, a dospěl k závěru, že to nebude „práce jako obvykle“. Nespecifikoval, čím se Spojené království stalo, a ruští hostitelé byli příliš zdvořilí na to, aby mu to dali najevo. „Práce jako obvykle“ to tedy nebyla.

V několika posledních týdnech se vzorce chování jak Spojeného království, tak Spojených států, stále více podobají špatným způsobům, jaké má vedení provinční italské mafie: „Uděláte to tak, jak vám řekneme, nebo vám vypíchneme očí… nebo vám zlomíme nohu… nebo vám možná uneseme dceru.“

Zdá se však, že ve Washingtonu, Londýně a v několika dalších „provinčních hlavních městech“ říše nepociťují ani špetku hanby. Urážky se jen hromadí a poté jsou vytrubovány do všech koutů světa. Lži jsou bezostyšně šířeny, a bizarní podvody a fabulace vznikají neuvěřitelně rychle.

Je zřejmé, že říše postrádá rozvahu, klid a pevné nervy; že se bojí ztráty kontroly nad světem a ztráty svého monopolního postavení v rozhodování o tom, co by mělo být všeobecně přijímáno jako pravda.

Čím více si lidé na světě uvědomují, že jsou ovládáni a je s nimi brutálně zacházeno ze strany nestoudných neokolonialistických gangsterů, tím více říše dokáže vmést - sice nepřímo, ale někdy také zcela zpříma - do tváře mezinárodního společenství: „Naše zájmy jsou to, na čem opravdu záleží! Budete se chovat podle toho a podrobíte se nám, nebo vás roztrháme na kusy, necháme vás k smrti vyhladovět, vtrhneme do vaší země a vaše zem nasákne krví.“

Nejde samozřejmě o nic nového: Západ tohle všechno dělá už mnohá desetiletí a staletí. Stovky milionů Asiatů, Afričanů, obyvatel Jižní Ameriky, Středního východu a Ruska přišly o život. Všechny kontinenty, které nebyly obývány bělochy, byly okupovány, vypleněny a zotročeny; bez jediné výjimky. Ale vždy se to dělo „pro dobro obětí“ nebo „za účelem ochránit je“ (nejspíše asi před nimi samotnými).

Britové zaujímali přední místo v umění manipulovat s mozky „porobených“ obyvatel. Jejich propaganda bývala rafinovaná, efektivní, někteří by o ní dokonce prohlásili, že byla „brilantní“. Desítky let po skončení 2. světové války učilli své potomky v Severní Americe a Austrálii, jak elegantně lhát a jak přesvědčit dokonce i ty národy, které byly barbarsky znásilňovány, že jsou vlastně zachraňovány, hýčkány a s respektem milovány.

Nyní však maska spadla a pod ní se objevila ošklivá, gangrenózní tvář imperialismu. Británie jednoduše netouží po vytříbenosti a kultivovanosti. Je brutální. A vždy byla brutální. A nyní je také (konečně) upřímná.

Vše je tak děsivé, ale na druhou stranu také dobré - a skutečně důležité - že se Západ náhle začal chovat takhle jasně.

* * *

Z čeho že to vlastně pan Johnson obviňuje Rusko? Že osvobodilo Sýrii od těch teroristických skupin, které byly podporovány Západem, Saúdskou Arábií a Katarem? Co jiného by se také dalo čekat od ministra zahraničí Velké Británie - země, která byla po dlouhá staletí nejmocnější, tvrdou a zároveň nejošidnější kolonialistickou říší v dějinách lidstva? Pan Johnson určitě nebude děkovat osvoboditeli utlačovaného lidu, že?

Britský spisovatel a novinář Neil Clark v otevřeném dopise Borisu Johnsonovi napsal:

„V dubnu jste zrušil plánovanou návštěvu Moskvy a odcestoval jste na rozhovory skupiny G7, kde jste naléhal na ostatní země, aby vážně uvažovaly o nových sankcích proti Rusku (a Sýrii), a tvrdil jste, že Vladimír Putin ‚ničí svou image‘ tím, že podporuje Assada.“

„Pokud by však Rusko nepodpořilo syrskou vládu, skupiny, spolčené s ISIS/Al-Kájdou by už pravděpodobně převzaly kontrolu nad celou zemí. Tak tohle jste chtěl?“

Samozřejmě, že ano! Čím větší chaos, tím lépe!

Spojené království hraje děsivé, skutečně machiavellovské hry po celém Středním východě, a hraje je už celá staletí - v Palestině, v dnešním Iráku a Kuvajtu, a v mnoha dalších oblastech. Použijeme-li svéráznou slovní zásobu předsedy vlády Lloyda George, pak můžeme říci, že si vyhrazovalo právo „bombardovat negry“, bombardovat je a usmažit je zaživa, o všechno je okrást, i o zemi samotnou. Spojené království společně se svými blízkými přáteli a spojenci, jako je Muhammad ibn Abd al-Wahhab, zvládli vytvořit nejkonzervativnější umělou větev islámu, jen aby udrželi místní lid ve strachu a podřízenosti vůči svým obchodním a koloniálním zájmům.

Země, která je zodpovědná za stovky milionů mrtvých, za desítky milionů lidských bytostí, které byly loveny jako zvířata a dopravovány do Ameriky jako otroci, si vyhrazuje právo soudit svět, rozhodovat o tom, co je „svobodné“, a co není, co je „demokratické“ a co diktátorské, co je pravdivé a co chybné, nebo dokonce „falešné“.

„Falešné zprávy“ - nejnovější vynález rozpadajícího se, paranoidního západního režimu!

Říše jde nyní téměř po všech „alternativních médiích“, včetně velmi úspěšného a informativního mezinárodního televizního kanálu RT (Russia Today). Je důležité si zapamatovat a pochopit, že pouze oficiálním západním kanálům a tiskovým agenturám je dovoleno šířit indoktrinaci po celém světě. Vysílání nebo publikování “opačné propagandy“ (kterou také můžeme nazývat intelektuální detoxikací) je považováno za velký zločin, a podle toho je také trestáno. O zpravodajském kanálu RT se nyní mluví jako o „úlu agentů“, alespoň ve Washingtonu a Londýně.

* * *

Když syrské město Aleppo oslavovalo své první výročí osvobození, vděční občané s sebou nesli v naprosté tichosti portréty ruských vojáků, kteří prolili svou krev za osvobození jejich národa.

Syřané vědí, a velmi jasně chápou, kdo rozpoutal válku, a kdo je zachránil.

Boris Johnson si může Rusko urážet, jak chce, ale jednu věc nemůže popřít: Žádní lidé - ať muži, ženy či děti - nenesou portréty britských vojáků, ať už v Iráku nebo v Afghánistánu, Sýrii, Libyi nebo v Jemenu.

V otázce Jemenu hovoří Spojené království o míru, ale přitom vyrábí bomby, kterými Saúdové obohacují již tak smrtící arzenál zbraní, jimiž terorizují a vraždí tisíce bezbranných jemenských civilistů.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov neřekl nic o zločinech proti lidskosti, které páchají britská vojska v několika částech světa. Osobně si myslím, že o tom měl něco říci, že toho měl hodně co říci, ale pan Lavrov je zkušený diplomat a velmi dobře ví, co je vhodné, co je efektivní a co kontraproduktivní.

* * *

Ano, říše evidentně panikaří.

Bojí se všeho: veřejného mínění celého světa, nové čínské iniciativy Hedvábná cesta (Silk Road), která si získává velkou popularitu na celém asijském kontinentu, čínsko-ruské aliance, tiché revolty v řadách bývalých spojenců, zejména v Asii, nepochybně rostoucí ekonomické síly protivníků, nových „alternativních médií“ a dokonce i svého vlastního chvostu, který ztratila někde v temnotě.

Mnoho let říše efektivně ovládala svět tím, že šířila temný cynismus a nihilismus, aby tak „zpacifikovala“ a znehybnila své kolonie, a dokonce i svůj vlastní lid, žijící v Evropě a Severní Americe. Nyní má tato strategie opačný účinek: Britští a severoameričtí občané jsou nejen pasivní a neochotní bojovat za ideály internacionalistů a levicového křídla, ale vůbec je nezajímají, či se jim spíše hnusí, vládci a režim jejich vlastní země. Ano, většina z nich je cynická vůči takovým zemích, jako je Rusko, Čína nebo Venezuela, ale zároveň je cynická i vůči korporativismu, kapitalismu a západní domácí a zahraniční politice. Nejsou ochotni se k čemukoliv zavázat. Ničemu nedůvěřují. Věří jen ve velmi málo věcí.

Pro říši jsou lidé, jako je Boris Johnson, velmi užiteční kašpaři: Nabízejí levnou zábavu masám, a navíc k tomu používají bezchybný, snobský anglický akcent (ve stylu BBC). Hrají nečestně, snaží se očerňovat a ponižovat své soupeře. Snaží se oživit pýchu a hrdost svého imperialistického a rasistického režimu ponižováním obětí, které nyní konečně stojí nohama na zemi a jsou připraveny bojovat za právo být odlišnými.

Lidé, jako je pan Johnson, obrací realitu vzhůru nohama, a vše dělají „spontánně“, s klukovským, téměř nevinným, úsměvem. Jenže na celé této šarádě není vůbec nic nevinného. Vše je perfektně sehrané, vše je naprosto profesionální.

* * *

Říše se rozpadá a je v agónii. Panikaří. Bojuje o svůj život.

Mír je nebezpečný. Pokud by svět setrvával v míru, je nesporné, že by v tom okamžiku západní říše prohrála. Byla by poražena na všech frontách - společenské, morální, tvůrčí a dokonce i ekonomické.

To je důvod, proč impérium šíří chaos, strach, války, věčné konflikty a antagonismus všude po celém světě - v Sýrii, Afghánistánu, Libyi, ve všech koutech Afriky a částech jihovýchodní Asie, v Íránu, Střední a Jižní Americe, dokonce i v nejmenších zemích Oceánie.

Napadá a provokuje Severní Koreu, uráží země, které si již teroru a barbarství Západu užily víc než dost (např. Rusko, Čína a Írán).

Ohrožuje ty národy (a dokonce i některé mezinárodní organizace, jako je UNESCO), které podporují Palestinu.

V podstatě zastrašuje všechny ty, kteří si chtějí žít svým vlastním životem, mít svou vlastní kulturu a své vlastní ekonomické a sociální systémy. Trestá ty země, které odmítají drancovat svůj vlastní lid a zdroje, jen aby podpořily životy horních deseti tisíc v západních státech. Svrhává vlády a vraždí jednotlivce.

* * *

V Moskvě ze sebe britský ministr zahraničí Boris Johnson udělal blázna. Skutečně! Svým nezaměnitelným bezpáteřním stylem se pokoušel, ovšem bezúspěšně, ponížit národ, který po několik století odhodlaně bojoval proti západnímu imperialismu a kolonialismu, a několikrát se mu podařilo zachránit svět.

Pan Johnson použil starý a poměrně nechutný přístup: Přicestoval do Ruska se záští a s komplexem nadřazenosti, připraven kázat, urážet a spílat těm, kteří sice vypadají jako běloši, ale v podstatě to jsou Asiaté - aby jim „ukázal, kde je jejich místo“.

Avšak je rok 2017, nikoliv 1990. Londýn už není středem vesmíru, je pouze hlavním městem zmateného a poněkud agresivního národa, který jedná stále horším způsobem.

Britský „buldok“ přijel do Moskvy. Upřímně řečeno, dokonce už nevypadal ani jako buldok - vypadal naprosto… podivně: úplně „sjetý“ a duševně nevyrovnaný. Štěkal a štěkal, kdežto ruský medvěd byl klidný, zachovával rozvahu. Bylo jasné, kdo z nich má navrch, kdo provokuje, a kdo se odmítá prát. Bylo také zřejmé, kdo z nich se opravdu bojí.

A bylo také patrné, komu patří minulost a komu budoucnost!

http://www.informationclearinghouse.info/48506.htm