Setkání Putina s Trumpem

Michaile Leonidoviči, pokud i po setkání Putina s Trumpem nedojde k žádným změnám ve vnitropolitickém životě a liberálové budou pokračovat ve svém špinavém díle, změníte svůj vztah k prezidentovi a své názory ve vztahu k probíhajícím událostem?

Jakýkoliv pokus předpovídat budoucnost má vždy pravděpodobnostní charakter; cokoliv garantovat je nemožné. Ano, samozřejmě, u některých událostí je pravděpodobnost značná, u některých nepatrná. Ale tím spíš tvrdit, že je možné víceméně přesně sestavit prognózu budoucnosti, člověk zabývající se analytikou prakticky nemůže. Teď nemluvím o věštcích, kteří jsou „vědoucími.“ Ale jak ukazuje zkušenost, oni také neznají vše, pouze část.

Znamená to, že věštec může říci, že dojde k nějaké události (spadne letadlo, vybuchne sopka, dojde k revoluci), ale pokud po něm budeme chtít znát nějaké související okolnosti, zejména, co je příčinou události a jaký bude důsledek, nic konkrétního nám neřekne. Pro analytika je tohle nemožné předpovědět, ačkoli analytika, na rozdíl od věštce, může popsat řetězec událostí, které vedly ke sledovanému výsledku a víceméně popsat možné důsledky. Opět platí, že s přihlédnutím k míře pravděpodobnosti.

Pokud mluvíme o důsledcích, například Trumpova zvolení, situace je právě taková. Než k tomu došlo, nemluvil jsem o tom, že právě on bude zvolen prezidentem, ale o velké pravděpodobnosti, že síly, které za ním stojí, budou schopné prosadit na prezidentskou pozici svého člověka.

Takže když mluvíme o současném Rusku, musíme chápat, že je několik sil, které vedou vážný boj o to, aby Rusko vepsaly do svých představ budoucnosti. Je mnoho lidí, kteří tyto síly popisují. Velmi zajímavě je například popisuje Andrej Děvjatov – velmi často se „trefí.“

Velmi dobře si pamatuji, jak mi několik měsíců před XVIII. sjezdem čínské komunistické strany podrobně vykreslil rozložení sil a jejich dopad na výsledek sjezdu. Přitom v tom okamžiku nebylo jasné, ani kdy přesně začne. (Pozn. překl.: V roce 2012 tento sjezd zvolil do čela strany Si Ťin Pchinga, který se stal poté i čínským prezidentem. Podle dostupných zdrojů získali největší vliv s jeho vítězstvím „konfuciáni,“ pro něž jsou hlavní čínské národní zájmy a kteří vědomě navazují na čínskou civilizační a státní tradici a to jednak na úkor proamerických „liberálních komunistů,“ kteří vládli do té doby a také na úkor původních ortodoxních marxistů, kteří mají své zástupce v mocenské struktuře Číny od dob Maovy revoluce dodnes).

Právě proto, že jsem tyto jeho úvahy slyšel, jej považuji za velmi schopného specialistu na Čínu. Ale mnozí lidé, kteří se považují za taky takové specialisty, nejsou schopni podat věrohodný rozbor u velmi jednoduchých otázek.

Pokud se analogicky podíváme například na diskuzi o osudu vlády, vidíme, že mnozí lidé haní jedince: špatný Šuvalov, špatný Dvorkovič, špatný Medveděv a tak dále. Já mám vlastní mínění, protože hodně z nich znám osobně; mohu říci, že je nesmyslné hovořit o tom tak, že jsou dobří a špatní (spíše jeden se zamlouvá a druhý nezamlouvá).

Problém je v tom, že oni se všichni jako jakýsi celý tým nacházejí v současnosti v beznadějné situaci, v níž žádná jednání, která uskuteční v rámci toho modelu, který se pokoušejí realizovat, nemohou přinést úspěch.

To znamená, že je zbytečné kritizovat každého z nich konkrétně. Pokud dosadíte na jejich pozice nejgeniálnější ekonomy, manažery a tak dále, ale zavážete je úkolem aby neopouštěli ten liberální model, ve kterém se nacházejí, efektu nedosáhnete. Možná, že v některých směrech to bude lepší, ale celkově vzato, řešení to nebude.

Z tohoto důvodu, když hovoříme o tom, že výsledkem setkání Trumpa a Putina má být změna modelu, tak já mluvím jen o události pravděpodobné. To znamená, že si myslím, že když jak Trump, tak Putin a tak i Si Ťin Pching potřebují změnu modelu, tak se dříve či později setkají a domluví se, protože pracovat společně je pro ně snazší, než odděleně.

Kromě toho, každý z nich má svá omezení. Například Trump má vážné problémy. Už pochopil, že dosáhnout průlomu se mu nepodaří. V daném případě není otázkou, zda byl průlom možný, nebo ne, prostě mu ho nedovolí. Demokraté už začali velmi aktivně pracovat na přípravě k volbám v roce 2018 (senátním, pozn. překl.) a výsledkem této přípravy může být Trumpův impeachement.

Čili jinými slovy, Trump je limitován časem, protože musí radikálně změnit situaci do voleb v roce 2018 – přičemž se nemůže vyhnout změnám v položkách těch projektů, se kterými šel do voleb. To znamená, že je nemůže realizovat v platném modelu, v jehož rámci se účastnil voleb, nedovolí mu to. Takže musí tento model radikálně změnit.

Analogická je situace u Putina. Vidíme, že v zemi narůstá vlna nespokojenosti. Tato vlna není nijak svázána s Putinovými nepřáteli. To není Navalný, nejsou to komunisté, ani „ruka Američanů,“ je to zcela objektivní situace: v rámci pokračování liberálního modelu čeká zemi katastrofa a pravděpodobně k ní dojde před volbami v roce 2018.

Co se týče Si Ťin Pchinga, je v podobné situaci, protože zcela závisí na vnějších ekonomických faktorech. Začátek nové velké ekonomické krize pro něj bude velmi tvrdým úderem, přičemž tato krize není daleko a může vypuknout už letos na jaře, na podzim, či příští jaro (opět, nevíme přesně kdy), přičemž v jeho zemi existuje velmi silná opozice.

A z těchto důvodů nemohu v žádném případě tvrdit, že právě tady a teď, nebo zítra či pozítří, 15. května nebo 3. července na zasedání G20 (nebo kdykoliv jindy), se setkají Putin a Trump (nemluvě o Si Ťin Pchingovi) a v daném momentu se přesně domluví.

Ale jako analytik musím říci, že všichni tři mají neuvěřitelně důležité úkoly a zároveň jsou v časové tísni, která jim neumožňuje věčně vyčkávat. Z tohoto důvodu si myslím, že pravděpodobnost toho, že se Trump a Putin domluví na bázi neliberální linie, je velmi vysoká.

Krom toho, například Andrej Děvjatov si například myslí, že už se domluvili. Dohodu uzavřeli na svém setkání Trump a Si Ťin Pching, pak přiletěl do Moskvy Tillerson a jejich dohodu přinesl Putinovi a Putin souhlasil. (Pozn. překl.: Setkání Trumpa s čínským prezidentem proběhlo nedávno, v den, kdy USA za podivných okolností zaútočily tomahawky na leteckou základnu v Sýrii.)

Jestli to tak je nebo není, uvidíme už 9. května. Jak víme, k liberální politické linii náleží to, že k tomuto svátku je zakrýváno konstrukcí z lešení Leninovo mauzoleum, čili symbol vítězství, protože právě z tribuny mauzolea sledoval Stalin přehlídku vítězství v roce 1945. A zakrývání mauzolea během přehlídek vítězství byla vyjádřením liberálního odmítnutí Ruska a uznáním toho, že 2. světovou válku vyhrály Spojené státy americké.

Ale jestli se nyní podíváte na upoutávku na tuto přehlídku, která je vysílána v televizi, uvidíte, že mauzoleum není zakryto (text vyšel v originále 25.4 2017 , pozn. překl.) . To je jeden ze symbolů… Číňanům není třeba objasňovat význam symbolů, pro nás, může být, takový význam nemají, ale tím spíš…

Ať už 9. května, nebo 15. května na příslušné konferenci v Pekingu (na summitu Hedvábné stezky na nejvyšší úrovni, pozn. překl.), či 3. července na setkání G20, ale tak či onak, pokud bude dohody dosaženo, nějak se to projeví a my to poznáme.