Něco pro pedagogický sbor

Jmenuju se Honza. Jsem žákem 5. třídy. Chtěl bych vás seznámit s naší školou a taky vám vyprávět, co jsme se dnes učili.

Naše škola je velmi moderní a pokroková, protože je inkluzivní.

Inkluze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci a postižené děti, všichni spolu v jedné třídě. Není tu žádná diskriminace. V naší třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi jsou ještě 3 paní asistentky a jedna paní psycholožka.

Teď vám všechny moje spolužáky představím. V první lavici u okna jsou dvě holky - Lucka a Rebeka.

Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhají po třídě, nebo si s paní asistentkou hrajou vzadu a zpívají romské písně. Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali, hlavně mobily a peníze. Mě jednou odtáhli do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do školy nosit nic drahého. Jejich rodiče to prý mají těžké kvůli diskriminaci a rasizmu. Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobily a tablety a taky jim dává kapesné. Jinak jsou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobré známky.

Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho speciální asistentka Renata, která mu se vším pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává totiž samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velkým obohacením.

V první lavici u dveří jsou Monika a David. Ve druhé lavici u dveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišli z Afghánistánu.

Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina.

Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče jsou z Afriky. Pamatuju si na jeho první den u nás. S naší třídní jsme uspořádali uvítací párty. Všichni jsme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří všem.

V poslední lavici sedí naše třídní psycholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémy. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psycholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvědomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovi omluvit.

A co jsme se dnes učili?

První hodinu byl zeměpis. Paní učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na konci hodiny nás vyzkoušela z toho, co jsme si zapamatovali.

Všichni dostali jedničku.

Druhá hodina byla matematika. Učili jsme se malou násobilku. Až se naučíme malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou, Už se moc těším.

Také si mě pan učitel vyzkoušel u tabule.

Zadal mi deset příkladů. Správně jsem spočítal tři. Dostal jsem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhala mu paní asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej.

Třetí hodinu jsme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli jsme přednášku o lidských právech a diskriminaci lidí s odlišnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to o dvou gayích co se zamilovali a narodil se jim malý černoušek.

Moc se mi pohádka líbila.

Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili jsme se romskou básničku. Na konci hodiny jsme jí společně recitovali a všichni dostali jedničku.

Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili jsme se zpívat romské písně.

Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu.

Tak to je moje třída.

Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější a nejlepší. V normálních školách, kde jsou jen normální běloši, tam prej má hodně lidí čtyřky a pětky.

Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Musíme jít příkladem.

Diskriminace u nás prostě neexistuje. Každý má právo na úspěch a vzdělání! Tak ahoj. Honza.