Rusko chce partnerství, Japonsko chce Kurilské ostrovy

Zlepšování partnerské spolupráce mezi Moskvou a Tokiem by mělo teoreticky potěšit, ale prakticky nám to připomíná tajný boj mezi dvěma „nesmiřitelnými nepřáteli“: každý z nich se přibližuje ke konkurenčnímu partnerovi a snaží se získat maximum výhod pouze pro sebe. Rusko chce dát nový impuls Dálnému východu, který poklesl, zatímco Japonsko naznačuje, že expanze obchodu jim umožní „bezproblémové obsazení“ území, které Japonsko považuje za svůj majetek.

Japonský předseda vlády Šinzó Abe pojede do Moskvy s dobrým úmyslem - zamýšlí podepsat s Moskvou více než 20 dohod, přičemž každá z těchto dohod bude mít svůj vlastní ekonomický plán. A nevypadá to, že by tato očekávání měla pouze hostující strana, naopak, Japonci s tím zcela ochotně souhlasí.

Na Kurilských ostrovech bude také společná vládní komise. Pro Rusko jsou tyto ostrovy jižním územím, pro Japonsko severním. Obě strany považují území za svůj majetek, a to navzdory faktu, že Rusko má zákonné vlastnické právo na tato území. Skutečnost je taková, že obě země nepodepsaly po druhé světové válce žádnou mírovou smlouvu ohledně těchto ostrovů. Tato malá území mezi Ochotským mořem a Tichým oceánem představují rukojmí v politice předních geopolitických hráčů - existence „sporné otázky, týkající se severních Kuril“, umožňuje Japonsku, aby bylo pod ochranou USA a zároveň bylo aktivním „torpédem“ hned vedle hranic neústupného Ruska. Na druhou stranu se této rychle se rozrůstající ostrovní Zemi vycházejícího slunce nedostává pevniny. Za třetí, život na Kurilských ostrovech není zdaleka ideální a ke „skutečnému pohodlí“ jim hodně chybí, ale tato území patří Rusku a Moskva se jich nehodlá vzdát.

Tudíž sporná otázka stále existuje; dostává obě země do rozporu, ale zároveň tyto dvě odlišné země spojuje. Na jedné straně se Tokio okamžitě připojilo k protiruským sankcím, ale na druhé straně rok poté, co byly sankce uvaleny, navrhlo Rusku komplexní program spolupráce. A neexistuje jiný způsob, jak to udělat - Japonsko navrhuje, že integrací ostrovů do jejich ekonomiky budou mít šanci získat je zpět. Takže by zřejmě nikoho nepřekvapilo, kdyby následně Japonsko navrhlo dát občanům tohoto území dvojí občanství. A při tomto tanečně-bojovém představení bude muset Rusko ukázat svou schopnost najít rovnováhu mezi dvěma extrémy: získat bonus ze spolupráce, ale neztratit přitom své území. Nakonec má Moskva jen jedno řešení: hrát nebezpečnou a složitou hru.

Ve skutečnosti kvůli sankcím a snahám svých vlastních „uznávaných odborníků“ - ekonomů nemůže Rusko rozvíjet tento region podle svého. Toto území zůstalo nerozvinuté dokonce i ve stabilním období sovětské éry, kdy existovaly příznačné podniky a přístavy. „Nevěřím, že dojde k podepsání smluv. Pro Tokio to je další důvod k uspíšení požadavků na území, které je jen fixní ideou, národní paranoiou. Tyto požadavky brání Japonsku, aby vidělo skutečnou situaci, a ekonomická spolupráce jen zahaluje jejich nároky“, řekl profesor historie Alexej Plotnikov, odborník na rusko-japonské vztahy, pro televizní kanál Tsargrad.

Zároveň host televizního kanálu Tsargrad vyjádřil své přesvědčení, že i kdyby bylo ruské území hypoteticky předáno Japonsku, ostrovní země by jej nemohla plně využívat. Domnívá se, že hlavní důvod spočívá v tom, že ‘země byla pohlcena amerikanismem‘ a jakákoliv forma vlastnictví území se stane předmětem japonsko-americké dohody o bezpečnosti. A možná by tam mohla být vybudována další americká vojenská základna…

Tento odborník je přesvědčen, že by Rusko mělo učinit totéž, co sovětská vláda v roce 1960, kdy Japonsko porušilo deklaraci z roku 1956 a vyjádřilo své nároky na ostrov Kunašir, který nebyl v deklaraci zmíněn, a uzavřelo dohodu se Spojenými státy. Rusko by mělo jasně oznámit japonské vládě, že ohledně Kurilských ostrovů nedojde k žádné dohodě.

„Poté Gromyko sdělil: Řekli jsme vám všechno v roce 1960 a nebudeme dělat žádná jiná rozhodnutí,“ zavzpomínal profesor Plotnikov na minulost ohledně japonských požadavků na ostrovy. „Období 1970-1980 bylo nejúspěšnějším obdobím naší spolupráce, kdy do ní nebyl vnášen zmatek, týkající se sporné otázky ‘severních území‘, která trápí pouze Japonce. Všichni respektují sílu a východ také respektuje posloupnost síly. I když je oficiální postavení Ruska vůči vlastnictví území jasně zformováno, ústně to prohlašuje pouze mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Zacharovová a další zástupci Ministerstva zahraničních věcí. Musíme však podniknout kroky a sdělit to oficiálně Japonsku, které se nemůže této sporné otázky vzdát.“

Nicméně Moskva si vybrala mnohem obtížnější způsob, který ostatně charakterizuje styl politiky Kremlu: jen si vzpomeňte na nechvalně známé minské dohody a situaci v Donbasu. Momentálně to je pro Rusko zvláštní situace, což vysvětluje, proč tento přístup vůči rusko-japonské spolupráci může být jediným rozumným řešením.

Ne náhodou je prezident Ruska mistrem bojových umění. V budoucnosti totiž může dojít k boji s východními partnery. A nebude to snadný boj.