Nevýslovný zločin Viktora Orbána

Vypadá to, že se někteří lidé nikdy nenaučí, jak tuto hru hrát. V současnosti je na první příčce seznamu Evropské unie Maďarsko a jeho tvrdohlavý premiér Viktor Orbán. Zdá se, že mu to prostě nedochází. Nechápe, že to není „evropské“, když brání suverénní práva občanů a svého národa. Nehledě na to, jak se odměření technokraté EU, obletující pochybného předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera, snaží poučovat Orbána a jeho vládu, přesto mu to nedochází.

Minulý rok byl zatěžkávací zkouškou pro šéfy EU v Bruselu z hlediska politické korektnosti. Nejprve pan Orbán trval na uspořádání národního referenda. Jak protievropské! Proč nechat občany, aby hlasovali o sporných otázkách, které ovlivní jejich životy v jejich vlastních zemích?! Jak nebezpečná myšlenka, pokud by se měla rozšířit dál! A další nebezpečná věc - ženy by se mohly chtít domáhat skutečné rovnosti, a mohly by vyžadovat, aby byly brány vážně jako lidské bytosti. Hrůza!

V říjnu 2016 vláda Viktora Orbána uspořádala referendum ohledně toho, zda nechat odměřenou, nezvolenou Evropskou komisi v čele s šéfem Jean-Claude Junckerem (nebo jeho nástupci), aby diktovala, jak velký počet uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého východu bude muset Maďarsko přijmout, včetně veškerých výdajů a dalších věcí. Naprostá většina maďarských voličů (98%) hlasovala ve shodě s předsedou vlády, že Brusel by na to neměl mít právo.

Ve skutečnosti to bylo Německo a Francie, které v září 2015 přesvědčily prezidenta Evropské komise Jean-Claude Junckera, aby využil hlasování „oprávněné většiny“. Jde o šibalský kousek pod záštitou Lisabonské smlouvy EU, kdy jsou rozhodnutí mocnějších států mnohem průraznější, než jsou přání menších členů EU. Namísto běžné praxe EU využít shody ohledně rozhodování o tak citlivých záležitostech, jako je nucené přijímání uprchlíků, Německo a Francie prosadily plán na rozmístění 120 000 uprchlíků právě díky hlasování „oprávněné většiny“ v oblasti, v níž nemají podle právních odborníků EU žádnou zákonnou pravomoc jednat.

Naštěstí Brusel ignoroval hlasování o maďarském referendu na základě technické stránky věci, neboť hlasovalo méně než 50% oprávněných voličů. Nevládní organizace, které mají spojitost se Sorosem, a jejich spojenci v Maďarsku spustili před hlasováním masivní bojkotovou kampaň. „No páni! To byla výzva. Demokracie nás téměř přistihla při činu.“

A pro jistotu, aby neměl žádný ze zbývajících členů EU podezření, že byla některá základní demokratická práva v Maďarsku pošlapána, protinacionalisticky zaměřená mainstreamová média EU vytrvale chrlila příval pomluv proti Orbánovi za to, že se vůbec odvážil uspořádat všeobecné hlasování.

Transparentnost univerzit?

A navíc tento vznětlivý rebelant Orbán a jeho ministerstvo školství zavedli zákon, jenž prošel maďarským parlamentem, který požaduje, aby maďarské univerzity, které udělují diplomy ve více než jedné zemi, založily univerzitní areály v každé z těchto zemí. Do očí bijícím provinilcem byla budapešťská Středoevropská univerzita (CEU). Tuto zvláštní instituci založil George Soros, finanční spekulant a největší zakladatel falešné demokracie (skryté pod rouškou nevládních organizací), v roce 1991 hned po pádu komunismu v postkomunistickém chaosu Evropy.

Nový maďarský zákon mimo jiné vyžadoval, aby pracovníci Sorosovy univerzity v Budapešti získali pracovní povolení, což je běžná praxe v každé západní demokracii. Středoevropská univerzita začala tvrdit, že by to z nějakého důvodu „omezilo její možnosti najímat zaměstnance“. Mluvčí univerzity neřekli, že tento omezující aspekt nového zákona má jiné důvody: tajní agenti CIA totiž nejsou ochotní podávat žádosti o pracovní povolení v cizích zemích, kde právě působí. Nebo snad existuje jiný důvod, proč by měl tento zákon omezovat možnosti budapešťské Sorosovy univerzity najímat zaměstnance? Orbánova vláda také požadovala, aby univerzita otevřela kampus v Americe, neboť uděluje tituly ve státě New York, ale nemá tam žádnou akademickou půdu, a aby vedla kurzy, akreditované maďarskými vzdělávacími orgány, a nikoli americkými, jako doposud. Sorosovi se zjevně podařilo nějakým švindlem zařídit akreditaci k udělování titulů jak v Maďarsku, tak v USA, a to navzdory skutečnosti, že v Americe neexistuje žádný univerzitní kampus.

Peníze ze Sorosovy nadace Open Society šly mimo jiné na financování kurzů a školení na jeho budapešťské univerzitě v rámci „platformy občanskoprávní výuky a inovací (sic), která má pomoci posílit strukturu občanské společnosti v Maďarsku.“

Středoevropská univerzita také získává peníze, a to hodně peněz, od nevládní americké organizace, nazvané Národní nadace pro demokracii (NED), která má napojení na CIA, a také od Sorosových nadací. Jeden nedávný grant, který obdržela Sorosova budapešťská univerzita od nadace NED, byl určen na univerzitní projekt, zaměřený na zdokonalování „dovedností mladých romských aktivistů a studentů, a na podporu jejich zapojení do veřejných služeb... se zaměřením na veřejnou politiku a lidská práva.“ Někdo však tvrdí, že Sorosova Středoevropská univerzita nabízí kurzy spíše typu směsice - od příručky „Pravidla pro radikály“ (Saul Alinsky) až po manuál „Barevná revoluce“ (Gene Sharp) o „nenásilí jako válečné zbrani“.

Pravidla klubu?

Tento nový zákon o maďarských univerzitách skutečně dělal bruselským byrokratům, jakým je např. komisař Frans Timmermans, místopředseda Evropské komise, těžkou hlavu, a chvíli je potrápil, než přinutili Orbána po mnoha výhrůžkách jemu samému i jeho vládě, aby tento zákon odložil. Timmermans, bývalý nizozemský ministr zahraničí, který nikdy nemůže být obviněn z toho, že by chyboval na straně demokracie, v té době poznamenal: „Evropská unie je projekt, který je řízen a koncipován svými členské státy.“ Přitom však peskoval Orbána a prohlašoval, že Maďarsko by si mělo zapamatovat, že se zavázalo dodržovat „pravidla klubu“. (sic)

Evropská komise jako „politbyro“

Jo, jo, pane Orbáne, myslel jste si, že vstupem do EU jste se připojili k unii suverénních národních států, zapojených do zásadových dialogů? Jak můžete být tak naivní? Je to klub a nezvolení šéfové Bruselu, jako je Juncker a jeho sedm nejvyšších komisařů, jakým je Timmermans, rozhodují o tom, co je pro vás dobré. „Jsou to pravidla našeho klubu. Už to chápete? Promiňte, Viktore Orbáne, ale nikdy jsme vám neslíbili růžovou zahradu, že ne?“

Jen aby bylo jasné, že diktáty Bruselu nejsou o demokracii a takových hloupých staromódních názorech, Juncker jen kvůli tomu, aby získal zcela nedemokratický souhlas Angely Merkelové a stal se v roce 2014 prezidentem Evropské komise, vytvořil novou strukturu sedmi nejvyšších komisařů. To připomíná staré sovětské politbyro ve většině ohledů, s výjimkou toho, že dnešní Brusel je možná o něco méně demokratický, než Brežněvovo politbyro.

Timmermans, technicky vzato první viceprezident, spadající pod prezidenta Junckera, je nejvyšší komisař, odpovědný za mnoho portfolií, včetně uprchlické nebo „migrantské“ politiky, jak to eufemisticky označuje EU.

Nejvyšší komisaři posunou Evropskou komisi ještě dále od jakékoli podoby demokracie. Na základě faktických záznamů ze Sorosových institucí nadace Open Society, které prosákly na veřejnost, mají tito nejvyšší komisaři pravomoc řídit a rámcovat aktivity dalších komisařů, včetně práva vetovat jakýkoli legislativní návrh, vydaný jejich kolegy.

V současnosti je Evropská komise mocnou pyramidou s nezvolenými pravomocemi, s prezidentem Junckerem na vrcholu a prvním viceprezidentem Timmermansem těsně pod ním. Všichni ostatní komisaři spadají pod jejich pravomoc. To je něco, o čem se zřídkakdy mluví ve veřejných diskusích v evropských mainstreamových médiích.

Nyní máte spadeno na nevládní organizace?

Nejnovější „facka“, kterou uštědřila maďarská vláda Junckerovi, všem bohabojným komisařům v Bruselu a jejich kámošovi Sorosovi, je nový zákon o neziskových organizacích, financovaných Západem, který Orbánova vláda navrhla, a maďarský parlament schválil. Podle tohoto nového zákona musí každá maďarská nevládní organizace, která obdrží více než 24 000 eur ze zahraničních zdrojů, učinit každoročně pro maďarskou vládu prohlášení o tom, kdo přesně poskytl tyto finanční prostředky. Pokud nevládní organizace odmítne, riskuje, že dojde k ukončení její činnosti.

Jak hrubé! Nyní si můžete být jisti, že nesčetné množství maďarských nevládních organizací a nejrůznějších skupin, které dostávají miliardy dolarů od Sorose a jeho přátel z nevládních organizací ve Washingtonu, jako je např. Národní nadace pro demokracii (NED), se kvůli tomuto novému, mírnému zákonu netváří příliš nadšeně. Skrývají snad něco před maďarskou vládou? Kdo ví? Bezprostředně poté německé ministerstvo zahraničí, které rozhodně není žádným nepřítelem pana Sorose, vydalo prohlášení, které odsoudilo tento maďarský zákon o nevládních organizacích. Mluvčí ministra zahraničí Martin Schäfer uvedl, že nový maďarský zákon o nevládních organizacích lze přiřadit ke společnosti takových zemí, jakými jsou Rusko a Čína, které považují „financování nevládních organizací ze zahraničí za nepřátelský čin“.

Nikdo se ani neobtěžuje zmínit fakt, že Spojené státy mají něco podobného, co se nazývá „zákon o registraci zahraničních agentů“, který požaduje, aby agenti, zastupující zájmy zahraničních mocností v „politické nebo jakoby politické kapacitě“, oznámili svůj vztah k zahraniční vládě a zároveň sdělili informace o činnostech a financích, které s tím mají souvislost.

EU dělá velkou chybu

EU se s ohledem na to, co komisaři v Bruselu jednoznačně považují za nesnesitelnou drzost Orbána a Maďarů vůči snaze Bruselu mít absolutní moc nad vnitřními záležitostmi členských států, rozhodla učinit mimořádný čin a zahájit proti maďarské vládě „řízení o narušování“. Pokud soud EU shledá, že je Maďarsko vinné, může požadovat pokuty a další sankce. Dosud se nikdy nestalo, že by komise EU sankcionovala nějaký členský stát EU. V roce 2000 proběhl sice pokus o zavedení sankcí proti Rakousku za to, že bylo umožněno členům rakouské parlamentní strany Svaz pro budoucnost Rakouska (Bündnis Zukunft Österreich, BZÖ) vstoupit do koaliční vlády, avšak od sankcí bylo rychle upuštěno kvůli obrovskému odporu proti EU.

Navíc soud EU také do soudního řízení zahrnul Polsko a Českou republiku, neboť zarytě odmítají přijmout uprchlíky z Itálie a Řecka na základě bruselského nařízení.

Právní útok Evropské komise proběhl po hlasování parlamentu EU (17. května) - dalšího bizarního, nedemokratického orgánu, pokud takovým vůbec někdy byl. Na základě toho, že Maďarsko odmítá přijímání uprchlíků, a že přišlo s novým zákonem o nevládních organizacích a Sorosově univerzitě, Parlament Evropské unie požádal, aby EU zahájila jednání podle článku 7.1 Smlouvy o EU, který Bruselu umožňuje určit, zda členský stát porušil „hodnoty“ EU a zda by měl být potrestán, a zda by mu měla být pozastavena hlasovací práva v rámci EU.

Bruselský právní útok na Maďarsko, Polsko a Českou republiku se pravděpodobně spustí a jen urychlí blížící se zánik očividně špatně koncipované Evropské unie. Přinejmenším to povede k tomu, že se sjednotí napadené státy, a přitvrdí se odpor proti čistě autokratické byrokracii a mocenskému patriarchátu EU.

Evropanům začíná být čím dál tím více jasné, že to monstrum, jakým dnes Brusel je, nereprezentuje skutečné zájmy občanů EU. Nevýslovným zločinem Viktora Orbána je jeho neústupnost v tom, že jedná v zájmu svých občanů, a nikoli samozvaných, arogantních komisařů z Bruselu.

https://journal-neo.org/2017/07/05/the-unspeakable-crime-of-v-orban/