Vítězství demokratů v senátním boji v Alabamě naznačuje velké potíže pro Trumpa

Demokrat Doug Jones 12. prosince těsně porazil soudce Roye Moorea ve zvláštních volbách, a získal tak křeslo v Senátu po Jeffu Sessionsovi (republikán za stát Alabama), aby působil jako generální prokurátor prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco na povrchu Jonesovo vítězství představuje změnu pouze jednoho křesla v  přesně rozdělené horní komoře, poukazuje to na potenciálně obrovské - možná fatální - důsledky pro Trumpovo působení ve funkci prezidenta.

Za prvé, je třeba vzít v úvahu čísla v Senátu. Dnes mají republikáni formální hranici 52-48. „Formální“, protože je tam hrstka republikánů „reptalů a stěžovatelů“, kteří by ve většině případů každopádně volili stejně jako demokraté, a jejichž hlasy se dají koupit za vyděračskou cenu. To znamená, že republikánské vedení - které má občas obtížné a sporné vztahy s Trumpem - ve skutečnosti nemá v Senátu většinu. Prohození pouze jednoho křesla v Alabamě (tj. změna dvou hlasů, jedna ztráta pro republikány a jeden zisk pro demokraty) na 51-49 znamená, že při jakémkoli hlasování si republikáni mohou dovolit přeběhnutí pouze jednoho senátora ke zkostnatělému bloku demokratů, s tím, že viceprezident Mike Pence bude mít rozhodující hlas.

To znamená, že republikánský Senát je ochromený. Každý republikánský senátor má právo vetovat téměř cokoliv, co se mu zamane. Zatímco republikáni stále doufají, že si mohou odhlasovat daňový výměr a dostat ho na Trumpův stůl ještě předtím, než v lednu Jones převezme křeslo v Alabamě, tato legislativa může znamenat nejen první, ale také poslední a jediný významný legislativní úspěch, kterého republikáni dosáhnou před volbami v příštím roce. (Šéf demokratů v Senátu Chuck Schumer - za stát New York - již požádal o odložení konečného hlasování, dokud nepřevezme křeslo Jones.) Když se přesuneme ke kampani, která proběhne v roce 2018, můžeme očekávat to, co se v podstatě rovná ukončení již tak skromné legislativní činnosti a celkovému zabránění jmenování výkonných představitelů. Mimořádně velké obavy by nastaly v případě, kdyby soudce Nejvyššího soudu zemřel či odešel do penze.

Výsledek: Demokraté mají tak silnou pozici, že mohou zhatit cokoliv, co by jen vypadalo jako Trumpova legislativní agenda, nebo dokonce (není to totéž) republikánská agenda. To by jim umožnilo v příštím roce 2018 prohlásit, že Trump a republikáni nedodrželi své sliby.

Za druhé, zlověstnou se jeví skutečnost, že by mohla Republikánská strana prohrát v Alabamě, jednom z nejkonzervativnějších republikánských států, který je nakloněn Trumpovi. Před měsícem utrpěli republikáni velkou porážku v mimořádných volbách ve Virginii. Za katastrofu ve starém dominiu však můžeme dávat vinu jak republikánským kandidátům, kteří se snažili překonat vnitrostranický konflikt mezi populisticko-nacionalistickým a vůdčím (o něm více níže) křídlem republikánů, tak stále nehostinnější demografické situaci ve Virginii. (Celkově je příliv zaměstnanců federální vlády, kontraktorů a legálních i nelegálních přistěhovalců v silně zalidněném předměstí poblíž Washingtonu, D.C. méně součástí Virginie, jako spíše směsicí Massachusetts a Salvadoru, a podle toho také tito lidé volí). V Alabamě však žádné takové výmluvy nejsou. Jednoduše řečeno, pokud republikáni nemohou spolehlivě vyhrát zde, nemohou vyhrát nikde.

Připusťme, že sám Moore byl cílem neprokázaných, desetiletí starých sexuálních obvinění, podněcovaných národní hysterií ohledně osahávání a jiného nevhodného chování, která je navíc velmi medializována. Není náhoda, že média v hlavních zprávách omílala obvinění proti Trumpovi právě den předtím, než proběhlo hlasování v Alabamě; Trump a Moore byli nazváni „sexuálními obtěžovateli“. Demokraté, kteří nedávno obvinili senátora Al Frankena (demokratický senátor za stát Minnesota) a zástupce Johna Conyerse (demokrat za stát Michigan) - přestože šéfka sněmovní menšiny Nancy Pelosiová označila Conyerse za „vzorného zastánce“ občanských práv - začali hrát politiku „identity“ s ženami, stejně jako ji hrají s „lidmi jiné pleti“, což je zřetelné hlavně v případě hnutí „Black Lives Matter“ („Na černých životech záleží“).

Tohle všechno se projevilo během hlasování v Alabamě. Jeden verdikt zněl: „#Černé ženy jsou důvod, proč Roy Moore prohrál senátní boj v Alabamě.“ Zatímco Jones ztratil přízeň bílých žen, dařilo se mu mnohem lépe než Baracku Obamovi, nepochybně z velké části kvůli tomu, že vznesl sexuální obvinění proti Mooreovi. Navíc Jones překonal Moorea 10-1, neboť demokraté nacpali peníze z velké části do zmobilizování Afroameričanů - z nichž 96% podpořilo Jonese, podobně jako Obamu podpořilo 95% černošského obyvatelstva v roce 2012. A to, že na poslední chvíli agenti, financovaní Georgem Sorosem, prosadili, aby zločinci mohli také volit, jistě nebylo na škodu. Samozřejmě, že jen pouhá zmínka o této záležitosti je zcela jasným důkazem antisemitismu a rasismu.

Naopak republikáni se distancovali a mnozí zůstali doma. Ve srovnání s prezidentskou volební účastí v roce 2016 se hlasování republikánů v Alabamě snížilo o 51%, zatímco účast demokratů se snížila o pouhých 8%. Republikánský národní výbor, který nejprve přestal podporovat Moorea, když vyplula na povrch první sexuální obvinění, otočil poté, co Trump vystoupil na podporu Moorea. Republikánský senátní výbor ho podporoval až do konce.

Pro Republikánskou stranu je rušivějším podtextem nevraživost mezi populisticko-nacionalistickým křídlem strany (jehož ztělesněním je bývalý Trumpův poradce Steve Bannon) a frakcí establishmentu (kterou symbolizuje šéf republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell). Mooreova kandidatura posloužila jako první lakmusový test Bannonova odhodlání splnit svou hrozbu, že naverbuje populistické kandidáty, aby porazili představitele establishmentu Republikánské strany. Ztráta Moorea vážně poškodila důvěryhodnost Bannonova slibu.

Uvědomte se, že i kdyby nepadlo ani jedno jediné sexuální obvinění proti Mooreovi, většina představitelů establishmentu Republikánské strany by stále usilovala o to, aby ho ze Senátu vypudila. Moore, dlouholetý oblíbenec populistů, a zejména křesťanských sociálních konzervativců, byl dvakrát vyloučen coby předseda Nejvyššího soudu v Alabamě, neboť odmítl uposlechnout nařízení federálních soudů o odstranění vyobrazení deseti přikázání, které měl vystavené v úředním prostoru soudního dvora. Je otevřený, pokud jde o nepřátelství vůči islámu a vše, co souvisí s agendou LGBT (tj. práva leseb, gayů, bisexuálů a translidí), a vyjádřil pozitivní postoj vůči Vladimírovi Putinovi. (Moore byl údajně Putinovou loutkou, stejně jako Trump.)

Výsledek: Demokraté jsou sjednocení a mohou k volbám přivést svou voličskou základnu, která je zaměřená proti Trumpovi. Podporuje je medializace obvinění ze sexuálního obtěžování a politika rasové identity. Oproti nim jsou republikáni rozdělení, demoralizovaní a nemají jasnou vizi.

Vzhledem k rozporu v rámci jeho vlastní strany je zvláštní, že sám Trump neprojevil v tomto ohledu seriózní angažovanost. Trump, jako prezident a šéf strany, se musí snažit nastolit rovnováhu mezi frakcemi, aby se mu podařilo prosadit svou agendu v Kongresu - vyrovnávací akt, který dosud přinesl jen málo výsledků. Také ví, že na základě preferencí není mnoho, ne-li většina, republikánů na jeho straně; rádi s ním pracují na snížení daní (což je pro republikány oblíbená záležitost), ale většina z nich je lhostejná či dokonce nepřátelská vůči jeho názorům na přistěhovalectví a obchod. Takže se zdá, že díky jeho zvyku obsadit do řídících funkcí osoby, které nesouhlasí s jeho předvolebními sliby (což brzy pravděpodobně povede k tomu, že kabinet se bude ještě více vzdalovat od jeho populistické agendy a programu „America First“, zejména pokud jde o rozhodující vliv neokonzervativců v zahraniční a bezpečnostní politice), si Trump jen částečně uvědomuje potřebu podporovat republikány, kteří jsou více propojeni s ním i jeho agendou, než kdokoliv jiný.

Mooreova ztráta tedy pravděpodobně pouze posílí pokračující Trumpovu proměnu na v podstatě standardního republikána, pokud nepůjde jen o rétoriku. Bohužel se nijak nespasí, pokud nenajde způsob, jak zajistit, aby se naprosté katastrofy ve Virginii a Alabamě v příštím roce neopakovaly. Vzhledem k tomu, že oboustranně zničující krveprolití republikánů a úspěchy jeho soupeřů dosud blokují Trumpovy iniciativy, demokraté očekávají v příštím roce ve volbách do Kongresu velké vítězství. Dokonce i vzhledem k faktu, že mají mnohem více křesel v Senátu, která budou obhajovat, než mají republikáni, doufají, že dojde k podobné situaci, k níž došlo ve Virginii, čímž si podrobí tento orgán moci. Cesta k podrobení Sněmovny je těžší, neboť demokraté by museli získat 24 křesel, avšak jejich šance se zvyšují každým dnem.

Výsledek voleb v roce 2018 je pro politickou budoucnost Trumpa rozhodující. Pokud demokraté ovládnou Sněmovnu, Trump bude zajisté obviněn - ať už půjde o nějaké podružné, vykonstruované obvinění typu „RussiaGate“ (jako „obstrukce“) nebo sexuální obtěžování, k němuž došlo ještě před jeho zvolením, je irelevantní. Poté by byl odstraněn, i kdyby si republikáni uchovali kontrolu nad Senátem. Na rozdíl od demokratů, kteří se jednotně postavili za Billa Clintona, když byl obžalován (žádný senátor nehlasoval pro jeho odstoupení), by nepochybně mnoho republikánů využilo šanci zbavit Trumpa úřadu a na jeho místo dosadit Penceho.