Výzva ke sjednocení proti institucionálnímu státnímu převratu

Po pětiletém období, které uvrhlo Francii do zoufalství a vedlo současného úřadujícího prezidenta k rozhodnutí, že již nebude znovu kandidovat, a poté, co byla slíbena pravicová alternativa, na kterou všichni čekali, jsme svědky skutečné loupeže demokracie, organizované a prováděné skrytými silami spojenými se současnou mocí za aktivní spoluúčasti některých médií a novinářů.

Tato úspěšná loupež - jak potvrdily výsledky prvního kola prezidentských voleb, ve kterých byli zástupci pravice a středu odstraněni - je ve skutečnosti institucionálním státním převratem, který se snaží zakrýt realitu katastrofální situace ve Francii a udržet globalistické elity u moci.

Ve skutečnosti chce vnutit Francouzům prodloužení tohoto pětiletého období, charakterizovaného diktátem finančnické kasty a oligarchie. Diktátem sloužícím pouze jejich osobním ambicím, který nevyřešil ekonomické problémy a jehož cílem je rozklad národa, stojícího v cestě implementaci jejich zvrácené globalistické ideologie.

Tito privilegovaní lidé už nepovažují demokracii za nezbytnou, protože stále častěji vede ke zpochybnění jejich současné moci.

Rozhodli se nezmiňovat zásadní problém, který vyvstal před budoucností našeho národa - a to jmenovitě národní identitu tváří v tvář kriminální islamizaci prováděné podporou ilegální imigrace, která - pokud nebude zastavena - povede k občanské válce.

Po dramatech postihujících Francii v posledních letech, by se v předvolební kampani měly řešit zásadní otázky, jakými jsou identita, svrchovanost a civilizační aspekty. Tato témata však byla z kampaně vypuštěna.

V předvečer druhého kola dnes všichni (z různých důvodů) souhlasí, že doba je vážná. Ale za takových okolností, musí rozhodnutí vycházet z dlouhodobé vize a z chladné analýzy reálných hrozeb a nikoli z krátkodobých úvah.

Proto je třeba stanovit priority.

Dlouhodobou hrozbou pro stát a jeho občany je rozklad francouzského národa pod dobyvačným islámem, který je stále násilnější.

Je to vyhlídka na konfrontaci mezi dvěma antagonistickými kulturami na našem území - a tedy na občanskou válku.

Dnešním problémem s absolutní naléhavostí je imigrace. Migrační invaze ohrožuje nejen identitu francouzského lidu, ale svou radikalizací a nepřátelstvím vůči našim hodnotám ohrožuje i samotné životy občanů.

A terorismus, jenž nás zasahuje (a bude nás i nadále zasahovat, pokud se nerozhodneme zvrátit průběh věcí), má své kořeny v islámu, který je – aniž bych chtěl kohokoli urazit - neslučitelný s demokracií, a proto i s našimi evropskými společnostmi.

Proto souhlasím s prezidentem (speciálně od té doby, kdy nedávno připustil „nebezpečí rozdělení země“, čímž odhalil svou bezmocnost a neschopnost jednat, neboť podle článku V. Ústavy má být právě on garantem integrity Francie) že, „Tváří v tvář takovému riziku není možné mlčet nebo hledat útočiště v lhostejnosti. Je nutná mobilizace."

Ale pro mne, na rozdíl od něj, je vyloučeno, abych dal - poté, co jsem v prvním kole volil Fillona - svůj hlas Emmanuelovi Macronovi, jeho dědici (Hollanda).

Také se nezdržím hlasování a i kdyby s tím ostatní nesouhlasili, dám svůj hlas Marine Le Penové, přestože se v náhledu na určité věci lišíme.

Jde o to - pokud neuspěje a nepředejde tomuto institucionálnímu převratu vedenému oligarchií proti naší zemi - poskytnout alespoň těm, kdo mu čelí, dostatečnou váhu a zvětšit jejich vliv.

Jde o to hlasovat revolučně. Nyní je čas, abychom v zájmu francouzského národa překonali zlo a podnítili evropské národy, aby se probudily, aby bránily svou identitu a nastartovaly zásadní obnovu této Unie, která není schopna chránit své občany a uspokojit jejich aspirace.

Proto budu bez váhání hlasovat proti Emmanuelu Macronovi.

Protože ztělesňuje vše, co je neakceptovatelné pro každého občana, který dbá o obecné blaho, o zájmy státu a národa a který je vnitřně připoután k národnímu historickému, duchovnímu a kulturnímu dědictví. Pro občana milujícího tuto sladkou Francii, která mu vše dala.

Macron poháněný zběsilými osobními ambicemi a připravený udělat cokoli, aby dosáhl svých cílů - neváhal, aby zradil a bodl do zad toho, komu za vše dluží, jen proto, aby zaujal jeho místo - ve skutečnosti zůstává dědicem odcházejícího prezidenta.

Po ekonomické stránce je jedním z těch, kdo jsou zodpovědní za neblahou bilanci s katastrofickými následky, včetně významného zvýšení nezaměstnanosti, chudoby, zdanění, uberizace společnosti a nárůstu zadlužení.

Veden globalistickou, evropeistickou proimigrační vizí odpírá lidem jejich identitu, aby ji nahradil rozmanitostí.

Nejenže tvrdí, že neexistuje žádná francouzská kultura a že se nikdy nesetkal s francouzským uměním, ale dokonce se na zahraniční cestě odvážil plivat na Francii a obvinit ji v souvislosti s kolonizací ze zločinů proti lidskosti.

Toto hanebné a neodpustitelné chování jej činí nezpůsobilým a nehodným vládnout Francii.

Po masívním hlasování pro Macrona volá nejen Velká mešita v Paříži, ale i UOIF – islámská organizace blízká Muslimskému bratrstvu, která by měla být rozpuštěna.

Tato podpora může v budoucnu způsobit rizikové tlaky na francouzskou politiku ve vnitřní, v mezinárodní i ve společenské oblasti.

Je třeba přiznat, že je kandidátem strany ze zahraničí.

A pokud to nechceme přijmout a nechceme dále zhoršovat situaci, musíme nutně tuto katastrofální politiku blokovat.

Republikánská strana a její vůdci velmi rychle vyzvali své voliče k hlasování pro Macrona. Pravděpodobně tím spáchali sebevraždu.

Nejenže některé z voličů, kteří hlasovali pro Fillona, zklamali, ale další se cítí touto výzvou šokováni či dokonce zrazeni.

Dohoda mezi Marine Le Penovou a Nicolasem Dupontem Aignanem představuje skutečnou revoluci a historický okamžik, který poznamená francouzský politický život, a pravděpodobně vyvolá změnu v rozložení pravicových voličů.

Dynamický vývoj, který následuje po vítězství, následuje i po prohře a Republikáni to mohou poznat na vlastní kůži. Protože pokud dosud nebyla kvůli tlaku a moralizování levice možná aliance na úrovni aparátů těchto dvou pravicových politických stran, nemusí totéž platit na úrovni voličů.

Je zajímavé, že když se levice spojila s extrémní levicí a s komunisty, nevyvolalo to žádný nesouhlas nebo odsouzení.

Jak mohou političtí vůdci pravice a středu tak rychle zapomenout na spiknutí proti jejich vítězi v primárkách?

Jak mohou žádat voliče, aby hlasovali pro toho, kdo toto spiknutí organizoval a ukradl jim tak vítězství v prezidentských volbách?

Během volební kampaně v prvním kole označovali Macrona za klon současného prezidenta. A tvrdili, že dědic současného prezidenta musí být poražen za každou cenu.

A dnes bychom měli být nápomocní jeho nástupu k moci?

Nezapomněli snad, že François Bayrou přispěl v roce 2012 ke zvolení socialistického prezidenta?

A dnes jsou připraveni ho následovat v podpoře Emanuela Macrona, který je zradil?

Jaké podmanění! Jaká zbabělost!

A tak tváří v tvář tomuto institucionálnímu převratu páchaném oligarchií proti lidu,

kdy čelíme finančnické a globalistické kastě,

kdy čelíme úderu proti Francii,

kdy čelíme imigračnímu islámskému osídlení, které ohrožuje budoucnost našeho národa,

nadešel čas udeřit a blokovat kandidáta ze zahraničí a zvolit kandidáta národního.

Nadešel čas, aby lidé převzali kontrolu nad svým osudem.

Generál Antoine Martinez je spoluprezident dobrovolnické organizace Volontaires Pour la France (Dobrovolníci pro Francii). Velmi se angažuje v obraně francouzské identity a v boji proti politice otevřených hranic a proti islamizaci země.