Proč se Evropská unie bojí ruské propagandy

Evropský parlament přirovnal program televize RT (Russia Today) a zprávy agentury Sputnik k produkci „Islámského státu“ (v RF zakázaného) a na návrh polského ministerstva zahraničí přijal rezoluci o čelení ruské propagandě. Po přečtení tohoto dokumentu vzniká dojem, že pro EU neexistuje větší nepřítel, než ruská média vysílající do Evropy, a budoucnost EU coby instituce závisí na tom, zda se podaří zničit „hydru kremelské propagandy“. „Lenta.ru“ rozebírá, proč se tak stalo.

Ještě před hlasováním vyvolal tento dokument prudké hádky – mnozí poslanci jej označili za šílený. V návrhu rezoluce se s přímostí vlastní polskému ministerstvu zahraničí praví, že EU musí „náležitým způsobem reagovat na informační válku vedenou Ruskem“. Moskva, tvrdí se v textu, chce „vyvolat strach a rozkol v Evropě“. Za nejnebezpečnější nástroj Kremlu uvedli televizi RT, „pseudo-zpravodajskou agenturu“ Sputnik, a také fond „Ruský svět“ a agenturu „Rossotrudničestvo“ – neboť, jak se domnívají poslanci EP, podporují opoziční strany a nevládní organizace v Evropě.

Nakonec tato rezoluce, coby zákonně nezávazná, prošla s 304 hlasy pro, 179 proti, a 208 lidí se zdrželo hlasování. Pro tento dokument téměř plným počtem hlasovaly delegace Chorvatska, Estonska, Maďarska, Litvy, Malty, Polska a Slovinska; proti byly Rakousko, Kypr, Francie, Řecko, Itálie a Portugalsko. Sputnik se již obrátil na OSN, OBSE a řadu mezinárodních organizací a stěžoval si na porušení práva na svobodu slova. Ale poslanci Evropského parlamentu jsou připraveni tvrdě trvat na svém: podle jejich názoru vede Moskva proti Evropské unii informační válku.

Důvěřivá Evropa, zákeřné Rusko

Poslední dva roky se teorie o tom, že Rusko útočí na mediální frontě, stala v evropských médiích trvalým zjevem. Logika je tato: Rusko se pokouší za pomoci „měkké síly“ zabránit Západu soustředit se na vnitřní problémy, aby mohlo bez překážek okupovat Ukrajinu.

„Ruská propaganda, často se maskující jako běžné zprávy, se šíří prostřednictvím státem ovládaných médií,“ přesvědčuje čtenáře Daniel Cochis z Centra Margaret Thatcher pro svobodu, „aby zmátla a odpoutala pozornost čtenářů od Putina a legitimizovala ruskou agresi v zahraničí.“ Podle jeho slov Rusko působí různými cestami, včetně umísťování článků na zakázku a celých rubrik do evropských a amerických novin (jako příklad může posloužit La Russie dAujourdhui, měsíční příloha francouzských Le Figaro).

Podle názoru Jakuba Kalenského, ředitele evropské zahraničně-politické služby pro boj s ruskou propagandou (EEAS East STRATCOM Team), používá Kreml různé nástroje: televizi v Pobaltí, stránky s podvodnými zprávami v Polsku, České republice, na Slovensku a v Maďarsku, skupiny internetových trollů ve Skandinávii. Ale žádná evropská země se nevyhnula pozornosti ruských propagandistů, tvrdí Kalenski. Dospělo to tak daleko, že většina Španělů považuje Rusko za oběť západní agrese, a polovina Francouzů věří, že Kyjev začal válku na východě Ukrajiny. Strašidelné údaje, jen co je pravda, že.

Jak se domnívají v EU, tajný plán Moskvy spočívá v tom, že nejdříve je třeba destabilizovat pobaltské země (kde žije mnoho rusky mluvících lidí), za nutnosti zorganizovat v nich puč a obsadit je. Strategický cíl je ještě záludnější: rozrušit evropskou inteligenci, zasít v EU rozkol a, nakonec, ji rozbít zevnitř. Velkou roli v tom hrají ruská média, po kterých tak dychtí důvěřiví občané Evropské unie. Podívejme se na tyto zbraně propagandy pozorněji.

Prostý půvab ruské propagandy

Soudě dle rezoluce Evropského parlamentu má Kreml pro dobytí a ovládnutí světového informačního prostoru dva nástroje: RT a agenturu Sputnik. Ještě je zde armáda úderných bloggerů, nemilosrdně „drtících“ oponenty v komentářích k jakémukoliv článku, ale to je téma samo pro sebe.

Takže, RT. Je to televizní stanice, kterou v Evropě, lze-li věřit společnosti Ipsos, aspoň jedenou týdně sleduje více než 36 milionů lidí, na celém světě asi 70 milionů. Plus dalších 119 milionů lidí, kteří od počátku listopadu navštívili stránku RT.com, přičemž většina jich byla z Ruska. Na stránku agentury Sputnik pak za celý říjen zavítalo 41 milionů lidí.

Údaje jsou to velmi skromné. Pro porovnání, vedení EU zcela loajální kanál Euronews měl, dle údajů za rok. 2016, sledovanost 426 milionů domácností ve 158 zemích světa. Takže proč pak ruská média vyvolávají takovou nervozitu?

„Pro poslance Evropského parlamentu a pro 60-70% evropské politické elity jsou Rusko a informace, které šíří ruská média, přinejmenším stejně tak nebezpečné, jako „Islámský stát““, tvrdí ředitel Centra komplexních evropských a mezinárodních studií při fakultě světové ekonomiky a politiky NUV VŠE Timofej Bordačev. „Zcela tomu věří, a mají důvody se tak domnívat, protože v obou případech se jedná o nějakou alternativu. Propaganda IS předkládá alternativní verzi islámu evropským muslimům, ruská propaganda předkládá alternativní pohled na svět občanům Evropské unie. Tato rezoluce je projevem silného strachu z těchto informací šířených Moskvou podporovanými médii. Bohužel se posledních 15 rozvíjel evropský projekt jako bezalternativní, a to vytvořilo jakýsi plochý lineární vztah ke všem politickým procesům v Evropě.“

Podle názoru Bordačeva rezoluce přijatá EP jasně demonstrovala, že vztah k ruským médiím je zcela závislý na tom, jaký vztah má k Rusku daný stát obecně. „Podívejte se, jak byly rozděleny hlasy při hlasování: z Řeků ji nepodpořil nikdo, neboť pro Řecko, spojené s Ruskem historicky a civilizačně, zde problémy nejsou – říká expert. A delegace zemí, cítících se jako potenciální oběť ruské agrese, hlasovaly „pro“ prakticky jednohlasně.“

Hledání alternativy

Právě toto – hledání alternativního pohledu, alternativního zdroje informací – dle všeho nutí průměrného Evropana dívat se na RT. Zde je několik ohlasů ze stránky této televize:

„RT mluví o tom, o čem západní média mluvit nebudou a o čem neuslyšíme z jiných zdrojů. Nicméně jejich propaganda, z mého pohledu, silně diskredituje jejich stanovisko.“

„Od počátku tak zvaného „arabského jara“ se RT stala mým základním zdrojem informací. Míra manipulativní propagandy v západních médiích vzrostla natolik, že je mi zní doslova na blití. Vždy se pokouším dobrat se pravdy, mám problém věřit tomu, co říkají média, a nemyslím, že státní média mohou být z principu objektivní. Ale je velký rozdíl mezi RT a západními médii. RT neredukuje vše na „hodní proti zlým“ a nekopíruje hysterii a dezinformace, neustále omílané v západních médiích. A ještě se mi moc líbí, že RT pouští do vysílání ty, které nikdy neuvidíte v oficiálních médiích. Například Juliana Assange. Jestli tam je ruská propaganda? Ano, ale je velmi nevtíravá a inteligentní.“

„Dívám se na RT zřídka, případ od případu – například v hotelích během služebních cest. Média, obzvláště státní, nemohou být objektivní. Nicméně tuto televizi bych mohl označit za férovou. Občas vysílají podvrhy nebo jednostranné informace, ale vždy to prezentují jako názor konkrétního reportéra. Samozřejmě, že vysílají určitou propagandu, ale, možná, to musí dělat, protože je za to platí.“

Takže lidé na Západě (stejně jako v Rusku) ne zcela důvěřují vlastním médiím a chtějí mít maximální přístup k informacím z dalších zdrojů. Ale pokud je toto pro Rusy běžnou věcí ještě z dob SSSR, tak západní elity a média náhle došly k pro ně nepřijatelnému zjištění. RT to ale nekončí: Evropané sledují i čínskou CCTV, katarskou Al Jazeeru, a dokonce íránskou Press TV. Ale pro spoustu lidí je čínské podání zpráv suché, a íránské trochu šílené. Právě ruská média se zaměřují na ta nejožehavější témata.

„Odpovědnost evropských vlád, krize solidarity, problémy s přistěhovalci v Evropě, syrská krize, Ukrajina, Donbas – to formuje informační mapu současného Evropana, uvádí Bordačev. Protože evropské společnosti jsou demokratické, je mentalita tamních občanů rozvitější, než v zemích s méně rozvinutými volebními institucemi. Proto jsou poslanci EP, coby představitelé evropské politické elity, znepokojeni tím, že by mohli částečně ztratit kontrolu nad vůlí, míněním voličů.“

Lépe, objektivněji, přitažlivěji

Požadavek boje s ruskou propagandou dal vzniknout i návrhům. Své plány na čelení ruským médiím předložila americká a evropská analytická centra – konkrétně Center for European Policy Analysis a RAND Corporation. Celkově se vše smrskává na tři základní rady: učinit vlastní stránky a kanály přitažlivějšími a zajímavějšími, což přiláká diváky a čtenáře, poskytovat informace maximálně úplné a objektivní, a tím odhalit ruské desinformace, a bude-li nutné, tak tyto i fyzicky blokovat.

Příklady již existují: v březnu 2016 zablokovali v Lotyšsku stránku Sputnik, aby se zabránilo šíření ruského pohledu na ukrajinské události. Ale je evidentní, že je to slepá ulička: jakýkoliv zákaz, jakékoliv zablokování jen zvýší o danou věc zájem a demonstruje vratkost vlastní pozice.

Ale první dvě doporučení lze jen uvítat: pokud bude předkládání informací v západních médiích objektivnější a obrázek jasnější, prospěje to všem.