Vzestup generálů

Převedl prezident Donald Trump zahraniční politiku na generály?

Vypadá to tak. Když byl Trump prezidentským kandidátem, nabízel vstřícnou ruku Vladimíru Putinovi. Odmítl jakýkoliv další zásah USA v Sýrii, kromě rozdrcení ISIS.

Hovořil o tom, že se nebude zapojovat do nelegitimních válek na Středním východě, do nichž prezidenti Bush ml. a Obama uvrhli zemi.

Za prvních 100 dní Trumpova prezidentování je jeho odmítnutí protiintervenční zahraniční politiky velkým překvapením a zároveň také nejzlověstnějším. Protože každá nová válka by mohla narušit Trumpův mandát a zničit jeho prezidentství.

Trump už neoznačuje alianci NATO jako „zastaralou“, ale přemisťuje americké jednotky směrem k Rusku, do Pobaltí a na východní Balkán. Rex Tillerson, držitel ruského Řádu přátelství, nyní upozorňuje na to, že USA nezruší sankce vůči Rusku, dokud se nestáhne z Ukrajiny.

Jestliže Tillerson neblafuje, tak to znemožní jakékoliv sblížení v době Trumpova prezidentství. Protože ani Putin, ani žádný jiný nástupce, se nemůže vzdát Krymu a přežít.

Co se stalo s Trumpem v roce 2016?

Kdy se pro nás kyjevské nároky na Krym staly důležitější, než kooperativní vztahy s jaderně vyzbrojeným Ruskem? V roce 1991 se Bush st. a ministr zahraničí James Baker domnívali, že samotná myšlenka na nezávislost Ukrajiny je výtvorem „sebevražedného nacionalismu“.

Kam si myslíme, že tato démonizace Putina a ignorování Ruska povede?

Aby Trump přiměl čínského prezidenta Si Ťin-pchinga k pomoci s naším problémem s Pchjongjangem, upustil od všech přátelských rozhovorů s Tchaj-wanem a nedbal Tillersonova varování, že má Peking opustit útesy v Jihočínském moři, a trval na slibech ohledně velkých ústupků vůči Pekingu v příštích obchodních jednáních.

„Mám rád (Si Ťin-pchinga) a doufám, že on mě má také hodně rád,“ řekl Trump tento týden. Připomeňme si, jak Franklin Roosevelt pokáral Churchilla: „Myslím, že si osobně poradím se Stalinem lépe, než… vaše Ministerstvo zahraničí… Stalin nenávidí podstatu všech vašich lidí. Myslí si, že mě má raději.“

Franklin Roosevelt už byl po smrti, takže nemohl vidět, jakého blázna z něj Stalin udělal.

Mezi oslavované úspěchy za prvních 100 dnů Trumpova prezidentování patří 59 řízených střel s plochou dráhou letu, kterými Američané udeřili na syrskou leteckou základnu, z níž byly údajně provedeny plynové útoky na civilisty, a útok matky bomb MOAB o váze 22 000 liber v Afghánistánu.

Ale čeho bylo tímto bombardováním dosaženo?

Zdá se, že stoupenci války jsou opět na válečné výpravě. John McCain a Lindsey Graham jsou šťastní táborníci. Americké velení v Afghánistánu požaduje tisíce dalších amerických vojáků, kteří mají pomoci těm 8 500, kteří tam již jsou, při stabilizaci afghánského režimu a armády, která trvale prohrává proti Talibanu.

Nejvyšší prioritou je opět Írán. Zatímco Tillerson připouští, že Teherán dodržuje jadernou dohodu z roku 2015, Trump tvrdí, že porušuje „povahu dohody“.

Jak to?, říká Tillerson, že Írán „destabilizuje“ region a ohrožuje zájmy Spojených států v Sýrii, Jemenu, Iráku a Libanonu?

Irán je však spojencem Sýrie a byl přizván, aby pomohl vládě, uznávané OSN, potlačit vzpouru, obsahující prvky al-Kajdy a ISIS. Jsme to my, Turci, Saúdové a Arabové z Perského zálivu, kdo podporuje povstalce a snaží se svrhnout režim.

V Jemenu hutští rebelové svrhli a vyhnali saudského místokrále. Bombardování, blokády a vojenské intervence provádějí saúdští a sunnitští Arabové za podpory amerického námořnictva a vzdušných sil.

Jsme to my a Saúdové, kdo hovoří o uzavření jemenského přístavu Hodeida, což by mohlo vést k vyhladovění.

Nebyl to Írán, ale Spojené státy, kdo napadl Irák, svrhl bagdádský režim a obsadil zemi. Nebyl to Írán, kdo svrhl plukovníka Kaddáfího a přispěl tak k vytvoření současné katastrofy v Libyi.

V pondělí americký torpédoborec (třídy Arleigh Burke USS Mahan) vypálil signální raketu, aby varoval íránskou hlídkovou loď, vzdálenou 1 000 metrů. Pravděpodobně to byla provokace. Íránský ministr zahraničních věcí Javad Zarif to trefně vyjádřil, když tweetoval:

„Mimořádná zpráva: Naše námořnictvo operuje - ano, správně - v Perském zálivu, nikoli v Mexickém zálivu. Otázkou je, co dělá americké námořnictvo 7 500 kilometrů od domova.“

Kdo stojí v pozadí za zdánlivou přeměnou Trumpa na jestřába?

Generálové, Bibi Netanjahu a neokonzervativci, jestřábi z Kongresu, uvažující o studené válce, saúdská královská rodina a Arabové z Perského zálivu - vyhrávají bitvu o prezidentovu mysl, o jeho smýšlení.

A jejich agenda pro Ameriku?

Máme uznat, že náš skutečný nepřítel na Středním východě není al-Kajda nebo ISIS, ale šíitský Írán a Hizballáh, Assadova Sýrie a jeho ochránce Putin. A dokud nebude zničen Hizballáh, dokud nezmizí Assad a Írán nebude roztříštěn tak, jako jsme to udělali v Afghánistánu, Iráku a Jemenu, rozkvět demokracie na Středním východě, o který všichni usilujeme, nebude moci skutečně začít.

Ale předtím, než bude prezident Trump pokračovat v této cestě, kterou pro něj připravili jeho generálové, odvážní a vlastenečtí muži, měl by zjistit, jestli se některý z nich postavil na odpor proti jakékoliv idiotské válce, která proběhla za posledních 15 let, počínaje největší strategickou chybou - invazí George Bushe do Iráku.