Soupeření USA s Čínou v Afghánistánu o nerostné suroviny?

Jde Americe o teroristy, nebo o kšeft? USA si berou příliš velké sousto. Čína s ŠOS za zády starosti nemá. Na Taliban a IS jí stačí čínský analog „Blackwateru“.

Pavel Martynov přibližuje pozadí zbytečné válečné hry USA v Afghánistánu, kam i česká vláda posílá naše vojáky bojovat a umírat za zájmy Američanů a za udržení již předem ztracených pozic.

Plány Washingtonu na masivní využití afghánského nerostného bohatství, které zazněly v americkém tisku, kritizoval neoficiální mluvčí Komunistické strany Číny, uvedl list Global Times. Ambiciózní plán USA těžby nerostných surovin za 1 bilion dolarů bude vyžadovat rozsáhlé investice a zvýšení vojenského kontingentu na ochranu těžebních zařízení. Při nejasných perspektivách celého záměru to s sebou nese jen další zhoršení situace. Samotný fakt zveřejnění článku ukazuje potřebu Pekingu vyjádřit prostřednictvím neoficiálních kanálů nesouhlas s iniciativou Washingtonu. K čemu Američané po šestnáctém roce v Afghánistánu potřebují přírodní zdroje země, navíc v situaci, kdy mohou očekávat střet zájmů mezi Washingtonem a Pekingem ohledně dobývání nerostných surovin v tomto středoasijském státě?

Jak namítá čínský tisk, již v roce 2001, kdy začala vojenská operace USA, ani jeden Afghánec neměl ponětí o jejím pravém účelu. Zpočátku americká vláda vysvětlovala přítomnost USA v Afghánistánu bojem proti terorismu. Nicméně v průběhu jednoho a půl desetiletí Američané Afghánce jen podváděli, protože porážky teroristů nebylo dosud dosaženo. Například jednotky Tálibánu a IS operují v provincii Lógar, která se nachází méně než 25 kilometrů od hlavního města Kábulu.

Zprávy z Afghánistánu mluví hlavně o počtu zabitých teroristů a obětech mezi civilním obyvatelstvem, ale zcela mimo pozornost sdělovacích prostředků zůstal rozsáhlý geologický průzkum, který začal v roce 2006, ještě za Bushovy administrativy. Čínský tisk věnuje pozornost okolnosti, že zásoby nerostných surovin byly v poslední době diskutovány mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho afghánským protějškem Ašrafem Ghaním. Hodnota dosud nedotčených ložisek nerostných surovin v zemi se odhaduje mezi 1 až 3 biliony dolarů.

Trump chce řídit USA jako firmu

Dříve USA opakovaně napadaly země bohaté na ropu, například Irák. V Afghánistánu nejsou žádné významné uhlovodíkové zásoby, přesto ale Trumpova administrativa tlačí na urychlení prací za účelem osvojení nerostných surovin v této středoasijské zemi.

Podle zprávy v New York Times hodlá Bílý dům vyslat do Afghánistánu zvláštního zástupce, který bude jednat s místními představiteli těžebního průmyslu. Kromě toho se Trumpovi poradci setkali s Michaelem H. Silverem, ředitelem společnosti American Elements specializujícího se na vzácné nerosty, které se používají při výrobě high-tech zařízení.

Miliardář a finančník Stephen A. Feinberg, který podle listu podává neformální konzultace Trumpovi ve věci Afghánistánu, rovněž zkoumá způsoby, jak si osvojit tamní nerostné bohatství. Feinberg, mimo jiné, vlastní velkou vojensko-bezpečnostní firmu DynCorp International, která by mohla zabezpečit celý projekt. Právě bezpečnost je jedním z nejzávažnějších problémů rozsáhlých projektů v zemi, spolu s bezuzdnou korupcí a absencí železnic a mostů.

Ale byznysmen Trump zvažuje těžbu afghánských hornin jak „win-win“ podnik, protože to bude vytvářet pracovní místa pro Američany, rozvíjet ekonomiku Afghánistánu a zabrání monopolu Číny na místním trhu. Čína už má smlouvu v hodnotě 3 miliard dolarů na otevření naleziště mědi poblíž Kábulu. Veřejně se prohlašuje, že Trump zde nehodlá utrácet americké životy ani peníze jen proto, aby se díval, jak si Čína zabírá pro sebe místní přírodní bohatství.

Cínoví vojáčci Pentagonu

Ideu Trumpa může podporovat i ta část amerického vedení, která má zájem na zvýšení vojenského kontingentu v Afghánistánu. Ochrana těžebních zařízení se může stát přijatelným zdůvodněním pro takové rozhodnutí.

Jak ale uvádí čínský tisk, s ohledem na nedávné události, je snadné předpokládat, že bezpečnostní situace se bude i nadále zhoršovat, a to zejména v provinciích bohatých na přírodní zdroje, jako je Hilmand. Není pochyb o tom, že do vyřešení otázky bezpečnosti nelze těžbu nerostných surovin spustit. Ale k tomu je, kupodivu, nutné porazit teroristy, čemuž Pentagon, jak ukazují dosavadní zkušenosti, nedokáže dostát.

The New York Times ovšem připomíná červencová Trumpova slova, že „IS rychle padne." Vedle toho list také poukazuje na skutečnost, že železo a měď se nyní obchodují na trhu levnější téměř o třetinu v porovnání s cenami roku 2010. Bývalý americký zvláštní vyslanec v Afghánistánu Daniel F. Feldman konstatuje, že těžba v budoucnosti samozřejmě umožní zemi dosáhnout ekonomické stability, ale „s přihlédnutím ke všem překážkám uběhne mnoho let, než tato výroba bude přinášet dividendy afghánskému lidu.“

Marná snaha

Vědecký ředitel ruského Institutu orientálních a afrických studií Said Gafurov v rozhovoru na toto téma poznamenal, že Trumpovy plány by neměly být brány vážně. Expert se domnívá, že v USA nyní začíná fiskální rok a vše, co říká americký prezident, je pouze důsledkem snahy prosadit své rozpočtové korektury pro příští rok. Nemá smysl očekávat americko-čínské spory o afghánské nerostného bohatství, protože Američané nemají takové prostředky, aby mohly soutěžit s Číňany. Upřímně řečeno, Číně se mohou vyrovnat pouze ve vojenské sféře.

Obecně lze říci, jak je uvedl Said Gafurov, že situace v Afghánistánu se postupně napravuje a pro Čínu bude stále snazší rozjet zde činnost svých firem: „Oni sami si udělají pořádek, vše se více či méně zlepšuje, Írán už zprovoznil železnici do Afghánistánu, a pokud se Američané přestanou chovat destruktivně, myslím, že Afghánistán si sám dá své věci do pořádku. Už je tu cítit pokrok. Uklidnit Tálibán bude pro Číňany jednodušší, protože Tálibánci jsou pod silným vlivem Pákistánu a Čína zná způsob, jak se s ním domluvit."

Připomeňme, že na začátku června v rámci summitu ŠOS v Astaně se předseda Komunistické strany Číny Si Ťin-pching setkal s afghánským prezidentem Ašrafem Ghaním. Čínský vůdce poté zdůraznil ochotu Pekingu podílet se na obnově ekonomiky země a Ghaní poděkoval Číně za její snahu o usmíření a obnovu v Afghánistánu a vyzval k propojení dopravní infrastruktury obou zemí. Kromě toho, pokud lze soudit, se Čína aktivně připravuje na ochranu svého podnikání v zahraničí bez použití armády: na pozadí snížení ozbrojených sil začínají v Číně budovat analog amerických soukromých vojenských společností. V Podnebesí otevřeli dvě výcviková střediska, při jejichž rozjezdu pomáhá Erik Prince – zakladatel slavné Blackwater.