„Tušinský zloděj“ ve Lvově

„Druhý příjchod“ Michaila Saakašviliho vytvořil novou politickou situaci na Ukrajině. A existují fakta, že dříve nebo později se vše složí do jednoho logického řetězce.

- Dva hlavní účastníci Saakašviliho „vpádu“ na Ukrajinu (samotný Micho a vůdkyně strany Baťkivščyna Julija Tymošenková) absolvovali konzultace ve Washingtonu. Sám Saakašvili se tam vydal poté, co byl zbaven ukrajinského občanství. Žádné schůzky na oficiální úrovni neměli, místo toho se ale uskutečnily „konzultace“ s osobnostmi, které mají důležité místo v americké politice, o čemž ale americká média pomlčela.

- Před Saakašviliho cestou do Washingtonu si ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov pozval velvyslance USA a s poukazem na „bezvýznamnost“ politického postavení Saakašviliho ho požádal, aby Saakašviliho do Ameriky nepouštěli. Velvyslanec ale neuposlechl stanovisko ministra a bývalý guvernér Oděsy přijel do Spojených států na cestovní pas země, jejímž občanem už není. Stejně tak to udělali i Poláci, kteří uprchlého politika dočasně schovali u sebe.

- „Vpádu“ se okamžitě zúčastnil i bývalý šéf ukrajinské SBU (tajné služby) Valentin Nalyvajčenko, který se proslavil jako dlouholetý agent CIA a který sehrává specifickou roli na ukrajinské politické scéně.

- Reakce oficiálního Kyjeva na Saakašviliho „vpád“ svědčí o tom, že tentokrát Porošenko od amerického velvyslanectví žádnou podporu neobdržel a že Avakovova výzva, aby se účastníci vpádu vrátili na hranici a odbavili se na celnici a na pasové přepážce vypadají jako projev bezmocnosti ukrajinské vlády.

- Dne 12. září do Kyjeva znovu přijíždí komise MMF, která se bude zabývat otázkou vyčlenění Ukrajině další tranše kreditu, jenž je podmíněn (nerealizovanými) reformami v oblasti penzí, soudnictví a pozemkového vlastnictví.

Všechno toto dohromady můžeme vypovídat o následujícím.

Ve Washington definitivně dospěli k závěru, že Porošenko není schopen konsolidovat společnost pod praporem ukrajinského nacionalismu a vytvořit efektivní rusofóbní mocenské zázemí, jaké bylo vytvořeno v Polsku. Porošenko pro to postrádá dostatečnou politickou vůli, není schopen řídit ekonomické procesy a vést dialog s regionálními elitami a oligarchy. Ukrajina směřuje k ekonomické katastrofě, čelí bankrotu a možná i rozpadu. V očích Washingtonu Porošenko nezvládá úlohu řídit bojové nástupiště proti Rusku, kterou čokoládovému magnátovi po převratu v únoru 2014 přidělil.

Současně ukrajinská politická třída, paralyzovaná vnitřními hádkami a korupcí, není schopna samostatně provést rošádu a nahradit Porošenka aktivnějším a silnějším politikem. V dané situaci se do partie zapojuje americký hráč, který se rozhodl sehrát hru s pomocí Saakašviliho jako hlavním „destabilizátorem“ Porošenkova režimu.

Se Saakašvilim jako novým prezidentem Ukrajiny se přitom nepočítá. Bude použit k odstranění stávajícího prezidenta jako postava, kolem níž se shromáždí mohutný tábor nespokojených s Porošenkovým vládnutím. S největší pravděpodobností mají scénáristé „druhého příchodu“ několik verzí vývoje situace a dynamika událostí v příštích několika dnech ukáže, kterou verzi si zvolili.

Přebývání Saakašviliho a spol. ve Lvově zatím připomíná příběh „zloděje z Tušina“, tedy samozvance Lžidimitrije II., který se v roce 1608 utábořil v Tušině u Moskvy. V jeho táboře se sešly všelijaké postavy včetně lupičů, kteří v této společnosti hledali obživu.

Zajímavé je, že tehdejší ruský car Vasilij Šujský uzavřel dohodu s velvyslanci krále Zigmunda III., podle níž mělo Polsko odvolat všechny Poláky, kteří samozvance podporovali. Poláci ovšem i nadále přicházeli do armády Lžidimitrije a na podzim přišel do Ruska se svými lidmi Jan Sapieha. Lžidimitrije uznalo mnoho ruských měst - Velikije Luki, Pskov, Suzdal, Uglič, Rostov, Jaroslavl, Vladimír a další ...

Brzy se dozvíme, zda do „Tušinského tábora“ ve Lvově přijdou další lidé lačníci sebrat to, co ještě z Ukrajiny zbývá. Pokud se v tomto táboře objeví ještě Poláci, kteří si nárokují ukrajinská území, bude historická analogie úplná. Nicméně s největší pravděpodobností scénáristé zvolí trochu jiný plán.

Michail Saakašvili pod vedením Valentina Nalyvajčenka bude pokračovat v agitaci a reálnou politikou se bude zabývat „panenka“ Julije Tymošenková, která má k tomu všechny potřebné předpoklady: temperamentní populismus, organizační schopnosti, železný stisk a naprostý nedostatek svědomí. Jménem „Tušinského tábora“ vznese coby zároveň hlavní a neporazitelný konkurent současného prezidenta na Petra Porošenka požadavek na předčasné volby. Teď už za ní bude stát nejenom Baťkivščyna ale také polsko-americký tandem.

Vítězství Julije Tymošenkové vyřeší hlavní problém USA na Ukrajině: v její osobě přijde silná vláda schopná dělat Rusku daleko více problémů než Porošenko. Sen amerických stratégů se naplňuje: Ukrajina se zařaí do „oblouku vojenského tlaku“ podél západních hranic Ruska jako silné beranidlo.

V tomto případě je jasné, proč mise MMF přijíždí do Kyjeva. Nelze vyloučit, že MMF brzy rozhodne o přidělení potřebných tranší nové vládě na Ukrajině, přestože Kyjev nesplnil žádnou z předchozích podmínek Mezinárodního měnového fondu.

Pokud jde o Saakašviliho, jeho postava evokuje silnou podobnost s postavou Lžidimitrije II. Osud tohoto „vůdce lidových nálad“ byl smutný, ale má svou vlastní logiku. Byl to náhodný dobrodruh, který se pokusil změnit směr ruské historie a který zahynul pod jejími koly.