Putin (konečně) začal čistit Medveděvovu vládu

Zatímco svět se zájmem sledoval, jak dopadnou prezidentské volby v USA, Vladimír Putin udělal něco zcela fascinujícího - nechal zatknout Alexeje Uljukajeva, ministra hospodářství Medveděvovy vlády, na základě obvinění z vydírání a korupce. Uljukajev, jehož telefon byl napíchnutý a odposloucháván ruskými bezpečnostními složkami již od léta tohoto roku, byl zatčen uprostřed noci spolu se svými 2 miliony amerických dolarů. Putin ho oficiálně vyhodil druhý den ráno.

Oficiální místa v Rusku uvádí, že Uljukajev si vynutil úplatek 2 miliony dolarů za ohodnocení, které umožnilo státnímu těžařskému gigantu Rosněfť odkoupit 50% podílu dalšího ropného gigantu Bašněfť. Uljukajev se evidentně pokusil zastrašit Igora Sechina, prezidenta společnosti Rosněfť a osobu blízkou prezidentovi Putinovi a ruských bezpečnostních a zpravodajských služeb.

Ano, čtete správně: dle oficiální verze dala státní firma úplatek členu ruské vlády. Dává vám to nějaký smysl? Vysoký vládní představitel má napíchnutý telefon a je pečlivě sledován Ruskou Federální bezpečnostní službou více jak rok - dává vám to smysl?

Nedává to smysl ani v nejmenším a ruská oficiální místa si to plně uvědomují. Ale to je jen oficiální verze. Takže co se to tu vlastně děje? Vypadá to všechno jako nějaký Putinův vzkaz?

Samozřejmě, že ano!

Vzpomenete si na zkorumpovaného ministra obrany Anatolije Serďukova? Ten byl nejdříve vyhozen a teprve poté zatčen. Ale tentokrát došlo k zatčení člena vlády uprostřed noci. Po několik hodin se s ním jeho podřízení nemohli vůbec spojit a nevěděli, co se mu stalo. Došlo zde k omylu? Těžko.

Způsob, jakým byl Uljukajev zajištěn, byl pečlivě zinscenován tak, aby byl co největší výstrahou pro ostatní jemu podobným renegátům, kteří jsou stále u moci, jelikož Uljukajev byl jakýmsi symbolem tzv. “atlantických integrálů” (čili těch lidí v Kremlu, kteří chtějí integrovat Rusko do světového, USA kontrolovaného, bezpečnostního systému): Uljukajev byl známým liberálem, stejně jako Nikita Bělych, guvernér Kirovské oblasti, který byl zadržen, za ohromného zájmu médií a veřejnosti, v červnu, za přijmutí úplatku 400,000 euro. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že Uljukajev by mohl být považován za čelného představitele atlantických integrálů a za oddaného člena ruské „liberální“ (pro-washingtonské) sekty, který v minulosti spolupracoval s Jegorem Gaidarem a Alexejem Kudrinem a byl nyní svržen ruskými “siloviki”, vrcholnými představiteli tzv. silových rezortů (obrany, vnitro, zpravodajská služba).

Tento poslední fakt vzbudil okamžitý zájem médií a titulek, který se objevil na populárním webu Gazeta.ru, nemohl být výstižnější: “Siloviki svrhli Uljukajeva” a doplnili to obrázky klíčových aktérů tohoto dramatu, včetně drsňáka Sergeje Koroleva, předsedy Výboru pro finanční stabilitu Ruské federální bezpečnostní služby (FSB) (na obrázku), který zřejmě stál za Uljukajevovým pádem.

V dubnu jsem prorokoval, že je za dveřmi čistka ve vládě. Musím přiznat, že jsem to čekal dříve. Je zřejmé, že Putin se rozhodl k akci v době, kdy měl Strýček Sam co dělat se svými vlastními problémy. Pokud to tak skutečně bylo, vypovídá to o tom, kolik vlivu stále USA v Rusku mají. Někteří pozorovatelé si povšimli, že k Uljukajevovu zatčení došlo po telefonním hovoru mezi Trumpem a Putinem, což vede k domněnce, že Trump mohl souhlasit s Putinovým postupem. To je, samozřejmě, totální nesmysl, ale jakákoliv špína na Putina je vítaným materiálem pro příslušníky páté kolony.

Seznam potenciálních „kandidátů na odstřel“ je ale dlouhý a obsahuje jména jako vicepremiér Arkadij Dvorkovič, první místopředseda ruské vlády Igor Šuvalov, guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová, ministr financí Anton Siluanov a, samozřejmě, předseda vlády Dmitrij Medveděv. Uljukajev byl jen jeden z mnoha dalších. Ale pořád byl jedním z hlavních kandidátů na odstřel a způsob, jakým k tomu došlo, musel být studenou sprchou pro všechny ty zrádce a renegáty uvnitř Kremlu. Samotný fakt, že Uljukajevův telefon byl tak dlouho odposlouchávaný, je těžko představitelný a je zřetelným důkazem toho, že nikdo není v bezpečí, před Putinovými čistkami. A to samo o sobě je skutečně vítaná změna: každý člen Medveděvovy vlády dostal varování, že je pod drobnohledem Ruské Federální bezpečností služby.

Jak to bude s Uljukajevem dál, není příliš podstatné. Byl formálně obžalován, jeho případ bude nadále prošetřován a skončí u soudu (v současné době je Uljukajev držen v domácím vězení a zůstane to tak další dva měsíce). Hrozí mu až 15 let za mřížemi a pokuta ve výši sedmdesátinásobku částky, kterou přijal jako úplatek. Pokud můžeme soudit ze Serdjukovova případu, který se vyhnul pobytu za mřížemi díky prezidentské amnestii k 20. výročí ruské ústavy, zdá se, že se Putin zdráhá k jakékoliv formě odplaty vůči svým nepřátelům. Ale i v případě, že se Uljukajevovi nakonec nedostane příležitosti nadýchat se čerstvého vzduchu sibiřské tajgy, jako mocenská figura je vyřízený, a to je tím, oč jde Putinovi především.

Podstatnou skutečností zde je to, že je možné, aby se během jediné noci ocitl vrcholný ruský ministr z tepla své kanceláře v cele předběžného zadržení a absolutně nikdo s tím nepočítal. Opět se setkáváme se 100% Putinovým stylem: žádná varování, žádné náznaky, jen náhlá, rázná akce s okamžitými dopady. Jeho „rukopis“ je prostě nezaměnitelný.

Reakce ruských médií byla očekávaná, obzvláště poté, co z tajných služeb prosákly na povrch informace o tom, že Arkadij Dvorkovič a Andrej Bělousov byli také vyšetřováni. Anatolij Čubajs například prohlásil, že byl „naprosto šokován“. Ještě lepší byla reakce předsedy vlády Medveděva, který pronesl, že tato situace byla „na hranici jeho chápání“.

Bude zajímavé pozorovat, jak zareagují antlantičtí integrálové: pokud se budou skutečně cítit poraženi, uchýlí se ke komentářům ve stylu potřeby „boje s korupcí na všech frontách“ a budou se jinak držet při zemi. V případě, že mají ještě zbytky vůle bojovat, odsoudí to jako „stalinské“ řešení, návrat k čistkám 30. let a „novou kampaň teroru“ proti demokracii. Západní korporátní média, jejichž jedinou „hodnotou“ jsou peníze, budou psát, jak jde ruská „tajná policie“ po „úspěšných byznysmenech“, a jak to poškodí ruskou ekonomiku. V podstatě obdoba bědování, které jsme všichni již jednou slyšeli, když Putin likvidoval nechvalně proslulou skupinku Sedmi bankéřů. Vyjádřeno slovy Eltona Johna „to už vše známe….“

Pokud jde o fanatické, vůči Putinovi nepřátelské, nacionalisty, ti asi řeknou, že se jedná o slabé a nedostatečné řešení. Roky si pořád stěžovali na korupci, jak nejsou vyšetřováni vysocí představitelé, a teď, když se jim jejich přání plní, se najednou jedná o „nepostačující“ kroky. Příliš to ale nevadí, neboť u veřejnosti se těší stejně malé důvěryhodnosti, jako prozápadní politické strany Jabloko a Parnas.

Všechna hlavní média a političtí komentátoři momentálně Putinovi tleskají ve stoje. Je to pochopitelné, jelikož to byla média, která celé měsíce hlasitě a bez přestání upozorňovala na „ekonomický blok ve vládě“, čímž měla právě na mysli tyto proamerické odpadlíky. Doslova skoro všichni významní političtí komentátoři si přáli a volali po čistce v tomto „ekonomickém bloku“ a radikálních změnách v ekonomické politice Ruska. No, je o jednoho lumpa méně, což je dobrý začátek, ale zatím není žádných známek toho, že by měly začít padat další hlavy, nebo že by mělo dojít ke změně ekonomického diskursu Ruska, z proamerického, na tolik potřebnou politiku vnitřního růstu. A jelikož známe Putina, neměli bychom očekávat náznaky něčeho, nýbrž rovnou činy.

V Rusku, stejně jako v USA, je daleko jednodušší měnit lidi, než měnit systém, zatímco jedinou možnou cestou, jak něco skutečně změnit, je měnit systém samotný, nikoliv lidi. Dosud se Putinovi povedlo zbavit se několika z řady nejhorších lidí, a zároveň musím uznat, že dostal několik dobrých lidí dovnitř. Teď, co podstatně kleslo riziko války s USA a Amerika se nyní nějakou dobu bude zmítat ve svých vlastních problémech, doufám, že Putin provede velmi energické kroky k pročištění Ruska od washingtonských přisluhovačů a nahradí je skutečnými patrioty, kteří konečně učiní z Ruska opravdovou, a i po ekonomické stránce, svrchovanou zemi.