Odpočítávání k apokalypse?

Podle nedávného článku zkušeného britského vojenského analytika Josepha Viallese odeslalo Rusko v tichosti do Damašku a Teheránu své nejmodernější a nejobávanější rakety P270 Moskit, známé také pod označením Sunburn, a vlastněné toliko Ruskem a Čínou. Toto gesto lze chápat pouze jediným způsobem, a sice jako protiopatření izraelské hrozbě, že použije vůči svým nepřátelům jaderné zbraně.

Raketa typu Sunburn letí dvacet metrů nad zemí a není proti ní téměř žádná obrana. Několik takových raket vypálených na Izrael by mohlo udělat z tohoto státu historii.

Přidejte k tomu novou ruskou leteckou základnu blízko kyrgizstánkso-ruské hranice, plus několik čínských vojenských základen hned u jejich západních hranic s Kyrgizstánem a nová apokalypsa může být na obzoru. Všechny ruské proudové letouny na těchto nových základnách v okolí Bišeku jsou vybaveny raketami Sunburn.

Villas píše: Sundali si rukavičky. A zatímco se Americe a Izraeli stále nedaří ukrást iráckou naftu, protože někdo sabotuje ropovody, náhlá vojenská přítomnost Ruska a Číny v této oblasti jim tvrdě zabouchla před nosem dveře, vedoucí ke kaspickým zásobám nafty bývalých sovětských republik. Americké mezinárodní společnosti participovaly posledních deset let v "podnicích se zahraniční účastí" roztroušených v bývalých sovětských republikách kolem Kaspického moře a nijak se netajily úmyslem pumpovat ukradenou naftu přes Turecko na západní trhy. Teď byla tato cesta trvale zablokována a Amerika nemá možnost cokoliv s tím udělat; podstatná část její konvenční armády je zablokována v Iráku, kde jsou na denním pořádku její vojáci zabíjeni.

Pro ty, kteří vnímají tuto oblast jako území konfrontace mezi Amerikou, Izraelem a Ruskem (jde o největší zásoby ropy na světě), se otevřela nová fronta.

V reakci na tento šach-mat a v obavách o jaderný vývoj v Íránu navštívil 3. listopadu Sharon Putina. A následně dovolil velmi rychle Palestincům vrátit se práce a poněkud uvolnil i jejich cestovní omezení.

Od konce Gorbačovovy éry ovládala ruská oligarchie, v nichž je většina etnických Židů téměř všechny klíčové sektory ruské ekonomiky (světlou výjimkou je osoba jménem Vladimír Potentní). Samozřejmě včetně jejich největšího esa v rukávě, naftařského průmyslu. Jen gigantický konglomerát JUKOS patří mezi největší olejářské firmy světa a je oceněn na 40 miliard dolarů.

JUKOS je výsledkem dohody typu "půjčka za oplátku" protlačenou polokoherentním Borisem Jelcinem v roce 1995. V této dohodě vyměnila liberální ruská vláda loajalitu oligarchie za nabídku státního majetku vysoko pod tržní cenou. Čtyřicetimiliardový gigant byl prodán za 300 milionů. Celá ruská ekonomika tak byla oloupena. Zisk shrábla hrstka izraelských občanů žijících v Rusku.

Když nejvyššího šéfa JUKOSu minulý měsíc zavřeli, vyskočila americká kapitalistická vládnoucí klika jako šídlem píchnutá. Začala dělat z oligarchie, a speciálně z Chodorovského lva salónu. Zcela přitom ignorovala odhalení New York Times z roku 1999 týkající masívního praní špinavých peněz a finančních podvodů JUKOSu.

Polínko do ohně si nedávno přiložil i Financial Times; v chichotavém článku Chrystie Freelandové hovoří o oligarchii jako o "demokratických aktivistech". V dalším odstavci bez stopy ironie píše autorka, že oligarchistický model ekonomie je továrnou na finanční barony, jak je známe z Ameriky z počátku dvacátého století. Stanice Fox News referovala 3. listopadu o JUKOSu jako o nejprogresivnější ruské korporaci.

Podle článku z 3. listopadu v Agence France-Presse uzavřel Chodorovský smlouvu s Jacobem Rotschildem, že vedení podniku přejde na Rotschilda v případě, že by byl Chodorovský zavřen. Nicméně ruská vláda momentálně majetek JUKOSu zmrazila.

Je důležité zaznamenat, že liberální nátlaková skupina JUKOSu, Open Russia Foundation, je nyní, když je Chodorovský ve vězení, plně kontrolována Rotschildem. A v jejich oficiálním poslání se praví: "Tato organizace (ORF) byla založena k podpoře otevřenosti, porozumění a integrace lidu Ruska a zbytku světa."

V dozorčí radě zasedají Rotschild a Henry Kissinger. Na zakládací schůzi ve Washingtonu D.C. byli přítomni republikánský senátor Ted Stevens a knihovník Kongresu James Billington - vokální kritik ruského tradicionalismu na akademické půdě. Není bez významu, že ORF nedávno poskytla nezanedbatelný finanční grant Yalské universitě za účelem studia ruské ekonomiky a nabídla tři procenta svého ročního rozpočtu Carnegie Foundation.

Zdá se, že snaha o ovládnutí globálních zdrojů nabývá na intenzitě. Všechny boje americké říše v Srbsku, ve střední Asii, na Středním východě a v Čečensku jsou součástí jedné a téže války. Kromě bojů s nepřáteli Izraele jsou tato dobrodružství také válkami o ovládnutí zásob nafty a zemního plynu v centrální Asii (jeden z hlavních ropovodů vedl od Kaspického moře rovnou do Srbska). Ale ovládnutí tohoto bohatství není možné bez pomoci ruské oligarchie. To jinými slovy znamená, že židovská oligarchie v Rusku má naději stát se hlavním hráčem ve světové politice.

Izraelsko-americký komplex využíval Chodorovského k prodeji majetku JUKOSU firmám Exoon/Mobil a menší kousky také Texacu. Odtud pramení snaha převést ruské ropovody pod západní kapitál. New York Times z 5.listopadu se také zmiňuje o tom, že v obchodu je namočena i Carlyle Group, ve které má Bushova rodina nezanedbatelné podíly. Když začal Putin ohrožovat konglomerát JUKOS, netrvalo dlouho a neokonzervativní vědátoři, jako William Kristol a Ariel Cohen, ho začali nazývat "komunistou", "novým Stalinem" a "tyranem".

Základem těchto divokých obvinění je samozřejmě skutečnost, že Putin stojí v cestě sionistickým plánům na ovládnutí světa.

Lze vysledovat další faktory a hráče: Spojení ministerstva zahraničí a Harvardské univerzity mělo zajistit "deregulaci" nebo "privatizaci" většiny ruské ekonomiky zvlášť s ohledem na to, aby byla ruská vláda držena mimo hru. Výhody z toho získá pro-izraelská oligarchie (tzn. izraelští občané žijící v Rusku), do jejichž ruk (a potažmo tedy do ruk Izraele) tak bude vložena většina ekonomiky.

Odpovědí Ruska byl pokus zastavit další penetraci cizinců do obrany a jiných citlivých odvětví průmyslu. Tato snaha je zaměřena zvlášť proti těm, o kterých se obecně věří, že pracují pro CIA / Mossad, a usilují o ovládnutí zdrojů nafty a zemního plynu v centrální Asii.

Nutno připomenout, že kdekoliv a do čehokoliv se vloží CIA, Mossad jím stojí v patách. Americké a izraelské zájmy v oblasti centrální Asie splývají. Stejně tak splývá liberální ideologie s ideologií střední pravice, neokonzervatismus, pustá teorie Ivy League, křesťanský sionismus, Rothschildové a americká média. Od Afghánistánu, přes Gruzii až po Kaspické moře, Ázerbajždán a a Balkán (a to už se nezmiňujeme o ropovodu do - po naftě vyhladovělé - Číny) - vše se stalo jedním velkým válečným divadlem, které žádné mocenské centrum v globální politice nemůže pustit ze zřetele, divadlem v ceně trilionů dolarů o bohatá náleziště nafty a zemního plynu. Válka o nový světový pořádek se rozhoduje v Moskvě.

Z této příčiny všichni protiruští spojenci v oblasti, od islámských fundamentalistů, přes slovanské separatisty, až k Open Society Foundation Georga Sorose jednají v zájmu komplexu CIA / Exxon / Ivy League a NSP (Nového světového pořádku).

Vezměme si například Ázerbajždán, kde americké elity prosazují "demokratický" stát, tedy stát, který nebude pod vlivem promoskevsky orientovaného Hejdara Alieva, a tedy otevřen investicím amerických ropných firem. Samozřejmě, že Aliev prosazuje v oblasti ruské zájmy, je proto z pohledu vládnoucí americké pravice "tyranem".

USA se rozhodlo řešit situaci v regionu vytvořením paktu GUAAM (Gruzie, Ukrajina, Arménie, Ázerbajždán a Moldávie).

Cohen naznačuje, proč byl tento pakt organizován pod záštitou NATO: "Ropovodem Baku - Tbilisi - Ceyhan poteče do roku 2005 ročně milion barelů vysoce kvalitní nafty." Jinými slovy je rozhodnuto o ropě v hodnotě miliard dolarů, která bude protékat touto oblastí a ekonomicko-vojenská aliance GUAAM je nástrojem, který zajistí Americe kontrolu. To souvisí s válkami v Srbsku, Afghánistánu a Iráku.

Ruská odpověď na teroristické hrozby Izraele většině muslimského světa je chápána politicky i ekonomicky. Další zvýšení spolupráce mezi Ruskem a Indií a Čínou je jasným znamením toho, že Putin - jediný kompetentní vůdce ve světové politice - buduje proti-imperialistický a proti-NATO blok se zvláštní snahou postavit se americko-sionistickým plánům o ovládnutí světového bohatství nafty a zemního plynu.

Zájmy sahají ale dále než pouze k sionistům ovládajícím zahraniční politiku Spojených států. Vialls píše ještě o dalších důvodech: Existence americko-sionisitcké říše je postavena na vítězství amerických sil nad Ruskem a Islámem. Pochopitelně v Bosně a Čečensku se agenti Mossadu a CIA nerozpakují podporovat fundamentalisty v jejich boji proti slovanskému nacionalismu především proto, že slovanský nacionalismus s Putinem pevně u kormidla je větším nebezpečím, než rozdrobený islámský svět bez vůdců a s historií staletí kolonizace a porážek. Je to jediná potenciální síla ve světové politice.

Článek Countdown to Armageddon? vyšel 3.prosince na serveru www.americanfreeprress.net.

Další zdroje:

Bush and Putin, Mr. Nice-Guys