Socialistické principy v ekonomice a pravicově konzervativní politika

Úkolem konzervativní pravice je pochopit a vysvětlit pravý princip společenské organizace, v níž ekonomika zajišťuje sociálně spravedlivé podmínky existence organické pospolitosti.

Nejhorší zlo liberalismu spočívá v tvrzení, že jediným možným garantem materiálního dostatku ve společnosti je volný trh a neomezené konkurenční prostředí. Plodným podhoubím liberální ekonomiky má potom být nedotknutelnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků a právo jedince usilovat o maximalizaci svého bohatství.

Tyto liberální „svátosti“ samozřejmě nemají oporu v objektivním poznání věky prověřených společenských vztahů ani v metafyzické ideji funkční pospolitosti, kterou konzervativní myslitelé nazývají „organické společenství“ a jejíž společenský řád označují slovem Tradice (s velkým „T“). Liberalismus naopak představuje moderní formu náboženského fundamentalismu, indoktrinace „slepé víry“, nebo sekulárního fanatismu, chcete-li. Tyto atributy srovnatelné se všemi druhy náboženství stojících na ideologicky i perzekučně vynucovaném dogmatu má a musí mít liberalistická ideologie právě proto, že stejně jako jiná dogmatická náboženství rezignuje na kritickou analýzu lidské přirozenosti a na transcendentální zákony, na nichž stojí dobře fungující lidské společenství. Jinými slovy: ignoruje objektivní realitu a vnucuje lidem tradicí a zkušenostmi neprověřené teze ve prospěch úzké vrstvy bohatých parazitů.

Dlužno podotknout, že se naopak časem prokazuje zvrácenost liberálních tezí a lze to doložit současným krizovým stavem západní společnosti upadající ve všech lidsky myslitelných směrech, samotnou ekonomiku nevyjímaje. Ekonomické přežívání liberálně pojatého kapitalismu je dáno pouze vědecko-technickým rozvojem a dramatickým zvyšováním produktivity veškeré výroby, které je nutné přičíst pouze na vrub technologického pokroku, nikoliv principu volného trhu a svobodného podnikání jako takového. Nebýt posledních století nadvlády náboženství peněz a liberalistického fundamentalismu, ty technické znalosti a pokročilé technologie, jež má dnes lidstvo k dispozici, by již dávno poskytly všem lidem planety dostatek hmotného zajištění k blaženému životu. Podmínkou samozřejmě je, aby ono lidstvo uznávalo tradiční hodnoty (rozuměj věčné hodnoty Tradice), ctilo přirozené zákony organické pospolitosti a vytvářelo tomu odpovídající národně etnická společenství, protože bez nich nelze rozumě žít ani existovat.

Nastupující konzervativní revoluce to nebude mít na Západě jednoduché a bez ideologie nové pravice, konzistentní s ideami Tradice, těžko obstojí proti pozitivistickému levičáctví Moderny, které doslova vykořenilo tradiční základy spravedlivé společnosti fungující jako živý organismus a respektující zákony kosmického řádu. Liberalismus je příznačný tím, že po té, co svojí rozvratnou ideologií přivodil v hlavách lidí odpor ke všem ideologiím, tuto ideologii přeměnil v její antitezi v podobě zakonzervování společenského ne-řádu postrádajícího jakoukoliv nosnou ideu Pravdy a Spravedlnosti. V otázce společenského uspořádání potom skončil u absurdní nepolitické politiky a popření státu jako takového. Vznikl tak ideální prostor pro plíživou vládu nadnárodních oligarchických vrstev a finančních predátorů kamuflovanou vyčpělými liberálními doktrínami o morální nadřazenosti principů demokracie, rovnosti a humanismu. Globalizace je pouhým povýšením těchto falešných dogmat na ideál sjednocení celého lidstva v nesourodém kotli multikulturně rozvařených národů světa bez smysluplného bytí a identity.

Těžko dnes budeme hledat zemi a v ní politické hnutí, které by se dokázalo vypořádat s tržním mechanismem uzurpace moci a jejího zneužití ve prospěch zbohatlické třídy. Dokonce i ekonomický model v Číně, který zaznamenal polední desetiletí fenomenální úspěch z hlediska ekonomického růstu, kopíruje západní liberálně kapitalistický princip volného trhu, a pokud čínská komunistická strana nenajde způsob, jak ovládnout jeho mechanismy uchvácení oligarchické moci, vše skončí ve stejné liberální žumpě jako na Západě.

Jistá naděje se skrývá v ruském konzervativním hnutí, jež se opírá o tradicionalistické kořeny ruské duše. To ovšem předpokládá, že Putinova vláda se bezezbytku vypořádá se všemi relikty liberálního dědictví nedávné doby a najde sociálně-ekonomický model společenské organizace v duchu Tradice, k níž má Rusko ve svém pravoslavném nitru ze všech zemí asi nejblíže. Povzbudivým je fakt, že o takových konceptech se v Rusku hovoří a diskutuje (permanentně například na internetových stránkách Izborského klubu), i když k vytvoření nosné konzervativní ideologie v podmínkách globální propojenosti moderního světa je i tam pořád dosti daleko. Za pozornost stojí například názory expertů, kteří přijali účast v diskuzi organizované tiskovým centrem ruských „Parlamentních listů“. Oproti českému portálu „Parlamentní listy“, které Chovancovo ministerstvo pravdy označilo za „šiřitele falešných zpráv“, jsou ruské Parlamentní listy (Parlamentskaja gazeta) oficiálním mluvčím parlamentního sboru ruské federace. Za všechny účastníky fóra uveďme alespoň jeden zajímavý názor ředitele Centra geopolitických expertíz a člena Veřejné komory Ruské federace Valerije Korovina:

„Máme schopnost myslet nikoliv v materialistických a pozitivistických kategoriích, ale používat metafyzické kategorie“, míní Korovin. „Vše negativní v naší minulosti je svázáno s konceptem moderny… Pokud nyní zavrhneme pozitivistické a progresivistické faktory moderny levicového tábora rudých (jejich represivní politickou složku) a negativní faktory pravicového tábora (liberální ekonomiku, trh a westernizaci), zůstanou nám socialistické principy v ekonomice a pravicová politika – hodnota státu, vědomí pospolitosti, konzervativní hodnoty. To bylo z velké části realizováno během Stalinovy ​​éry a je popsáno v ideologii národního bolševismu. Podle mého názoru tento levicově ekonomický a pravicově politický ideologický model by mohl mít smiřující roli v politickém plánu, ale i v civilizačním – ty hodnoty, které platily před revolucí a dnes se obrozují,“ zakončil Korovin.

Lze očekávat, že zastánci volného trhu a svobody individua budou na Korovinova slova hledět se zanícenýma a vypoulenýma očima. Jeho zmínka o Stalinovi je zde důležitá. Přinejmenším svědčí o tom, že oficiální ruské vládní kruhy nehodnotí Stalina prizmatem západní propagandy, která z něho udělala patologického vraha. Můžeme Stalinovy metody vládnutí striktně odsoudit, to ale nemění nic na tom, že Stalin zaváděl v Rusku tržní hospodářství, jehož hybateli byla výrobní a obchodní družstva. V jádru něco zcela jiného, než znárodněné centrálně řízené hospodářství a „reálný socialismus“, který razila ruská komunistická strana po jeho smrti. Reálný socialismus mohou pod Korovinovými „socialistickými principy ekonomiky“ vidět pouze hlupáci. Jaký bude reálný obsah takových principů, pokud se dočkají svého uskutečnění, na to si musíme ještě počkat. Bude také záležet na tom, zda se z Putinovy suverénní vlády, jaká jedině má smysl a jíž Západ značkuje jako „autoritářskou“, nestane vláda oligarchická, ale vpravdě aristokratická. Zároveň se tím potvrdí fakt, že politický systém parlamentní demokracie takovou vládu umožňuje a že Západ má ještě naději.