Americké vzkříšení sovětské operace „Anadyr“…

V západním informačním prostoru do všech uší zvučely zprávy o tom, že po obnovení diplomatických styků s Kubou všichni američtí vyslanci, kteří se ukázali v Havaně, mají zdravotní problémy. Několik agentů amerických výzvědných služeb, jejichž status Washington ani zvlášť neskrývá, bylo údajně vystaveno působení „akustických vibrací“. Americkým „partnerům Kuby“ se najednou začala točit hlava, trpěli ztrátou prostorové orientace, v očích se jim temnilo a velmi, velmi chtěli domů – do Michiganu, New Yorku a Colorada ...

Ministerstvo zahraničních věcí a velitelství profilové zpravodajské služby se skutečně rozhodly stáhnout část svého personálu z amerického velvyslanectví v Havaně – spolu s rodinnými příslušníky rozvědčíků s diplomatickými pasy. Američané neuvádějí, jak se nyní (po návratu do svých domovů) „akusticky traumatizovaní“ Američané cítí.

V tomto kontextu se v západních médiích začaly objevovat další a další konspirační teorie o příčinách toho, co se opravdu stalo s pseudo-diplomaty USA na Ostrově svobody. A samozřejmě hlavní „pracovní“ verze se neobešla bez „rozvratného zasahování Ruska“. Na pozadí toho, že západnímu obyvatelstvu buší do uší „důkazy“, že jistá Margarita Simonyan za 100 tisíc dolarů vložených do reklamy na Facebooku zvolila prezidentem USA Donalda Trumpa, který utratil za svoji kampaň nejméně 40 miliard dolarů, nevyvolává teorie o „všudypřítomných“ Rusech na Kubě vůbec žádné překvapení.

Obecně přijatá verze je následující: Rusko pomohlo Kubáncům dostat budovu amerického velvyslanectví v Havaně do „akustické vidlice“, jejíž zvukové vibrace (uchem neslyšitelné a žádným zařízením nezaznamenatelné) způsobily, že se zavařily výhradně americké hlavy. Kubánský personál velvyslanectví nezaznamenal žádné akustické účinky zhoubné povahy, neb patrně používal přísně tajné a neviditelné ušanky vyvinuté v Rusku...

Hysterie dosáhla takového stupně, že přešla v hotový marasmus, o němž se vážně diskutuje v zámořských médiích. Vše se navíc posuzuje s ohledem na to, že „USA by měly Rusku zasadit tvrdou odvetu.“ Jako obvykle: samy si vymyslely hrozbu, samy se jí údajně obávají, následně označí viníka a otevřou frontu pro vyřešení vlastních taktických a strategických úkolů, které nikterak nesouvisejí s tématem nafouknuté senzační bubliny.

A pořád dokola: „Máme důkazy, ale jsou tajné, a proto vám je neukážeme.“ Přitom samotná fráze „tajné důkazy“ již získala známou sémantickou konotaci po testu Powella v Radě bezpečnosti OSN.

V čem spočívá onen marasmus? (Pokud samozřejmě můžeme nazývat marasmem otevřenou informační provokaci.) V tytéž dny ruské ministerstvo pro mimořádné situace na svých oficiálních webových stránkách ohlásilo zaslání 930 tun humanitární pomoci na Kubu. Ve zprávě se uvádí, že ve středu 11. října vyplula z přístavu Novorossijsk loď s nákladem humanitární pomoci pro Ostrov svobody, který utrpěl ničivým hurikánem „Irma“. Informovala o tom i tisková služba ministerstva:

„Ruská federace operativně reagovala na nouzovou situaci na území Kuby a poskytla náklad humanitární pomoci na dvoustranném a mnohostranném základě.“

Tři dny předtím Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo oznámení, že společnost „Sinara-dopravní zařízení“ (STM) odešle na Kubu prvních sedm lokomotiv TGM8KM na základě dvoustranné smlouvy. Dieselové lokomotivy doprovázené kubánskými železničními specialisty (vyškolenými v Rusku) v první etapě své cesty z Petrohradu dorazí nejprve do Německa a po přeložení na zaoceánskou loď budou dopraveny do přístavu v Havaně. Celkově do konce roku 2018 dodá Rusko na Kubu 45 lokomotiv za smluvní cenu 230 milionů dolarů.

No a po zprávách o údajném akustickém útoku proti americkým diplomatům z amerického velvyslanectví na Kubě oznámili v USA, že náklad z Ruska na Ostrov svobody by měl být přísně sledován. Podle některých zpráv bude dokonce i překládka lokomotiv v německém přístavu prováděna pod ostražitým „partnerským“ dohledem. Oficiálně ve Washingtonu tyto informace ze zřejmých důvodů nekomentují. Bylo by však velmi zajímavé slyšet jejich vyjádření.

Podle všeho dosáhla zámořská mediální paranoia ve vztahu k Rusku takových rozměrů, že jakýkoliv námořní transport z Ruska na Kubu je vnímán, no, skoro jako operace „Anadyr“ z doby kubánské krize před 55 lety. Zdá se, že ve Spojených státech zahušťují vzduch, jak je to jen možné, a snaží se přesvědčit veřejnost, že Rusko neposílá na Kubu humanitární pomoc a smluvní dodávku lokomotiv, nýbrž minimálně rakety „Iskander“, a to včetně bojových železničních nosičů, které budou pendlovat po kubánských železnicích a současně vysílat „akustické vibrace“ do Států.

Všechno by, jak se říká, mohlo být směšné, kdyby to nebylo tak smutné. Rusko definitivně a nevratně vstoupilo do éry, kdy podobná mediální paranoia má jediný cíl: omezit možnosti mezinárodního obchodu, osekat ekonomické, kulturní a jiné vazby, dostat všechny kontakty na úroveň studené války. A to vše na pozadí skutečnosti, že Rusko bylo prohlášeno za „říši zla“, a proto se budou i nadále vymýšlet všemožné báchorky končící „lokomotivní“ operací „Anadyr 2.0“. Pro naše „partnery“ je vskutku přetěžké si připustit, že držení unipolárního světa se jim vymyká z rukou.

Mimochodem o to, kolik amerických transportů „s humanitární pomocí“ putuje přes třetí země k představitelům teroristických skupin na Blízkém východě, se samozřejmě americká média nestarají. Avšak plavby obchodních lodí z Ruska na Kubu jim nedávají spát. Je to až dojemné – odevšad se „zubí“ Kuzkinova matka (Chruščovovo označení sovětské jaderné bomby). Už aby se všechno uspořádalo podle historické „klasiky“ – zbývá jen novelizovat nový Jackson-Vanikův zákon z roku 1974 o zákazu obchodování s netržními ekonomikami.