Prodat Ukrajinu a vyhnout se válce

Na první pohled samozřejmě návrhy českého prezidenta Miloše Zemana vyjádřené na Parlamentním shromáždění Rady Evropy o „kompenzaci za Krym,“ kterou by kvůli vyřešení konfliktu mohla Ruská federace vyplatit Ukrajině, vypadají poněkud podivně. Ne náhodou ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny přímo uvedlo, že Kyjev považuje Zemanovu variantu za nepřijatelnou, protože je projevem „otevřeného cynismu a jde za hranice politických mezí.“

Problém kyjevského ministerstva zahraničí, se kterým budeme těžko vést spor o cyničnosti „návrhu“, spočívá v jednom: pokud půjde řeč o „velké transakci,“ nebude se týkat pouze Krymu, ale i samotného Kyjeva, přičemž „samotného Kyjeva“ se nikdo nebude na nic ptát. Jsou mnohem „větší kluci“, jejichž myšlenky Zeman vyjádřil, či spíše předběžně odhalil, a tohle je jejich mínění o Ukrajině, která jim odevzdala subjektivitu a suverenitu, a už je dál celkově nezajímá.

Nicméně, vezměme to po pořádku.

Odpovídaje na otázky poslanců Parlamentního shromáždění Rady Evropy, prezident Zeman, na jehož „ostré soudy“ si již Evropa přivykla, řekl otevřeně: „Chcete jít do rizika evropské války?“ Načež předložil svou „cynickou“ variantu.

Bylo by naprosto naivní myslet si, že když pan Zeman, politik ne vždy po(západo)evropsku uhlazený, přitom však velmi zkušený a autoritativní, otevřel tohle téma, řekl prostě „to první, co ho napadlo.“ Vše je ještě cyničtější, než si myslí ukrajinského ministerstvo zahraničí.

Velká část západních „elit“ vážně uvažuje o podmínkách ukončení „Projektu Ukrajina,“ a činí tak velice pragmaticky.

Zaprvé, všem je už jasné, že bez velkého vnějšího podnětu je „projekt“ v dnešní podobě z dlouhodobého hlediska neživotaschopný. Prostá matematika: původní zdrojová centra v teritoriu jsou rozvrácená a nová nejsou v dohledu. Ukrajina může vydělávat jen jako „most“ mezi Východem a Západem, tuhle roli ale není schopná plnit. V dnešním stavu ji není možné orientovat na jejího východního souseda. A v geografické a geoekonomické pozici „pseudoevropského apendixu“ je neudržitelná. Zejména, když je zatížena množstvím břemen různého druhu, včetně 80 miliard dolarů státního dluhu.

Zadruhé, hlavní úkol „východoevropské“ politiky Západu na Ukrajině, mající za cíl totéž co v jiných východoevropských ekonomikách, byl splněn. Potenciální konkurent byl zničen, tak jako byla zničena konkurenceschopnost v jiných východoevropských zemích předtím.

Zatřetí, Ukrajina v sobě nedokázala najít sílu, aby se stala mučedníkem, který se vrhne pod Rusko jako voják pod tank. Navíc se jí nechce bojovat s Ruskem za západní zájmy a i dnešní kyjevská moc má odvahu usilovat o to, aby Západ bojoval s Ruskem na své náklady za jejich, kyjevské, ekonomické, politické a informační zájmy.

Shrňme to.

Část cílů západních elit v rámci „Projektu Ukrajina“ byla splněna a část – v mnoha ohledech díky ruskému odporu – se ukázala jako principiálně nerealizovatelná. Podtrženo a sečteno, Ukrajina je obrovské neohraničené území s obrovskými dluhy neschopné se při stávajícím trendu samo uživit.

Obecně platí, že toxických aktiv je třeba se nějak zbavit a podle západních obchodních zvyklostí je žádoucí na tom ještě vydělat. Možností není mnoho. Především, a o tom už jsme psali, taková aktiva zlikvidovat prostřednictvím velké regionální války. Tato varianta se však v řadách západních elit nelíbí zdaleka všem, zejména když je důvod si myslet, že Ukrajina není příliš bojeschopná, bez ohledu na to, co tam kdo tvrdí o „nejsilnější evropské armádě.“ Proto je třeba uvažovat o pro západní politickou mentalitu naprosto typické variantě prodeje toxických aktiv, na což se už nejednou pokoušely tamní elity nahodit návnadu a český prezident se na toto téma pouze poprvé veřejně nahlas vyslovil.

Proto by jeho slova měla být brána vážně, i když ne doslovně. Rusko samozřejmě nebude Krym „kupovat“ a ani Ukrajina jej nebude „prodávat.“

Je to zkrátka signál představující pozvánku k uzavření obchodu.