Austrálie přikyvuje na válku s Čínou

Austrálie se bezhlavě řítí do konfliktu s Čínou. K válkám může dojít náhle, pokud na obou stranách panuje atmosféra nedůvěry a provokace, a to zejména v případě, pokud se menší velmoc, jakou je Austrálie, vzdá své nezávislosti kvůli „spojenectví“ s nestabilní supervelmocí.

Spojené státy se nacházejí v kritickém bodě. Poté, co exportovaly svoji všemocnou výrobní základnu, omezily průmysl a přivedly miliony lidí, kteří kdysi doufali v lepší budoucnost, k chudobě, představuje dnes hrubá síla jejich hlavní moc. V době, kdy Donald Trump zahájil raketový útok na Sýrii (poté, co došlo k bombardování mešity a školy), večeřel na Floridě s čínským prezidentem Xi Jinpingem.

Tento Trumpův útok na Sýrii měl jen málo společného s chemickými zbraněmi. Byla to především ukázka pro jeho kritiky a pochybovače ve washingtonských, válce nakloněných institucích - Pentagonu, CIA, Kongresu - jak je drsný, a že je připravený riskovat válku s Ruskem. Zapříčinil prolití krve v Sýrii, „ruském protektorátu“; zajisté se tím začlenil do týmu. Záměrem tohoto útoku bylo také přímo sdělit čínskému prezidentu, jeho hostu u večeře: takhle se vypořádáváme s těmi, kteří proti nám vznesou námitky.

Čína již dlouho dostávala tuto zprávu. Na svém vzestupu coby největší obchodník a výrobce na světě je Čína obklopena 400 americkými vojenskými základnami – což je provokace, kterou bývalý pentagonský stratég popsal jako „dokonalou smyčku“.

Tohle Trump nedělá. To prezident Barack Obama přiletěl v roce 2011 do Austrálie a ve svém projevu k parlamentu promluvil o tom, co vešlo ve známost jako „osa do Asie“: největší navýšení amerických vzdušných a námořních sil v asijsko-tichomořském regionu od konce druhé světové války. Cílem byla Čína. Amerika tak měla nového a zcela zbytečného nepřítele. V současné době na prahu Číny operují americké válečné lodě, rakety, bombardéry a drony.

V červenci se bude konat jedno z největších námořnických cvičení, vedených USA - operace Talisman Sabre, organizovaná každé dva roky - kdy se bude nacvičovat blokáda námořních koridorů, přes které vedou čínské, důležité obchodní cesty. Na základě bitevního plánu „Air-Sea“ na válku s Čínou, který stanovuje preventivní „oslepující“ útok, bude tuto „válečnou hru“ hrát Austrálie.

Nejde o žádnou urgentní zprávu. Novinkou je spíše to, že Čína představuje „hrozbu“ pro „svobodnou plavbu“ v Jihočínském moři, neboť buduje vzletové a přistávací dráhy na sporných útesech a ostrůvcích. To je důvod, proč není „smyčka“ téměř nikde zmiňována.

Austrálie nemá ve 21. století žádné nepřátele. Dokonce ani melancholická, koloniální fantazie, která by byla schopna vyčarovat, že na nás dopadne Asie jakoby silou gravitace, nemůže vyčarovat ani jediného současného nepřítele. Nikdo nechce bombardovat ani okupovat Austrálii. Alespoň prozatím ne.

Protože je politický, vojenský a zpravodajský australský establishment začleněn do válečných plánů rostoucí americké posedlosti přesunout obchodní, bankovní a energetickou moc na východ, vytváří si Austrálie nepřítele, s kterým nikdy nepočítala. První sled již byl zaznamenán v Pine Gap, špionážní základně, kterou CIA zřídila poblíž Alice Springs v 60. letech v Austrálii, která se zaměřuje na nepřátele Ameriky, a tím ovšem přímo vábí k masivní odvetě. (Pine Gap je největší US vojenská základna v Austrálii, řídící centrum pro špionážní satelity, pozn. překl.)

Loni v říjnu mluvčí opoziční Labouristické strany Richard Marles potěšil americké admirály a generály na konferenci v Havaji, když požadoval, aby australští velitelé válečného námořnictva měli pravomoc provokovat jaderně vyzbrojenou Čínu ve sporném Jihočínském moři. Čím to je, že podlézavost některých australských politiků převládá nad jejich zdravým rozumem?

Zatímco koaliční vláda premiéra Malcolma Turnbulla dosud odolávala takovému jasnému a aktuálnímu nebezpečí, přinejmenším prozatím buduje válečný arzenál v hodnotě 195 miliard dolarů, jeden z největších na světě - včetně dalších 15 miliard dolarů, které mají být vynaloženy na americké, technologicky špičkové stíhací letouny F-35, které jsou kritizované. Je zřejmé, že to je zacíleno na Čínu.

Tento náhled na tuto oblast je zahalen mlčením. Odpůrci, kterých je velmi málo, jsou vystrašeni. Hon na čarodějnice proti sympatizantům s Čínou není nic neobvyklého. A vskutku, kdo, kromě bývalého premiéra Paula Keatinga, vystupuje s jednoznačným varováním? Kdo říká Australanům, že Čína v reakci na „smyčku“, kterou má kolem sebe, samozřejmě zvýšila stupeň postavení jaderných zbraní na vysokou pohotovost?

A kdo vysloví herezi, že by si Australané nemuseli „volit“ mezi Amerikou a Čínou; že bychom měli být poprvé v naší historii skutečně moderní a nezávislou velmocí; že bychom měli hrát ohleduplnou, nápaditou, neprovokující a diplomatickou roli, abychom zabránili katastrofě a tak ochránili „své zájmy“, což jsou životy lidí.