Rusko nemá na Západě spojence

Ruská vláda dělá pořád to samé dokola a očekává přitom, že se něco změní. Donekonečna uzavírá dohody s Washingtonem a ten je donekonečna porušuje.

Posledním příkladem toho, co Einstein definoval jako nepříčetnost, je nedávné příměří v Sýrii. Washington toto příměří porušil, když americké vzdušní síly bombardovaly pozice syrské armády, zabily 62 Syřanů a dalších 100 zranily. Tím se ISIS (Islámskému státu) otevřela cesta k novému útoku.

Rusko zastihlo Washington v nedbalkách v září 2015, kdy ruské letectvo bombardovalo pozice ISIS v Sýrii a umožnilo tím syrské armádě obnovit iniciativu. Rusko již mělo ISIS téměř na lopatě, ale pak nečekaně vyklidilo bitevní pole. To umožnilo USA, nebo jejich agentům, znovu vyzbrojit ISIS, který se pak mohl vrhnout s novou vervou do útoku.

Takže Rusko bylo nuceno se do Sýrie vrátit. Washington se však mezitím v Sýrii zabydlel. Nyní jsou pro Rusy vzdušné útoky na ISIS daleko komplikovanější, stejně jako samotné syrské nebe. Rusko informuje Washington o svých plánovaných útocích na ISIS, a Washington zase o ruských záměrech informuje ISIS a možná i Turecko, které sestřelilo jedno z ruských letadel. Syrská armáda nicméně zaznamenala úspěchy.

Ale pokaždé je úplné vítěztví zmařeno „mírovými rozhovory“ a „klidem zbraní“, které umožňují Američany podporovanými bojůvkám ISIS, aby se znovu daly dohromady. Takže válka, kterou mohlo Rusko a Sýrie již dávno vyhrát, pokračuje s novou intenzitou. Nedávno Washington zaútočil přímo na syrskou armádu.

Americké velení tvrdí, že si myslelo, že se jedná o ISIS. Chvíli se nad tím zamyslete. Američané se považují za vojenskou supervelmoc. Špehují celý svět, dokonce i soukromé e-maily a hovory z mobilních telefonů svých evropských vazalů. Ale přitom si tento dokonalý špehovací aparát spletl známou pozici syrské armády s ISIS. Pokud to tak je, tak musíme nutně dojít k závěru, že americká armáda je prostě neschopná.

Má se to takhle: Před tímto současným „příměřím“ mohli Rusové útočit na Američany podporované džihádisty, ale sami Američané nemohli přímo napadat syrské síly, používali k tomu tedy své džihádistické spojence. USA použily zástěrky „klidu zbraní“ jako precedens pro přímé útoky na syrskou armádu.

Rusové, kteří měli válku téměř vyhranou, přenesli svoji pozornost na „mírové rozhovory“ a „klid zbraní“, které Američané využili k vlastní, aktivní, vojenské účasti v daném konfliktu.

Je skutečně záhadou, proč se ruská vláda domnívá, že Washington a Moskva mají společné zájmy v Sýrii. V zájmu Washingtonu je odstranit Asada a uvést Sýrii do stejného chaosu, jaký panuje v Libyi a Iráku. Ruským zájmem je naopak situaci v Sýrii stabilizovat a udělat z ní nárazníkovou zónu proti šíření džihádismu. Je nanejvýš zvláštní, že ruská vláda je natolik neinformovaná, že si myslí, že společným zájmem Moskvy a Washingtonu je boj proti terorismu, když je to právě Washington, který používá terorismus jako nástroj k destabilizaci Blízkého východu.

Jak jen mohou mít Rusové tak krátkou paměť. Washington slibil Gorbačovovi, že pokud svolí k znovusjednocení Německa, NATO zůstane tam, kde je, a nepohne se ani o píď na východ. Ale Clintonův režim rozšířil NATO až na samou hranici Ruska.

Režim G.W. Bushe porušil ABM smlouvu (o omezeních systémů antibalistických raket) tím, že ji nedodržel a Obamův režim rozmísťuje raketové základny při hranicích Ruska.

Neokonzervativci zcela překopali válečnou doktrínu USA a namísto odvetného jaderného úderu si nyní USA vyhrazují právo preventivního prvního úderu.

Obamův režim svrhnul ukrajinskou vládu a zřídil pro-americkou loutkovou vládu v zemi, která byla po dlouhou část historie součástí Ruska. Tato loutková vláda potom rozpoutala válku s ruskou menšinou na Ukrajině, což vedlo k pokusům Rusů o odtržení od Ukrajiny, což Washington mylně interpretoval jako „ruskou invazi a anexi“.

Přesto se ruská vláda domnívá, že Washington je pro ní „partner“ se společnými zájmy.

Opravdu tu zůstává rozum stát.