Politik, který chce, aby Francie zmizela, se může stát jejím prezidentem

Příštím prezidentem Francie bude politik, který chce rozpustit zemi s tak bohatou historií a tradicemi, a to v prvé řadě v Evropě a potom ve světě. V předvečer prezidentských voleb to jasně demonstrovalo vítězství Emmanuela Macrona, vůdce virtuálního hnutí „Vpřed!“ a stoupence nadnárodních elit. Druhé kolo francouzských prezidentských voleb bude jen pouhou formalitou.

Podle posledních údajů, které zveřejnilo francouzské ministerstvo vnitra, získal Macron v prvním kole 23,75% hlasů. Předsedkyně pravicové konzervativní Národní fronty Marine Le Penová získala 21,53%. Oba kandidáti se tedy dostali do druhého kola, které se uskuteční za dva týdny.

François Fillon, kandidát středopravicové strany „Republikáni“, získal 19,91% hlasů a obsadil třetí místo. Čtvrté místo obsadil vůdce krajně levicového hnutí „Nepoddajná Francie“ Jean-Luc Mélenchon, který získal 19,64% hlasů. Zbylých sedm kandidátů přišlo o uchazečství do 2. kola, včetně kandidáta vládnoucí socialistické strany Benoîta Hamona s 6,2 procenty hlasů.

Jak proběhly volby?

Tyto volby můžeme zařadit mezi nejcyničtější prezidentské volby v dějinách Francie. Vždyť Macron byl označen za vítěze na základě výzkumu, při němž jsou dotazováni voliči, právě vycházející z volebních místností, přestože situace nebyla ještě dostatečně jasná.

Ještě před vyhlášením předběžných výsledků mu k vítězství gratulovali významní politici jak z Francie, tak ze zahraničí. Dokonce i Fillon, jehož program se příliš nelišil od programu Marine Le Penové, vyzval své příznivce, aby volili Macrona, protože „extrémistická strana se začíná dostávat k moci“. Měl na mysli Národní frontu.

Živost Fillonova projevu ukazuje, že kdyby skončil na druhém místě v prvním kole a zvítězil ve druhém kole, nesplnil by své „pravicové“ předvolební sliby, včetně zrušení protiruských sankcí a vybudování užších vztahů s Ruskem. Udělal to jen proto, aby získal příznivce Le Penové, což se mu nakonec podařilo.

Kdo je Macron?

Emmanuel Macron, kterému je 39 let, se narodil v rodině lékařů a vyrůstal ve městě Amiens ve Francii. Studoval filozofii v Pařížském institutu politických studií, slavném Sciences Po, psal studijní práce o Machiavellim a Hegelovi. Poté, co studoval Machiavelliho spisy, zjistil, že filozofie vám žádné peníze nevydělá, a začal studovat na prestižní Vysoké škole administrativy ENA (École Nationale d'Administration) ve Štrasburgu - klasická postgraduální cesta francouzské politické elity. Nicméně se rychle vykoupil z vládní smlouvy a našel si velice dobře placenou práci ve společnosti Rothschild & Co v Paříži, kde se ukázal jako bezohledný investiční bankéř, aby se dostal do „socialistické“ vlády Françoise Hollandeho. V roce 2012 byl jmenován zástupcem generálního tajemníka Elysejského paláce a o dva roky později se stal ministrem hospodářství. Z toho důvodu je možná do velké míry zodpovědný za obtížnou ekonomickou situaci, které nyní země čelí.

Rothschildův přisluhovač měl při s odborovými svazy ohledně sporné reformy trhu práce. Po několika konfliktech s premiérem Manuelem Vallsem v prosinci loňského roku a poté, co usoudil, že socialisté nic nezískají, opustil funkci ministra hospodářství. Jakmile zčistajasna obdržel peníze, založil virtuální hnutí „Vpřed!“ Toto hnutí je virtuální, protože nemá členy, členské příspěvky, ani členské legitimace. Toto hnutí se skládá z „aktivistů“, kteří jsou sponzorováni globalisty a navíc je podporují levicoví politici a masmédia. Hnutí je podpořeno Macronovou silnou PR kampaní a Macronovým prohlášením, že „není ani levicový, ani pravicový“, ale že je něčím novým ve francouzské politice. Pokud ne globalisté, tak ostatní by Macrona obviňovali, že jeho hnutí „Vpřed!“ vytvořili „ruští hackeři“. Ale samozřejmě nikdo nebude obviňovat liberálního „humanistu“ a „zapřisáhlého Evropana“. Dokonce i důvodná obvinění z korupce, která jsou ještě závažnější než ta, která zničila předvolební kampaň republikána Francoise Fillona, ​​nepoškodila Macronův image.

Co si Macron připravil k volbám?

Macronův předvolební program je velmi podobný předvolebním slibům bolševiků. Slíbil to, co všichni chtěli slyšet, a bylo mu jasné, že nebude možné tyto sliby splnit - levicové a pravicové strany, ekologové, liberálové i vlastenci si všichni mohli najít něco, co jim bylo blízké, ale celkově není možné splnit všechny tyto sliby. Jak lze mluvit o zkracování 35hodinového pracovního týdne, který se i tak zdá být nehorázně krátký; snížení podnikové daně z 33,3 až na 25%; snížení nezaměstnanosti z cca 9,7% až na 7%; snížení státních výdajů na 60 miliard eur; zajistit všem brýle, zubní protézy a sluchové pomůcky zdarma; příspěvek v hodnotě 50 miliard eur na územní rozvoj, modernizaci infrastruktury, obnovitelné zdroje energie, zajištění ochrany klimatu; snížení administrativy o 120 tisíc úředníků; navýšení nákladů na armádu a policii.

Každý rozumný člověk musí pochopit, že tento oboustranně exkluzivní program je falešný. Bohužel čtvrtina francouzské populace si to nemyslela. Macron také navrhuje, aby se otevřely hranice, neboť se domnívá, že terorismus je výmysl a varuje Francouze, že budou muset s tímto zlem žít. Podporuje veškeré zásahy proti Rusku, podporuje západní politiku, namířenou na odstranění Assada v Sýrii a slibuje, že „přiměje Putina, aby ho respektoval“. Ve skutečnosti činí fantastické sliby, které zůstanou pouze sliby. Macron říká, že „uprchlíci jsou odolní a pokrokoví lidé“ a vychvaluje přistěhovaleckou politiku Angely Merkelové, která nechala během jednoho roku vstoupit do Německa více než miliónu přistěhovalců a zachránila tak „důstojnost Evropy“.

Shrňme si to - všichni lidé někdy učinili nesplnitelné sliby, ale Francie dostala prezidentského kandidáta, který sní o tom, že se jeho země rozpustí v Evropě, plné uprchlíků, a poté v celém světě.

A co Marine?

Marine Le Penová a její strana Národní fronta také slaví vítězství. Výsledek prvního kola je jejich rekord: v minulých prezidentských volbách nedosáhli takový počet hlasů a nepostoupili do druhého kola. Předsedkyně Národní fronty říká, že tento postup je „historický“, že je to „první krok Francouzů do Elysejského paláce“, a tvrdí, že „nastal čas osvobodit francouzský lid“.

Ve skutečnosti získala Le Penová více než 7,65 milionů hlasů. Jen pro srovnání: v roce 2012 získala v prvním kole prezidentských voleb 6,4 milionů hlasů a obsadila třetí místo. V roce 2002 otec Marine Le Penové a historický vůdce Jean-Mari Le Pen získal 4,8 milionů hlasů v prvním kole a 5,5 milionů hlasů v druhém kole.

„Směřujeme do druhého kola prezidentských voleb,“ oznámila Le Penová a dodala, že má „velkou odpovědnost za ochranu francouzského národa, jeho sjednocení, bezpečnost a kulturu“. A ve skutečnosti to vypadá takto: Le Penová je pro Evropu národů, zastavení nelegální imigrace, odmítnutí eura, úplnou reformaci EU, zrušení protiruských sankcí, boj s terorismem a islamismem, a vytvoření přátelských vztahů s Ruskem.

Velké a znamenité cíle. Ale bohužel ve druhém kole téměř všechny politické síly Francie, které nechápou svou odpovědnost ve vztahu k budoucnosti země a lidu, a které si nestanovují podobné cíle, jsou proti „pravicové“ a „fašistické“ Le Penové.

Co ukázalo první kolo?

Za prvé nám ukázalo krizi francouzské vlády. Politický systém páté republiky, kterou vytvořil de Gaulle, téměř přestal existovat. Zástupci levicového a pravicového středu nepostoupili do druhého kola, ale přisluhovač globalistů, liberál Macron, a zástupkyně pravicového konzervatismu, Le Penová, postoupili. Budou spolu soupeřit, a pokud se během dvou týdnů nestane ve Francii nic výjimečného, ​​bude mít předsedkyně Národní fronty 40% hlasů a vůdce hnutí „Vpřed!“ nejméně 60%.

Za druhé se prezidentské volby ve Francii konají v podmínkách bezprecedentního rozdělení levicových stran. Avšak když spočítáme hlasy Mélenchona a Hamona, zjistíme, že levicové strany mohly obsadit první místo v prvním kole. Takže vidíme, že oponenti Le Penové mají rezervu. Proti její straně budou (po nevyhnutelném selhání Macronova prezidentství) levicové strany, které jsou příznačnými přáteli globalistů, a které se již příště nerozdělí.