Varovná znamení a falešná vlajka ohledně útoku chemickými zbraněmi v Sýrii

Ohledně útoku chemickými zbraněmi v severní Sýrii je příliš mnoho varovných znamení, než abychom uvěřili oficiální verzi událostí, která okamžitě přisoudila vinu Assadově vládě.

Na druhou stranu každé z těchto varovných znamení silně naznačuje, že incident byl (ještě další) operací pod falešnou vlajkou, kterou provedli teroristé s cílem narušit mírový proces a prodloužit tak válku.

Rozhodujícím faktorem je - komu to prospěje? Cui bono?

Může mít Assadova vláda prospěch z útoku chemickými zbraněmi na nevinné lidi, když vyhrává válku a nastolení míru je na obzoru? Ne, Assadova vláda z toho v žádném případě nemá žádný prospěch.

Mají imperiální terorističtí prostředníci prospěch z démonizování Assada a z toho, že byl okamžitě obviněn ze „zabití svých vlastních lidi“? Ano, mají.

Vědělo se o té akci dopředu? Zřejmě ano.

Reportér Feras Karam ještě před touto událostí oznámil, že k ní dojde.

A co samotný chemický prostředek? Ukvapené závěry, že tím plynem byl sarin, jsou nesmyslné, a to nejen proto, že téměř okamžitě o tom padly závěry, ale také proto, že příznaky, které mají údajné oběti na videích, odporují tomu, že by byli vystaveni chemickému plynu sarin.

V rozhovoru z 5. dubna 2017 sdělil bývalý vojenský pyrotechnik Damian Walker své postřehy:

Když jsem si nejprve přečetl, že při útoku v Idlíbu byl použit nervový plyn sarin, byl jsem překvapen, že tuto chemickou bojovou látku identifikovali tak rychle.

Když jsem sledoval incident na videu, rychle jsem došel k závěru, že je velmi nepravděpodobné, aby se jednalo o útok sarinem. Kdyby tomu tak bylo, tak by byli usmrceni i záchranáři, kteří se jako první dostali na místo, a navíc oběti vykazovaly příznaky ‚dusivé otravné látky‘, a nikoli vojenského chemického prostředku.

Přinejmenším souhrn těchto varovných znamení vyžaduje, aby bylo provedeno nezávislé vyšetřování, které by pravděpodobně trvalo spíše několik týdnů, než hodin. Pokud k vyšetřování nedojde, tak by bylo rozumné se domnívat, že celý incident byl spáchán pod falešnou vlajkou.

V otázkách války a míru by mělo být důkladné vyšetřování otázkou nejvyššího významu a priority, avšak obviňování již zamořila zprávy mainstreamových médií, takže tím pravděpodobnějším výsledkem bude, že incident bude použit k falešnému obvinění Assadovy vlády s cílem prodloužit válku a zničit Sýrii a její lid.

Váleční štváči z NATO nechtějí mír.

Doplňky z dalších zdrojů

Prečo nedoleteli všetky Tomahawky a čo robila ruská protivzdušná obrana v Sýrii.

Píše Viktor Baranec na portáli kp.ru

"Predstavitelia Pentagonu oficiálne potvrdili, že sa snažili minimalizovať ohrozenie personálu základne, najmä ruských vojakov, ktorí by sa mohli na základni  nachádzať. Krátko pred útokom informovali ruských vojakov o útoku na základňu al-Shayrat. Ruskí vojaci opustili základňu pred dopadom prvých Tomahawkov. Americké tvrdenia, že o útoku informovali ruských vojakov 2 hodiny pred útokom sú nepravdivé, za tú dobu by dokázali opustiť základňu aj Sýrčania s väčšinou Mig-23."

"Naše systémy S-300 a S-400 chránia ruské základne v Hmeimmim a Tartuse. Nemajú za úlohu chrániť letecký priestor celej Sýrie. Sýrska protivzdušná obrana nedokázala odolať masívnemu útoku Tomahawkov, z vojenského hľadiska leteli Tomahawky krátku dobu. Časť Tomahawkov však bola zostrelená, z 59 Tomahawkov (jeden neopustil odpaľovacie zariadenie na lodi) len 23 Tomahawkov. Koľko zo zvyšných 36 Tomahawkov zasiahlo iné ciele, spadlo do mora či bolo zasiahnutých protivzdušnou obranou ešte nie je známe."

Zdroj: hlavnespravy.sk

Bombardovanie sýrskej základne vyvolalo viacero otáznikov

Píše ruský analytik Jevgenij Krutikov na portáli vzgljad

"Bombardovanie sýrskej leteckej základne al-Shayrat americkými raketami tomahawk s cieľom dosiahnuť vojenský úspech sa ukazuje byť  z vojenského hľadiska diskutabilným. Na základni sa totiž nachádzali antikvariátne a boja neschopné stroje Mig-21 a Mig-23, na politickom a informačnom poli sa však ukazuje byť americká vojenská akcia senzáciou a u niektorých nervóznejších jedincov dokonca môže vyvolať paniku."

Článok je dlhý a podrobný a spomína viacero pozoruhodných detailov. Napríklad to, že Tomahawky je možné naložiť do torpédoborcov iba v prístavoch a nie je možné ich operatívne prezbrojiť. Tie, ktoré boli vypálené proti Sýrii boli naložené na lode ešte v dobe vlády Obamu. V dôsledku toho Američania po sýrskom letisku pálili protipechotnou muníciou, ktorá sa absolútne nehodí na ničenie štartovacích letiskových dráh.

Analytik ďalej spomína, že na letisku bolo zničených iba niekoľko prehistorických kusov lietadiel, ktoré boli používané na tréningy pilotov a zdroj náhradných dielov. Rusi svoje vrtuľníky stihli po varovaní včas stiahnuť preč.

Analytik ďalej zdôrazňuje, že plánovanie útoku Tomahawkami vyžaduje dlhé plánovanie a že je pravdepodobné, že plán útoku bol vypracovaný dávno pred plynovým útokom v Idlibe, možno bol vypracovaný dokonca ešte za Obamovej éry.

Spomína tiež bojovú nepraktickosť Tomahawkov. Po vypálení rakiet zostáva loď bez munície a musí sa vrátiť do prístavu na prezbrojenie, nedokáže sa prezbrojiť priamo na mori z muničnej lode. To v prípade reálneho vojnového konfliktu môže pre Američanov predstavovať citeľné komplikácie.

Zdroj: hlavnespravy.sk