Peklo v Edenu

Daleký Írán se opět bouří. V několika městech vyšli lidé do ulic a prozatím není zřejmé, mají-li protesty dočasný charakter nebo přivedou-li Persii k opravdové revoluci. Na rozdíl od barevných revolucí, kde zaznívaly požadavky politických změn a do ulic vycházeli lidé středních vrstev, současné Íránské nepokoje mají příčinu ve vážných ekonomických problémech, které za poslední dva roky nabyly masových rozměrů. Liberální reformy pod vedením současného prezidenta Hasana Rouhani se projevily pozitivně na kapsách bohaté vrstvy Íránců, zatímco s hlediska obyčejných lidí pouze vzrostly ceny, úroveň nezaměstnanosti a snížila se životní úroveň.

Revoluce v Íránu může mít závažné dopady na rovnováhu sil na blízkém východě a na situaci v Evropě. Írán je tradičním podporovatelem hnutí Hezbollah a s ním svázané Palestiny. V Syrské válce stojí Írán na straně prezidenta Assada a ve válce v Jemenu podporuje stranu svrženého prezidenta Saleha. V důsledku toho je Írán přirozeným protivníkem Saudské Arábie, Izraele a USA na straně jedné a spojencem Sýrie, Turecka a Ruské federace na straně druhé. Při takovém rozkladu sil není obtížné představit, že při současném rozvržení sil by revoluce v Íránu znamenala kolaps a novou válku na celém blízkém východě. Bojovníci Islámského státu a jiné ozbrojené skupiny, které operují v oblasti by v takovém případě obdržely novou vlnu masivní podpory ze strany Saudské Arábie a USA, válka v Sýrii by se znovu naplno rozhořela a Ruská federace by byla nucena znovu a v mnohem větší míře zapojit své ozbrojené síly. Pro Evropu by tento vývoj znamenal novou vlnu běženců a nové teroristické útoky.

Blízký východ se nachází na hraně totálního zhroucení. Jedná se o oblast, kde žije více jak 300 milionů obyvatel. Před rokem 1990 se tam, s hlediska různých ukazatelů žilo lépe, než v tehdejším Československu. Bylo to dáno především rovnováhou sil mezi SSSR a USA, ze které tato oblast mimoděk prosperovala. Společně se začátkem první Irácké války se každodenní realita začala převracet v noční můru. Blízký východ, kde se bez ustání a čím dál tím více válčí je odsouzen k zániku. Kromě válečných konfliktů v oblasti schází voda a oblast se pomalu stává neobyvatelnou. Místní obyvatelé mají v podstatě dvě možnosti – uprchnout nebo zahynout. Existuje samozřejmě možnost třetí – bojovat s nepřízní přírody stejným způsobem jako Izrael a s pomocí technologií a každodenního úsilí znovu přeměnit dnes téměř poušť úrodnou zemi. Tomu však brání lidská hloupost a hamižnost.

Lidé v Evropě, Českou republiku nevyjímaje mají existenční zájem na stabilizaci oblasti Blízkého východu, nicméně reálné úsilí v tomto směru je rovno nule. Země Evropské unie samozřejmě mohou v rámci pseudohumanismu přijmout 300 milionů běženců, nicméně to povede pouze ke zničení našich národů a kultury. Blízký východ je příkladem toho, nakolik utopickou je myšlenka jednoho světa a jedné vlády. Dokonce i NATO je dnes rozpolceno, protože zájmy dvou hlavních hráčů v této oblasti, tj. Turecka a USA si přímo protiřečí. Válka, trvající téměř 30 let nepřinesla, kromě zničení žádné výsledky. Tato válka vlastně ani nemá ani žádný cíl, kromě samotného válčení a zisků s ním spojených. Žádná vítězství, územní zisky, změna hranic, žádná pozitiva pro nikoho, kromě dodavatelů zbraní. Je to peklo, ve které byla přeměněna oblast dávné Mezopotámie, kde se podle legend kdysi rozprostírala rajská zahrada Eden.

Klidu, míru a stability zde lze dosáhnout pouze, pokud by se dvojice Saudská Arábie a USA zřekla alespoň částečně svého cíle - dosažení úplné hegemonie. Protože je velmi nepravděpodobné, že k tomu dojde, měli bychom si alespoň uvědomit, nakolik se rozcházejí zájmy české republiky a našich nynějších spojenců a být připraveni k tomu, že se mohou zanedlouho rozejít nadobro.