Volby 2016 do ruské Dumy: důležité nebo jen ztráta času a peněz?

Soudě podle reakcí v západních korporátních médiích jsou volby 2016 do ruské Dumy v podstatě fiaskem: zlý Putin si udržel „uchopení moci“, všechny strany v Dumě jsou v podstatě pod jeho kontrolou a žádná skutečná opozice se neobjevila, neboť to ani nebylo umožněno. Dokonce i v Rusku jsou lidé, kteří s tím souhlasí, ale z jiných důvodů. Říkají, že všichni vědí, že Jednotné Rusko (strana Putina a Medveděva) vyhraje stůj co stůj, a že celé tyto volby byly poněkud nudnou událostí. Ve skutečnosti je ve všem, co zde bylo uvedeno, kousek pravdy, ale přesto zde zcela uniká pointa.

Problém číslo jedna: Rusko není Švýcarsko

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou je třeba pochopit ohledně Ruska, je to, že Rusko není ani západní, ani evropská země. Jelikož ukrajinští nacionalisté rádi říkají, že „Ukrajina je Evropa“, pak bych je parafrázoval a řekl bych, že „Rusko je Asie“ (Ukrajinci s tím mimochodem souhlasí). Není to tak docela pravda, Rusko je ve skutečnosti Rusko, ale je to mnohem blíž pravdě, než je většina pozorovatelů ochotna přiznat. Například v případě voleb se Rusko v mnohém podobá Japonsku: má nařízené, vnější pozlátko demokracie, ale ve skutečnosti se postoj ruského lidu vůči autoritám a moci mnohem více podobá postoji Japonců: chápou, že skutečná moc a autorita v Rusku (nebo v Japonsku) opravdu nezávisí na volebních výsledcích, a že skutečná centra moci v těchto zemích jsou buď svěřena jednotlivcům (jako je Putin nebo císař) nebo neformálním skupinám lidí (v Rusku to jsou podnikatelé a lidé, pracující pro státní bezpečnost, v Japonsku to jsou staré rody a průmyslníci).

Nicméně to z voleb ani zdaleka nečiní irelevantní volby. Ve skutečnosti jsou klíčem k tomu, abychom získali představu o tom, jaké je veřejné mínění, a v závislosti na výsledku mohou zaslat velmi silný signál těm, kteří „mají uši k slyšení“.

Problém číslo dvě: skutečná opozice v Rusku není v Dumě, ale v Kremlu

Je hodně pravdy na kritice, že Duma je jen schvalující klub, a že všechny strany, které se dostaly do Dumy (Jednotné Rusko, komunisté, liberální demokraté a Spravedlivé Rusko) jsou proputinovské. Taky že jsou! Ale uniká zde pointa. Skutečnou pointou je, že zatímco Jednotné Rusko je obecně proputinovské a promedvedějovské, ostatní tři strany jsou silně zaměřeny proti Medvedějovi, ruské vládě, a zejména proti ministrům financí a ekonomie v Medvedějově vládě. Pravdou je, že skutečnou opozici vůči Putinovi tvoří právě ministři financí a ekonomie Medvedějovy vlády a všechny frakce, které reprezentují: bankéři, parazité MMF (Mezinárodní měnový fond), zkorumpovaní obchodníci z 90. let, kteří nenávidí Putina, protože jim neumožňuje krást, stejně jako v minulosti, veškerá bývalá nomenklatura a jejich děti, kteří se podíleli na zabíjení v 90. letech a jejichž srdce je na Západě, stoupenci NATO à la Kudrin (předseda Centra strategických studií, pozn. překl.), kteří jsou v podstatě „lidé typu Washingtonského konsenzu“, a kteří nenávidí ruský lid za to, že volil Putina. To je skutečná opozice, která je mnohem nebezpečnější, než USA a NATO dohromady. A pro tuto opozici je výsledek voleb drtivou porážkou. Proč?

Protože kromě zcela oficiální „silné strany“ Jednotné Rusko jsou všechny ostatní strany v Dumě zaměřeny mnohem více proti kapitalismu a proti Americe, než je Putin. Pro říši je „Jednotné Rusko“ dobré, ostatně jako vždy bude. Jakákoli jiná alternativa by byla mnohem, mnohem horší.

Co se týče politických stran, které jsou otevřeně proamerické (jako je třeba PARNAS nebo JABLOKO), stěží dostaly společně 3%, což je daleko méně, než je minimum 5% (pro každou stranu), které by potřebovaly, aby se dostaly do Dumy. To v podstatě potvrzuje to, co jsem vždycky říkal: v Rusku neexistují žádné skutečné proamerické síly, žádné.

Co to všechno znamená? Jednoduše:

Ruský lid dostal Dumu, která všechno odkývá, což je přesně to, co chtěli!

Možná, že to není příliš skvělé z hlediska „demokracie“, ale pokud jde o skutečnou „lidovou moc“, tak je to fantastický výsledek.

Jaká byla účast? Naznačuje účast zhruba 48% (předběžný údaj), že bojkot, který vyhlašovali někteří liberálové, zafungoval? Sotva. Za prvé, tato míra účasti je vlastně docela dobrá, podobná tomu, jak dopadají typické švýcarské parlamentní volby. Kromě toho, spousta voličů Jednotného Ruska si byla tak jista svým drtivým vítězstvím, že se ani neobtěžovali jít k volbám. Kdyby se ukázali u voleb, výsledky Jednotného Ruska by byly ještě lepší.

Šlo o podvod? Ano, byly tam nějaké případy, ale vzhledem k tomu, že nový systém umožňuje, aby každý občan mohl sledovat každou volební místnost živě, došlo k rychlému odhalení a byly učiněny nápravné kroky. Ke svému velkému zklamání musela dokonce OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) dát těmto volbám „smíšené hodnocení“, což se do hovorové angličtiny přeloží jako „no do hajzlu, nic jsme nedostali!“

Závěr:

Tyto volby byly obrovským osobním vítězstvím Vladimira Putina. A naopak - jsou hlavním stínítkem „atlantických integracionalistů“ a anglosionistické říše. To byl také nejlepší důkaz toho, že idiotský západní plán destabilizovat Putina prostřednictvím ekonomických sankcí měl díky tomu přesně opačný efekt: Rusové se semkli kolem svého prezidenta a nálada v Rusku vykazuje známky extrémní odhodlanosti.

Existuje jedno riziko pro Putina, ale je menší. Volební systém v Rusku je takový, že ačkoli strana Jednotné Rusko dostala řádově 54% hlasů, získá 343 křesel ze 450, a bude tak mít zajištěnou nadpoloviční většinu. Někteří pozorovatelé říkají, že pokud věci nepůjdou dobře a pokud se nezlepší ekonomická krize, Kreml (jak Putin, tak Medveděv) to nebude moci všechno svést na Dumu. To je pravda, ale není to také žádný velký problém. Za prvé, jak Putin, tak Medveděv, mohou vždy za všechno vinit Západ, dokonce i tehdy – jako v případě zcela idiotské hospodářské politiky ruské vlády - když ve skutečnosti je to ruská vláda, která je zcela zodpovědná za krizi a když uvalení sankcí Západem má pouze malý vliv na situaci. Ale mnohem závažnější skutečností je, že Jednotné Rusko není doopravdy Putinovou stranou. Jeho *skutečná* strana není vůbec strana, ale spíše hnutí, nazvané Celoruská národní fronta neboli „ONF“ (popsal jsem tuto organizaci a její roli zde). Kdyby mělo dojít k opravdu závažným problémům nebo kdyby se „atlantičtí integracionalisté“ snažili svrhnout Putina během, řekněme, mimořádného kongresu Jednotného Ruska, Putin by prostě muset změnit ONF na regulérní politickou stranu, obvinit „5. kolonu“ za pokus o změnu režimu a ostře zakročit proti svým oponentům za plné podpory ruského lidu.

Pravda je prostá: Putin osobně a zájmy, které reprezentuje, nikdy nebyly mocnější, než je tomu je dnes. Drtivá většina ruského lidu stojí plně za Kremlem a varování pro Říši je jednoduché: „Lasciate ogne Speranza, voi ch'intrate“! (tj. nápis na pekelné bráně v díle Peklo Dante Alighieriho: „Zanechte naděje, kdo vstupujete“. Pozn. překl.)