Čeká Ukrajinu vojenský převrat?

Proč armáda obránců Baťkivščiny trpí masivním dezertérstvím? Rozložená a demotivovaná armáda má sklon ke vzpouře.

Sevastopol oslavil 23. února dvojitý svátek: Den obránců vlasti a třetí výročí demonstrace lidové vůle, jíž započal návrat Krymu do Ruska. Pravda, toto datum by mohla slavit celá zem jako datum sjednocení Ukrajiny a Ruska.

Osvobození Krymu proběhlo bez prolité krve. Oddíly ukrajinských nacistů, které tak snadno zastrašily Janukovyčovu vládu, raději zůstaly sedět „na chatách“. Zalekl se i opovrženíhodný Dmytro Korčinskij, který ještě v roce 1993 veřejně slíbil, že Krym bude „buď ukrajinský, nebo pustý.“

Ozbrojené síly Ukrajiny a zpravodajské služby se ukázaly stejně bezmocné. Ukrajinský generální vojenský prokurátor Anatolij Matios nedávno zveřejnil fascinující statistiku přechodu příslušníků donucovacích orgánů Ukrajiny na ruskou stranu. V období 26. – 27. února 2014 bylo na Krymu 20.315 ukrajinských vojáků v činné službě dislokovaných v různých ozbrojených skupinách, z nich se po obsazení poloostrova na pevninskou část Ukrajiny vrátilo 6.010 vojáků.

Takže, do konce května 2014 přešlo z Krymu na stranu Ruské federace:

- z Armádního sboru Ukrajiny 70,4% příslušníků;
- z Národní gardy (vnitřních vojsk MVD) - 54,3%;
- ze Státní pohraniční služby - 72,3%;
- ze Státní kosmické agentury - 77,8%;
- z SBU (důstojnický sbor) - 85%;
- z vedení Státní ochranky - 96,3%!

Na stranu Ruska přešly prověřené a zkušené kádry. SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny), to jsou profesionální vlastenci. Státní ochranka, ochrana úředních osob a zařízení státní moci, je analogií ruské FSO (Federální služba ochrany RF). Generálové a admirálové složili dokonce ruskou přísahu. Na území kontinentální Ukrajiny by čísla byla samozřejmě jiná. V případě ruské invaze očekávané „majdanisty“ by na levém břehu Donu bylo procento armádních přeběhlíků 55-65% (ne-li více), a na pravém břehu ne méně než 35-45% (číslo postupně klesá ve směru Haliče).

Zastánci myšlenky smíření s nacisty panujícími v Kyjevě mohou jistě namítnout, že v případě vstupu „zdvořilých lidí“ do Charkova, Dněpropetrovsku a Oděsy by „celý ukrajinský národ povstal jako jeden muž proti ruským řezníkům". Ne, nikdo by nepovstal. Dokonce i po třech letech nepřetržité fašisticko-banderovské propagandy jsou mezi příslušníky silových orgánů velké problémy s přísahou věrnosti Ukrajině. Ukrajinskou armádu by bylo lépe přejmenovat na „národní běžecký tým na útěku z bojiště.“ Jak prohlásil 17. února 2017 zástupce velitele DLR Eduard Basurin, pouze ze 72. armádní brigády za týden zběhlo více než 20 vojáků.

„Naše rozvědka nadále odhaluje fakta o rozkladu ukrajinské armády. Zejména jsme obdrželi potvrzení o úplné demoralizaci vojáků 72. brigády, která utrpěla těžké ztráty v bojích pod Andrejevkou. O situaci vypovídá nadměrná konzumace alkoholu u celého vojenského sboru, včetně důstojníků, stejně jako vlna dezercí, " sdělil.

Údaje opolčenců z Donbasu potvrzuje oficiální ukrajinská statistika. Již v roce 2015 hlavní vojenský prokurátor Ukrajiny Anatolij Matios napočítal v zemi 16 tisíc (tři divize) vojenských zběhů, z nichž se v době zveřejnění jeho odhalení podařilo zatknout jen 344 osob. Nyní se pochopitelně armáda dezertérů výrazně zvýšila. A ti, kdo zůstali, se nikterak neženou do boje. Z bojiště utíkají nejen etničtí Rusové „zaseknutí“ na západní Ukrajině po „euromajdanu“. Nohy na ramena berou i výteční nacionalisté „divokého západu“ „nezávislé otčiny“. Pozoruhodným příkladem je příběh 128. samostatné zakarpatské horno-pěchotní brigády z Mukačeva. Během války v Donbasu brigáda ztratila 129 padlých vojáků a důstojníků a 109 lidí (!) zběhlo.

Je zřejmé, že v případě rozhoření masových bojů, jaké nelze srovnávat s karatelskými výpady z území takzvaného „ATO“, by taková armáda okamžitě skončila „masovým úprkem“. Zato pro své vlastní velitele představuje velmi reálnou hrozbu. Rozložená a demotivovaná armáda má sklon ke vzpouře. Soudím, že pro další scénář rusko-ukrajinských vztahů je více než pravděpodobný vojenský převrat v Kyjevě.

V případě vojenského puče se k moci dostanou generálové a admirálové, kteří prokázali, že mohou a jsou schopni se tiše a bez jediného výstřelu vzdát rozsáhlého území. Proto bude budoucí vojenský diktátor Ukrajiny moci snadno vysvětlit svým soukmenovcům nutnost „narovnání frontové linie“ a nouzového stažení vojsk z celého historického Novoruska.