Vláda premiéra Trudeaua se snaží sesadit venezuelského prezidenta Nicoláse Maduru

Kanadská vláda premiéra Trudeaua se stejně jako washingtonské a venezuelské elity snaží zbavit prezidenta Nicoláse Madury. Zatímco kampaň Ottawy v nedávné době posílila, oficiálně se Kanada dlouho stavěla proti bolivarské revoluci, která podporuje chudou, dělnickou třídu, a která od roku 1998 vyhrála 19 z 21 voleb.

Kanadské Ministerstvo zahraničních věcí, obchodu a rozvoje v pátek schválilo sankce proti čtyřiceti Venezuelanům poté, co Trumpova administrativa učinila podobné kroky. V těchto opatřeních, které pravděpodobně porušují Chartu OSN, byl řádně zvolenému prezidentovi, viceprezidentovi a 38 dalším představitelům zmražen jejich majetek v Kanadě a Kanaďané mají zakázáno mít finanční vztahy s těmito jednotlivci.

V posledních měsících kanadská ministryně zahraničí Chrystia Freelandová opakovaně kritizovala Madurovu vládu. Obvinila Caracas z „diktátorských záměrů“, že prý vězní politické oponenty a „zbavuje venezuelský lid základních demokratických práv“. Od nástupu do funkce liberálové podporovali snahy, týkající se odsouzení Madurovy vlády v Organizaci amerických států (OAS), a prosazovali mezinárodní vyjednávání s cílem oslabit venezuelskou levicovou vládu (po celou dobu mlčeli o dosazeném brazilském prezidentovi, který podle průzkumu dosáhl oblíbenosti 5% a má na svědomí mnohem horší porušování lidských práv v Mexiku).

Za těmito veřejnými intervencemi, zaměřenými na podnícení vnitřních nepokojů, Ottawa přímo napomáhala venezuelské opozici, která se často chovala velmi nevybíravě. Kanadský velvyslanec Ben Rowswell ve Venezuele, specialista na sociální média a politické změny, uvedl v srpnu pro deník Ottawa Citizen:

Zavedli jsme ve Venezuele dosti výraznou prezentaci na internetu, abychom tak mohli zapojit desítky tisíc venezuelských občanů do konverzace o lidských právech. Byli jsme jedním z těch velvyslanectví, která se důrazně projevují, neboť jsme se kriticky vyjadřovali o otázkách lidských práv a povzbuzovali jsme Venezuelany, aby mluvili bez obalu a vyjadřovali se kriticky.

(Dokážete si představit ten povyk, kdyby ruský velvyslanec řekl něco podobného o Kanadě?) Rowswell dodal, že Kanada bude nadále podporovat domácí opozici, i po jeho odchodu z velvyslanectví v Caracasu, protože „Freelandová má Venezuelu na první pozici na seznamu priorit“.

Zatímco nejsou k dispozici informace o skupinách, které podporují ve Venezuele, Ottawa již dlouho posílá peníze opozici, kterou podporují USA. Eva Golingerová, nejvýznamnější badatelka o skutečném financování opozice Spojenými státy, v roce 2010 uvedla, že kanadské skupiny mají ve Venezuele stále větší roli. A jak se uvádí ve zprávě španělské nevládní organizace Fride z roku 2010: „Kanada je třetím nejdůležitějším poskytovatelem pomoci v oblasti demokracie“ ve Venezuele, hned po USA a Španělsku. V článku „Revoluce nebude destabilizovaná: Ottawští propagátoři demokracie se zaměřují na Venezuelu“ Anthony Fenton podrobně informuje o kanadském financování protivládních skupin. Například uvádí, že opoziční nevládní organizace Asociación Civil Consorcio Desarrollo y Justicia dostala v roce 2007 grant ve výši 94 580 dolarů, a organizace Súmate obdržela v roce 2005 částku 22 000 dolarů. María Corina Machadová, hlavní představitelka organizace Súmate, která přijela na pozvání kanadského Ministerstva zahraničních věcí v lednu 2005 do Ottawy, podpořila v roce 2002 během státního převratu proti prezidentu Hugo Chávezovi „Carmonův dekret“, který rozpustil Národní shromáždění a Nejvyšší soud, a odvolal vládu, generálního prokurátora, hlavního finančního kontrolora, guvernéry a starosty, kteří byli zvoleni během Chávezovy vlády. (Machadová je přední postavou opozice.)

Většina latinskoamerických vůdců odsoudila převrat proti Chávezovi, který trval velmi krátce, avšak kanadští diplomaté mlčeli. Od Ottawy bylo velmi pokrytecké, že akceptovala Chávezovo odvolání, neboť o rok dříve, během summitu v Québec City, se liberálové Jeana Chrétiena předvedli s novou „demokratickou klauzulí“ OAS (Organizace amerických států), která hlásala, že se celá polokoule zaváže k volební demokracii.

Harperova vláda opakovaně kritizovala Cháveze. V dubnu 2009 předseda vlády Stephen Harper odpověděl na otázku, týkající se Venezuely, takto:

Neberu na lehkou váhu žádný z těchto ničemných států.

Poté, co se kanadský ministr životního prostředí Peter Kent během návštěvy Venezuely v následujícím roce setkal pouze s vůdci opozice, uvedl:

Demokratický prostor ve Venezuele se zmenšuje a v tomto volebním roce je Kanada velmi znepokojena ohledně práv všech venezuelských občanů zúčastnit se tohoto demokratického procesu.

Bolivarská revoluce čelila jedno a půl desetiletí nevraživosti liberálů a konzervativců. Zatímco hlavní opoziční strana NDP někdy zpochybnila venezuelskou vládní politiku, současná zahraniční kritika strany odráží postoj Washingtonu. Přinejmenším dvakrát Hélène Laverdière požadovala od Ottawy, aby se více činila v podkopání vlády venezuelského prezidenta Madury. V tiskové zprávě z června 2016 tato politička lamentovala nad „erozí demokracie“ a zmínila, že je nutné, aby Ottawa „bránila demokracii ve Venezuele“.

V srpnu bývalý zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí uvedl pro CBC: „Byli bychom rádi, kdyby byla (kanadská) vláda aktivnější v... a více se domáhala propuštění politických vězňů, uspořádání voleb a respektování Národního shromáždění.“

Naopak politička Laverdière neřekla ani slovo, když Donald Trump minulý měsíc vyhrožoval, že napadne Venezuelu, ani nekritizovala nedávno oznámené kanadské sankce.

Členové NDP by měli být zděšeni postojem, který se týká zahraniční kritiky. Pro Kanaďany obecně nastal čas, aby zpochybnili snahy kanadské vlády podkopat to, co bylo v podstatě demokratickým úsilím posílit chudou a pracující třídu ve Venezuele.