Říjen v českých dějinách

Připomeňme si některé události z české minulosti, které měly pro tuto zemi a náš národ zásadní význam a dodnes proto stojí za to se nad nimi zamyslet v rámci historického bilancování a poučení do budoucna.

11. 10. 1414

M. Jan Hus se vydal na cestu do Kostnice na církevní koncil, aby obhájil své teologické a stav církve kritizující teze. Navzdory stále panujícímu mínění je třeba říci, že glejt císaře Zikmunda jej opravdu mohl chránit pouze během cesty a nikoliv před výrokem koncilního soudu. Husovy názory byly západní globální struktuře řízení natolik nebezpečné, že byl M. Jan Hus následně upálen jako kacíř. Čechové ve většině a napříč společenskými třídami za jeho idejemi a programem nápravy církevních poměrů stáli natolik, že je byli ochotni hájit se zbraní v ruce, když se do českého království začaly valit křížové výpravy vyhlašované papeži, které to tu měly vyvrátit z kořene za takové rebelantství.

Téhož dne o 10 let později v roce 1424 zemřel u Přibyslavi nikdy neporažený vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. U příležitosti připomínky Jana Žižky, vzhledem k tomu, že se dnes zdá, že bojový duch přemyslovských válečníků a husitských bojovníků z našeho lidu již nadobro vyprchal, si neodpustím následující poznámku. Mýtus o české holubičí povaze se začal šířit až v 19. století v prostředí části obrozeneckého hnutí (původně zejména Palacký), ale ve středověku někteří kronikáři naopak používali termíny, jako „české víno“ (rozuměj červené…), pro ukrutnou řežbu…

23. 10. 1526

Habsburk Ferdinand I. byl po smrti předchozího českého krále Ludvíka Jagellonského, který padl v bitvě proti Turkům u Mohácse, zvolen stavy českým králem. Začala tak v českých zemích vláda dynastie Habsburků, která trvala až do roku 1918.

16. – 19. 10. 1813

Bitva u Lipska v níž spojenci porazili Napoleona Bonaparta a zastavili tak jednu z forem globalizačního projektu pro kontinentální Evropu. Bitvu připomínám proto, že náčelníkem spojeneckého štábu a autorem operačních plánů, který přehrál Napoleona a jeho štáb, byl český šlechtic Jan Václav Radecký z Radče. Radecký byl jedním z nejschopnějších vojevůdců své doby v Evropě a příkladem toho, že náš počtem nevelký národ v minulosti opakovaně zrodil řadu velmi schopných vojevůdců a prokazoval velkého vojenského genia, třebaže je od 19. století pilně učen, že má mít „holubičí povahu.“ Svých úspěchů dosáhl Radecký za existence habsburské monarchie, což ani jinak za jeho života nemohlo být, což mu mnozí mají i dnes takříkajíc za zlé, ale nic to nemění na tom, že byl jedním z velkých synů českého národa na poli válečném; pod dojmem historických peripetií našich zemí v dobách habsburské monarchie bych ho již dnes primárně nehodnotil.

28. 10. 1918

Obnovení samostatné české státnosti a následně vznik Československa. Ze tří hlavních tendencí při vytváření charakteru republiky se stal dominantním prozápadní liberální směr představovaný zejména Masarykem a Benešem. Výrazně národovecký a panslovanský Kramářův politický model a levicový směr představovaný původně ještě sociální demokracií a národními socialisty, kteří stáli na pomezí, později reprezentovaný především komunisty, se neprosadily. Vzhledem k  okolnostem vzniku Československa a atmosféře v národě však i převládající liberální model tehdy akcentoval v dostatečné míře vlastenectví.

10. 10. 1938

Konec lhůty pro odchod Čechů ze Sudet po odstoupení pohraničí v důsledku přistoupení na diktát mnichovské „dohody“(zrady). Tohle si opravdu připomínejme, je to dosti zásadní historická zkušenost českého národa.

24. 10. 1945

Den znárodnění dolů a klíčového průmyslu, akciových bank (mj. 14 velkých bank s 300 pobočkami), soukromých pojišťoven a potravinářského průmyslu, na základě dekretů prezidenta republiky.

27. 10. 1948

Národní shromáždění schválilo I. čs. hospodářskou pětiletku na léta 1949 – 53.

27. 10 . 1968

Národní shromáždění schválilo zákon o federativním uspořádání ČSSR. „Federál“ zůstal až do druhého rozbití Československa k 1. 1. 1993.

15.-16. 10. 1969

Federální shromáždění zrušilo protisocialistické dokumenty a usnesení přijaté Národním shromážděním v roce 1968.