Vměšování bez následků, přitom by 81 států světa mohlo uvalit na USA sankce

Přestože USA odmítají předložit důkazy ke svým tvrzením, pokračují i nadále v přesvědčování o ruském vlivu na výsledky amerických prezidentských voleb. Údajně prý Rusko prostřednictvím Wikileaks zveřejnilo svými hackery odcizené maily z počítačových systémů Demokratické a Republikánské strany. V důsledku toho prezident Barack Obama uvalil na Moskvu nové sankce, a to přestože, jak poznamenávají američtí vědci, Washington se sám už po mnoho let vměšuje do cizích voleb, samozřejmě i v Rusku. A provádí to bez jakýchkoliv následků.

Podle důkazů politologa Dova Levina z univerzity Carnegie Mellon, které otiskl Los Angeles Times, se Spojené státy od druhé světové války pokusily ovlivnit volební kampaň v zahraničí celkem v jednaosmdesáti zemích. Skutečných zásahů do záležitostí jiných zemí ze strany Washingtonu bude ale mnohem více, protože do seznamu nejsou zahrnuty státní převraty v posledních patnácti letech, obecně nazývané jako barevné revoluce. A navíc je údaj ohraničen časovým rámcem, rokem 2000.

Dov Levin definuje vměšování do voleb jako nákladné akce pro ovlivnění výsledku ve prospěch jedné strany. Dvě třetiny operací probíhaly v utajení a zahrnovaly financování a organizaci volebních kampaní, dezinformace a propagandu, výcvik specialistů pro vybranou stranu, jakož i zavedení sankcí a zastavení finanční podpory státu, ve které se konají zájmové volby.

Jak vědec z University Carnegie Mellon dokazuje, Washington s vměšováním uspěl v 59 % voleb, a to přestože jeho akce přinesly vybranému kandidátu v průměru jen o 3 % hlasů navíc.

Rusko, podle Dova Levina, se snažilo ovlivnit od roku 1946 do roku 2000 výsledky 36 cizích volebních kampaní. To znamená, že dvě supervelmoci zasáhly do průběhu každých devátých uskutečněných voleb.

Jako jeden z příkladů americké intervence uvádí Dov Levin Itálii. V roce 1948 jsme v této středomořské zemi vyvinuli veškeré úsilí k vítězství křesťanských demokratů nad komunisty, říká vědec. Podle jeho slov šlo o pytle peněz na financování kampaně, účast amerických specialistů a veřejné vyhrožování odříznutím veškeré pomoci v případě vítězství komunistů. Stejným způsobem se podle Levina USA v Itálii chovaly i v průběhu dalších sedmi voleb.

Další příklad, Nikaragua. V roce 1990 CIA zorganizovala únik materiálů, dokazujících korupci nikaragujských marxistů, do německých novin a zasadili tím silný úder úřadujícímu prezidentu Danielu Ortegovi. Ten následně ve volbách prohrál s opozičním kandidátem Violetem Chamorro.

V Československu Spojené státy zabezpečily přípravu volebního štábu a financování volební kampaně Václava Havla v prvních demokratických volbách v zemi, v roce 1990. Tehdejším záměrem bylo úplné rozdrcení komunismu, řekl Dov Levin pro Los Angeles Times.

Nicméně se ale Washington nevměšoval do cizích voleb jen kvůli omezení moci komunistů. Bílý dům se snaží mít úplnou kontrolu i nad státy, v nichž USA vidí pouze své vlastní zájmy.

V roce 1986 na Haiti sesadili diktátora Jean-Claude Duvaliera, spojence USA. Následné volby ale vyhrál odpůrce US, katolický kněz Jean-Bertrand Aristide. Jak napsaly The New York Times, CIA převzala velení bývalé Devalierovi vojenské junty a jejím prostřednictvím odstranila nežádoucího prezidenta, který demokraticky vyhrál volby nad chráněncem USA, bývalým zaměstnancem Světové banky a ministrem financí, Marcem Bazinem.

V Rusku podle Levina USA zasáhly ve volbách roku 1996. Volbu prezidenta Borise Jelcina podpořily schválením půjčky ve výši 10,2 miliard $ od MMF, peníze částečně směřovaly do sociální sféry a těsně před volbami se použily na zvýšení platů a důchodů.

V Izraeli USA podporovaly kandidáty, kteří byli pro proces palestinsko-izraelského mírového urovnání. V roce 1996 Bill Clinton otevřeně podporoval zvolení Šimona Perese. Americký prezident se zasadil o mírový summit v egyptském Šarm aš-Šajchu a dokonce pozval Perése do Bílého domu měsíc před volbami (v těchto prvních přímých volbách ale nakonec těsně vyhrál Netanjahu, přímé volby jsou ošidné, pozn. překladatele).

Mysleli jsme si, že v případě výhry kandidáta Likudu Netanyaha můžeme na mírový proces nadlouho zapomenout, vyjádřil se pro Los Angeles Times bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí, Aaron David Miller.

V roce 1999, opět proti Netanjahuovi, pomohli Clintonovi stratégové dosadit do křesla ministerského předsedy labouristu Ehudu Baraka.

V Jugoslávii se Američané snažili izolovat Srbské nacionalisty a jejich vůdce Slobodana Miloševiče. Zahájili vojenskou operaci a uvalili hospodářské sankce. V roce 2000 Washington utratil miliony dolarů na podporu opozičních politických stran a "nezávislých" médií. Mediální obsah a nákup vybavení pro rozhlasové a televizní vysílání se staly v prezidentských volbách rozhodujícími faktory pro vítězství opozičního kandidáta Vojislava Koštunici, Dov Levin předpokládá, že bez této pomoci by Miloševič pravděpodobně vyhrál kampaň a zůstal na další období.

Americké vměšování do zahraničních voleb a života cizích států před rokem 2000 mělo vliv na celý svět. Ale důsledky nebyly zdaleka takové, jako je přinesly události posledních 16 let, o kterých již zpráva Dova Levina nehovoří. Dnes můžeme říci, že v novém století šla ochota Washingtonu bránit jejich vlastní zájmy daleko za pouhé a pokojné ovlivňování voleb. "Oranžová revoluce" a "Důstojná revoluce" na Ukrajině, "Revoluce růží" v Gruzii a samozřejmě "Arabské jaro" přinesly chaos a válku v celých regionech. Dlužno podotknout, že ve většině případů USA vůbec nedosáhly požadovaných výsledků, pokud tedy nejste zastánci teorie záměrného "řízeného chaosu". Nicméně i v samotném Washingtonu již uznali své selhání a pochybení.

Jak uvedli v EADaily, ředitel CIA John Brennan řekl CNN, že administrativa Baracka Obamy mylně očekávala zcela jiné výsledky arabského jara a nereálně si představovala, že po odchodu autoritářských režimů samovolně nastoupí demokracie, kterou lidé tolik chtějí. Podle šéfa CIA ale bohužel demokracie jako taková nemá v mnoha lidech, kulturách a zemích své kořeny. Pravda je ovšem taková, že John Brennan se vůbec nezmínil o tom, jakou odpovědnost přijmou a jaké důsledky pro sebe vyvodí USA například za půl milionu mrtvých v Sýrii.