Francie, Anglie a Německo podminovávají NATO

Vlády tří zemí uzavřely smlouvu - principiální souhlas o zřízení speciálního štábu v rámci EU za účelem obrany. Zpočátku se bude opírat o vojenskou sílu NATO, později zjevně povede k vytvoření samostatné evropské armády bez účasti amerických velitelů.

Nehledě na mnohé protesty Bílého domu dosáhly Německo a Francie v principech kolektivní evropské obrany souhlasu s Velkou Británií. V průběhu setkání 25 současných i budoucích členů EU v Neapoli řešili představitelé tří nejsilnějších států EU důležitou otázku možného vystoupení z NATO.

Myšlenka zřízení samostatné evropské armády byla v Evropě projednávána už dříve v různých variantách. V dubnu jednohlasně podpořily Německo, Francie a Velká Británie iniciativu zřízení jednotky rychlého nasazení.

Obecnou (všenárodní) snahou je, aby se útvar/kontingent rychlého nasazení účastnil řešení krizových situací. Taktéž bude používán v operacích EU bez účasti NATO. Pravda je, že se mluvilo jmenovitě o jediném útvaru/kontingentu, jehož základem by měly být už existující elitní německo-francouzské jednotky (tentokrát opravdu jednotky). V létě 2004 se plánuje jeho doplnění vlastními strategickými VVS (není jasné, co to je - pozn. překladatele).

Pokusy Francie a Německa zapojit do své iniciativy i Velkou Británi tenkrát skončily neúspěchem. Londýn byl příliš zaujat společnou vojenskou operací s USA - svržením režimu Saddama Husajna a odmítal jakékoliv konzultace o možné alternativě NATO. Tvrdil, že za takovým nápadem se skrývá pouze přání Paříže a Berlína naštvat Washington. Nicméně po dokončení základní fáze vojenské operace v Iráku byl Londýn iniciativou partnerů v EU zaujat a začal se aktivněji účastnit v projednávání budoucí evropské obranné struktury.

První zprávy o možném souhlasu Velké Británie se zřízením evropského nezávislého velení se objevily v září 2003.

Pravda, díky silnému tlaku ze strany americké administrativy (tvrdili, že tento krok způsobí rozkol v řadách NATO) se Londýn od rozhovoru ustoupil. Jak se později ukázalo, byl to nanejvýš taktický postup. 27. listopadu se ve francouzském tisku objevily zprávy o možných tajných rozhovorech na toto téma. 29. listopadu potvrdil britský Daily Telegraph, že se rozhovory opravdu uskutečnily a Britové na nich vážně řešili dilema, zda se připojí k Francii a Německu.

Výsledkem byl, jako vždy, kompromis. V zájmu účasti Velké Británie se Francie a Německo zavázaly neurychlovat zřízení evropské armády. Konečná dohoda vypadá tak, že v Evropě bude zřízeno velitelství, které se bude zabývat strategií, nicméně skutečná vojenská síla zůstane pod kontrolou NATO. Podstata řešení se tímto nemění, američtí generálové budou dříve nebo později zbaveni řízení evropských vojenských sil. Podle Velké Británie toto řešení znamená odklon od obranné doktríny působící v zemi poslední půlstoletí.

Ve shodě s plánem se budou kanceláře velitelství nacházet v Bruselu mimo NATO, postupem času se očekává, že EU bude vést běžné vojenské mise nezávisle od USA. Štáb se bude opírat o infrastrukturu NATO. EU vlastně zavádí vlastní evropské velení NATO, což znamená oslabení vlivu USA v NATO. Zatím je řeč pouze o zřízení celoevropského štábu, nicméně pozorovatelé se shodují, že brzy bude následovat zřízení plnohodnotné mnohonárodnostní armády.

Dnes má EU vlastní štáb, ve kterém slouží přibližně 150 vojáků, avšak jeho funkce se soustřeďuje k "strategickému plánování". Dosud tento štáb nemohl velet vojenským operacím, protože neměl potřebné pravomoci a možnosti. To se nyní má změnit.

Washington je takovým vývojem krajně znepokojen. Zatím naštěstí neměl příležitost se vyjádřit, jelikož ho spojenci kvůli nečekané návštěvě George Bushe v Iráku ke dni Díkuvzdání nestihli oficiálně informovat o přijatých rozhodnutích.

Článek Франция, Англия и Германия выходят из НАТО vyšel 30.11. na serveru na serveru www.irakwar.ru.