Jean-Claude Juncker: Migranti „potřebují legální způsob, jak se dostat do Evropy“

Evropská unie nesmí mlčet tváří v tvář trhům s otroky v Libyi, říká předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. V rozhovoru pro Deutsche Welle (DW) Juncker zopakoval svůj požadavek na více legálních způsobů, jak se mohou migranti dostat do EU.

V Abidžanu, hlavním městě Pobřeží slonoviny, se tento týden koná 5. summit EU-Afrika, kde se šéfové zemí EU a Africké unie budou zabývat palčivou otázkou migrace z Afriky do Evropy. Každý měsíc se tisíce lidí snaží dostat přes Středozemní moře a dostat se do Evropské unie. EU se však společně s tranzitní zemí, kterou je Libye, a dalšími africkými zeměmi snaží tuto nebezpečnou cestu uzavřít. Ještě před zahájením summitu se Max Hofmann z DW setkal s předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem v Bruselu a vedl s ním rozhovor.

DW: Řekl jste, že by si Afričané a Evropané měli být rovni. Ale nyní došlo v Libyi k situaci, že jsou zde lidé zřejmě prodáváni jako otroci. Neměla by Evropa dělat více, aby to zastavila?

Jean-Claude Juncker: Evropa nemůže mlčet tváří v tvář tomuto pobuřujícímu problému, který patří do jiného století. Afrika je příliš dobře obeznámená s otázkou otrokářství. Jsem konsternován informacemi, které z Afriky dostávám. Víme o problémech v Libyi: Libye není stát, jako kterýkoli jiný. Takže není ani myslitelné, ani přijatelné, aby Evropa zavírala oči před touto tragédií, každodenní tragédií pro tolik lidí - dětí, žen a mužů - v Libyi. Již dříve jsem chtěl, abychom o tom promluvili na předchozím zasedání Evropské rady. Nemohu klidně spát, když pomyslím na to, co se děje těm lidem, kteří přišli do Libye s cílem zlepšit si svůj život, a přitom se ocitnou v pekle.

Šokovalo vás to? Bylo známo, že situace v Libyi je velmi obtížná, ale co do rozsahu - kdy jsou Afričané vydražováni jako otroci - šokovalo vás to?

Ano, velmi mě to šokovalo. Ještě před dvěma měsíci jsem neznal celkový rozsah tohoto problému. Nyní je to velmi naléhavá situace. Vážně - ačkoli má Evropa s Libyí vyhovující vztah, nemůže k tomu mlčet. A nebudeme mlčet.

Ale není to také přímý důsledek toho, že byly posíleny migrační kontroly ve Středomoří – a tím se Afričané dostávají do Evropy obtížněji?

Kontrolní mechanismy byly vylepšeny – bylo třeba je vylepšit. Ale skutečnost, že se na libyjském území zvyšuje počet uprchlíků, kteří se již nemohou dostat do Evropy přes Středozemní moře, není dostatečným důvodem k znásilňování, zabíjení a okrádání těchto lidí v táborech - které jsou spíše jako vězeňské tábory, ne jako tábory pro uprchlíky.

Neměli bychom raději hledat legální způsoby, jak by se tito lidé mohli dostat do Evropy, aby se tyto problémy v Libyi zmírnily?

Od roku 2014 a během kampaně pro evropské volby, a také následně poté, jsem ve svém projevu v Evropském parlamentu vždy argumentoval ve prospěch legální migrace. Domnívám se, že pokud nebudeme nabízet legální způsoby emigrace do Evropy a přistěhovalectví v rámci Evropy, budeme ztraceni. Pokud ti, kteří přicházejí - kteří jsou, obecně řečeno, chudí a strádající - už nebudou moci vstoupit do domu, zvaného Evropa, hlavními dveřmi, budou se neustále snažit razit si cestu přes zadní okna. Musíme pro ně vytvořit legální způsob, jak se mohou dostat do Evropy, a komise již učinila návrhy. Evropa bude v příštích desetiletích jednoznačně potřebovat přistěhovalectví, takže musíme těm, kteří chtějí přijít, a jsou schopní přijít, a jejichž situace jim umožňuje přijít, poskytnout legální způsob, jak se dostat do Evropy.

Proč je vůči tomu takový odpor? Proč se vám nepodařilo tuto myšlenku prosadit?

Připomněli jsme členským státům, jakou mají zodpovědnost, a uvidíme, co s tím členské státy udělají. Členské státy se při své moudrosti ne vždy řídí návrhy Komise. V roce 2001 Komise navrhla společný systém ochrany vnějších hranic. Členské státy to tehdy odmítly, avšak nyní to požadují. A nyní jsme provedli tyto společné kontroly vnějších hranic. Když je třeba řešit velké výzvy naší doby, musíme to ponechat na představivosti těch, kteří řídí členské státy a národy. A přistěhovalectví a migrace jsou velkou výzvou naší doby. Nejde jen o přípravu na budoucnost; již včera jsme se měli připravit na přítomnost.

Je strach z migrace, stejně jako strach z populismu, důkazem toho, že mezi členskými státy došlo ke ztrátě soudnosti?

Sami populisté jsou nebezpeční, ale jsou ještě mnohem nebezpečnější, když tradiční klasické strany přijmou jejich škodlivé návrhy. Pokud tradiční strany dají na populisty, stávají se také populistickými, což je fenomén, který již v některých zemích EU vidíme. Ne, neměli bychom se obávat populistů; měli bychom přijmout ty, kteří bojují.

To je to, co by se mělo stát, ale neděje se to. Pokud jde o přistěhovalectví - nepřevládá strach nad soudností?

Nikoliv - existují návrhy Komise, které mají rovněž podporu Evropského parlamentu. Nyní je na členských státech, aby následovaly cestu moudrosti.

Dožadoval jste se větší solidarity s Afrikou, nikoli jen solidarity mezi Evropany. Zahrnuje tato solidarita něco víc, než jen finance?

Ano, ale je to solidarita, která se musí dotýkat všech oblastí mezinárodního života. Afrika si musí uvědomit, že je dnes již velkým mezinárodním hráčem. Evropa se nesmí distancovat od celosvětových ambicí Afriky. Afrika není kontinent, který se stane součástí naší historie zítra. Afrika byla vždy součástí naší historie. Někteří Evropané to však takhle nevidí.

Jean-Claude Juncker je předsedou Evropské komise od roku 2014. Předtím působil jako předseda vlády Velkovévodství lucemburského, a to v letech 1995-2013. Až do roku 2013 byl prvním stálým prezidentem Euroskupiny.