Polské elity tleskají, zatímco americká armáda dělá v polských ulicích paseku

12. ledna se tisícovka amerických vojáků v tancích, obrněných transportérech a nákladních vozidlech - jeden z největších pohybů vojsk na východ od Hitlerovy Barbarossy, začala valit na polské území. Byli vítání více než nadšeně polskou předsedkyní vlády Szydlovou, absolventkou mezinárodního grantového programu „International Visitor Leadership Program” (IVLP), která prohlásila:

„Toto je velkým svátkem, ke kterému bych ráda řekla, že vláda, kterou mám tu čest vést, splnila závazky, které dala polskému lidu - bránit náš lid a naši vlast. Naše vlast vítá představitele nejúžasnější armády světa.“

Naneštěstí pro Szydlovou příjezd amerických vojsk do Polska je jen z části zásluhou lobbování polské vlády, která z Polska dělá bitevní zónu při potencionální válce s Ruskem. Skutečnou zásluhu na tom má Barack Obama, který kvaltoval s rozmístěním masy tanků a pěchoty měsíc před plánovaným provedením, aby tak postavil nového prezidenta Trumpa před hotovou věc.

Nicméně ministr obrany Macierewicz, který svévolně přejmenoval Polsko na „východní křídlo NATO,“ se pokusil Szydlovou trumfnout:

„Dlouho jsme na vás čekali, desítky let, často s pocitem osamění.....s pocitem, že jsme jediní, kdo brání civilizaci před hrozbou z východu...Společně nyní bráníme svobodu.“

Naneštěstí pro Macierewicze, Polsku nepřijde na pomoc, v jeho boji za „spásu civilizace“ San Escobar - neexistující země, o které ministr zahraničí Waszczykowski prohlásil, že podporuje Polsko v jeho úsilí stát se členem Rady bezpečnosti OSN.

Kvůli Macierewiczovi se však nepřítelem Polska stane i Čína. Ministr obrany zrušil dlouho připravovaný projekt, kdy se měla přebudovat stará, opuštěná vojenská základna v komerční centrum pro obchodování s Čínou. Dle něj by to „eliminovalo vliv Američanů v eurasijském prostoru“ a Čína by tím „likvidovala polskou nezávislost“, jejímž důkazem je....že obchodní centrum nebude postaveno. Díky přítomnosti americké armády v Polsku však Macierewicz dal všem najevo, že „Polsko již nebude osamoceno.“

Od 12. ledna, kdy americká vojenská bota vstoupila na polskou půdu, tato „nejsilnější, nejlepší a nejúžasnější armáda na světě“ (slova Szydlové) jen ukázala, jak seriózně a profesionálně přistupuje ke svojí misi.

21. ledna došlo ke zranění amerického vojáka při nehodě terénního vozidla Humvee.

22. ledna se převrátilo americké vojenské nákladní auto a vysypalo přepravovaný náklad (granáty do tanku M-1 Abrams) napříč rušnou komunikací. Jeden voják utrpěl zranění a další musel být hospitalizován.

24. ledna se jiné americké vojenské vozidlo čelně srazilo s polským civilním autobusem. Dva Poláci skončili v nemocnici.

Poté, 26. ledna, došlo k další nehodě, kdy americký vojenský náklaďák uvízl v podjezdu.

Ani 29. leden nebyl žádnou výjimkou. Další americký náklaďák zavadil o silniční bariéru, přičemž rozlil na 400 litrů benzínu v tom samém místě, kde před týdnem plachtily vzduchem tankové granáty. Když se novinář na incident zeptal náhodného kolemjdoucího, dostalo se mu výmluvné odpovědi:

„Před týdnem tu rozsypali tankové granáty a teď se stane tohle! Pokud nás mají chránit, tak to ať se na to radši vykašlou. Nechrání nás vůbec; jen dráždí Rusko.“

Tyto a další incidenty oživily vzpomínky na událost z června 2016, kdy Američané způsobili smrt polského civilisty a dalšího zranili, při nehodě vojenského konvoje.

Tyto incidenty ale jaksi nezapadly do simulace válečného střetnutí, probíhajícím v tu dobu na Národním stadionu ve Varšavě, organizovaném západními a polskými obrannými složkami. Cílem cvičení bylo „ustavit strukturu sil a nezbytné obranné kroky a zabránit tak ruskému generálnímu štábu v „okupaci baltských států...a rozbití EU a NATO.“

Podpora prostých Poláků „garanci geopolitické bezpečnosti“, údajně zajištěné rozmísťováním amerických vojsk v Polsku a hektickým přípravám na údajnou válku s Ruskem, je diskutabilní.

Dle jednoho průzkumu až 36,1% Poláků věří, že americká přítomnost v Polsku nezajišťuje Polákům a Polsku větší bezpečnost a 16,5% je přesvědčeno, že tomu tak „určitě není“. Přibližně stejná čísla potom figurují v pohledu Poláků na NATO. Na otázku, co si myslí o amerických raketových systémech rozmísťovaných v Polsku 59% Poláků udává, že se tím zvyšuje riziko, že se Polsko stane terčem raketového útoku.

A mají pro to dobrý důvod. Vícero odborníků poukázalo na znepokojující fakt, že umísťování USA-NATO vojsk a raketových systémů v Polsku není zárukou stability, ale války a konfliktů. Rusko, které představuje vojenský cíl NATO a americké armády, několikrát nazvalo tyto přesuny vojsk agresivními a volalo po dialogu proti „pseudoanalýzám.“ Co se situace Polska týče, zaznělo mnoho hlasů, které varovaly před takovým přímočarým rozmísťováním USA-NATO vojsk na polské půdě a před agresivní, „bezpečnostní“ doktrínou preventivního útoku na Rusko. Tím ze sebe samo Polsko dělá cíl útoku a je na cestě k tomu, aby se stalo válečnou zónou.

Největší polský kritik NATO, který opakovaně varoval před tímto neblahým vývojem, Mateusz Piskorski, je od 18. května 2016 držen ve vězení bez jakýchkoliv oficiálních obvinění. Dva dny předtím Piskorski varoval, že USA a jednotky NATO v Polsku nyní mohou potlačit protesty a projevy nesouhlasu na základě boje proti „hybridní válce“. Jeho strana, Zmiana, jedno z mála politických uskupení, která soustavně vystupovala proti zmanipulování Polska od NATO a volala po tom, aby Polsko založilo svoji bezpečnost na dobrých vztazích se všemi zeměmi, se sama stala terčem otevřených politických represálií.

Je pouze otázkou času, kdy se skandály a zločiny americké armády v Evropě - od znásilnění a barových rvaček po výbuchy násilí pramenící z neléčených psychických poruch - začnou objevovat i v Polsku. Poláci, ze svých daní, budou muset zaplatit za škody způsobené neohrabanými americkými konvoji a zločiny spáchané americkými vojsky nebudou potrestány z důvodu existence skandální SOFA dohody (Dohoda o postavení ozbrojených sil) podepsané v r. 2009. Jelikož americká armáda nepřestává používat Polsko k bouračkám a jako vojenské cvičiště, důvěra Polska v jejich „geopolitické strážce“ ochabne a samotná koncepce „východního křídla“ ztratí na významu.

Zatím je ale suverenita tak zvaného „konečně svobodného, nezávislého Polska“ ohrožována pochybnými, chvástavými prohlášeními z oficiálních míst. Polská vládnoucí strana Práva a spravedlnosti, která na jedné straně vystupuje jako patriotický bijec Brusel milující opozice, dovolila americké armádě okupovat polské území. Bez jediného výstřelu, s patolízalskými prohlášeními a skandály natolik absurdními a zavrženíhodnými, že si je historie bude nejspíše připomínat jako nejnovější generaci „vtípků o Polácích“.