Manželství osob stejného pohlaví: dobré pro homosexuály, špatné pro děti

Ze všech argumentů proti manželství osob stejného pohlaví je zdaleka nejpádnější ten, že takový svazek ubližuje dětem. Jestli mají děti na něco právo, tak na to, aby svůj život začaly s matkou a otcem. Úmrtí rodiče, rozvody, opuštění, samostatné rodičovství – to všechno připravuje děti o matku či o otce. Ale jen manželství osob stejného pohlaví by ze zákona zaručilo, že bude dětem už od narození chybět buď matka, nebo otec.

Proč tedy právo dítěte začít svůj život ve společnosti matky a otce nijak nepůsobí na ty miliony lidí, kteří manželství osob stejného pohlaví buď obhajují, nebo se nedokážou rozhodnout, jak se k tomuto tématu postaví?

Mezi aktivisty za práva homosexuálů je tím důvodem narcismus. Ačkoli gayové už mají právo vychovávat děti bez rodiče opačného pohlaví a právo adoptovat děti, chtějí aktivisté, aby společnost jejich právo na rodičovství upravila prostřednictvím nejvyššího výrazu oficiálního schválení – tedy manželství. Pro aktivisty za práva homosexuálů je fakt, že se dítěti daří nejlépe, když ho vychovává dobrá matka a dobrý otec, zcela bez významu (v horším případě ho popírají). Jediné, na čem jim záleží, je to, co je dobré pro ně samotné.

A co heterosexuálové, kteří podporují manželství osob stejného pohlaví? Ti ignorují otázku účinků tohoto svazku na děti, protože se jí buď vůbec nechtějí postavit, nebo protože jsou tak vystrašení z liberální trojjedinosti tvořené „rovností“, „právy“ a „tolerancí“ – že se pro ně i blaho dětí stává něčím, co není záhodno řešit.

Stoupenci manželství osob stejného pohlaví mají tudíž mnoho dobrých důvodů, aby o problematice blaha dětí vůbec nemluvili. Ani ten nejvášnivější zastánce tohoto typu manželství netvrdí, že pro dítě je lepší mít dvě matky a žádného otce nebo dva otce a žádnou matku.

Ti samí zastánci manželství osob stejného pohlaví však reagují tak, že na tom děti se dvěma otci a žádnou matkou nebo se dvěma matkami a žádným otcem sice nebudou lépe, ale budou na tom stejně dobře.

Toto tvrzení je nicméně nečestné. Je tak nepoctivé, že u mnoha z jeho přívrženců vede k jisté kognitivní disonanci. Oni se na jedné straně nedomnívají, že matky (nebo otcové) jsou bezcenní, a nechtějí lhát. Na druhé straně vědí, že musejí říkat, že matka a otec nejsou pro dítě o nic lepší než dva rodiče stejného pohlaví, neboť jinak by ztratili podporu veřejnosti pro manželství osob stejného pohlaví.

Kdyby přiznali zjevnou pravdu – že manželství osob stejného pohlaví znamená, že společnost bude ze zákona a záměrně připravovat vzrůstající počet dětí buď o matku, nebo o otce – jen málo Američanů by tuto právní redefinici manželství a rodiny podporovalo.

A tak teď zastánci manželství osob stejného pohlaví tvrdí, že se dětem s matkou a otcem nedaří lépe.

Aby podpořili tuto absurditu, opakovaně se ptají, „kde jsou ty vědecké studie“, jež prokazují, že je dětem s matkou a otcem lépe. Nejen že žádné takové studie nejsou, prohlašují, ale dokonce „z existujících studií vyplývá“, že se dětem vychovávaným rodiči stejného pohlaví daří stejně dobře jako dětem vychovávaným matkou a otcem.

Ale i toto tvrzení je nečestné.

Jak nedávno napsal profesor Don Browning z University of Chicago v New York Times, o účincích rodičovství osob stejného pohlaví na děti „nevíme skoro nic“.

„Soubor sociologických vědomostí o rodičovství osob stejného pohlaví,“ napsal spolu se spoluautorem článku, „je přinejlepším nedostatečný. (…) Neexistují žádné rozsáhlejší, důkladně provedené studie, jež by se věnovaly účinku manželství osob stejného pohlaví na děti těchto párů.“

„Steven Nock, přední odborník na manželství z University of Virginia, napsal v březnu 2001 po pečlivém posouzení studií na toto téma, že každá studie věnovaná této problematice „obsahovala přinejmenším jednu fatální chybu“ a že „ani jediná z nich nebyla provedena v souladu s obecně přijímanými standardy vědeckého výzkumu.““

Takže prohlášení, že „z vědeckých studií vyplývá“, že dětem se s matkou a otcem nedaří lépe, je stejně fakticky lživé jako morálně odpudivé. Proč se jím tedy nechalo ošálit tolik lidí? Protože fráze „z vědeckých studií vyplývá“ se stala útočištěm těch, kdo nechtějí myslet. Tento nedostatek myšlení pravidelně zaznamenávám u vysokoškolsky vzdělaných posluchačů, kteří volají do mého pořadu v rádiu a kteří si odmítají řádně promyslet nějaký problém nebo něco posoudit z morálního hlediska, aniž by se předtím podívali na to, co „vyplývá z vědeckých studií“.

Ale skutečně se někdo, kdo myslí a nečeká, až „vědecké studie“ dají za pravdu jeho předsudkům, domnívá, že matka je zbytečná, pokud má dítě dva otce, nebo že otec je k ničemu, když má dítě dvě matky? Myšlenka, že přínos muže nebo ženy k výchově dítěte není zcela jedinečný a charakteristický, je tak absurdní, že je děsivé, kolik vzdělaných – a jedině vzdělaných – lidí jí věří.

Je mnoho silných argumentů proti manželství osob stejného pohlaví a v následujících sloupcích se jim budu věnovat. Jestli však máte vyslovit jen jeden, tak vězte, že propagátoři tohoto typu manželství stavějí svoji kauzu na něčem morálně neobhajitelném – na ignorování toho, co je nejlepší pro děti.

Poznámka editora

Je zvláštní, jak nenvyvážené bývají výsledky vyhledávání po zadaní hesel jako "same sex marriage raising childreen" a podobně. V podstatě vše, co vyhledávače najdou, opěvuje chválu na rodiny buzerantů vychovávající děti. Texty a články proti této tragédii jsou zastoupeny velmi sporadicky, téměř vůbec ne. Článek, který jste právě dočetli, byl jediný kritický, který se ve výsledku vyhledávače objevil až na druhé nebo třetí straně. A to je ještě 12 let starý. Novější studie zpochybňující benefice, které děti soužitím v dekadentních vztazích získavají, vyhledávače nenajdou. Pokud vůbec takové studie existují. Ať mi nikdo neříká, že to je pravda. Až příliš znám své pappenheimské.