Západ je krásný

Zrovna dneska jsem čekal, až mi paní stříhačka ostříhá mého pudlíka do předpisových patvarů a ve volném čase, ve městě, kde nežiji, jsem se odebral do nákupního centra, protože se tam dá zaparkovat a vím o místě, kde vaří opravdu dobrou kávu. Svého pudlíka jsem pochopitelně nevedl na vodítku, jda pěšky, přijeli jsme autem o váze dva a půl tuny, to tak k tomu sedmikilovému pudlíkovi a stokilovému páníčkovi akorát jde.

Sedím u opravdu dobrého kafe, a dívám se z galerie na hemžení pode mnou, mladé ženy s obrovskými zadky vkládají své děti do vláčku za 20kč, děti piští a jejich tatínci stojí před krámkem se zmrzlinou. Je horko, zmrzlina je nutná k přežití.

Tak si říkám, že snad byly holky v době mého mládí nějaké hezčí, alespoň nebyly tak blahobytně rozplizlé.

Tak si říkám, jaké vstupy jest nutno realizovat k výrobě tak gigantického zadku. To přece musí být hora matroše, co ta žena musí zpracovat. Nicméně, zanechávám úchylných představ.

Nákupní centrum, již podle názvu, je narváno zbožím, koupíte cokoliv, i akvárium na jednu rybičku. Chudák rybička. Ovšem, šťastný nákupčí.

Tak si říkám, jak je ten kapitalizmus krásný. Všude plno zboží, nikdo nepracuje, všechny fabriky jsou zavřeny, levná voda stojí 80 kč za kubík, víno, opravdu dobré 100 kč za sedmičku, všude drahá auta, lidi si mobilem svítí na klíče na cestu z vinárny, bez deseti minut mobilových hovorů se nikdo na stanoveném místě nepotká, nikdo nečte knížky, děti celé odpoledne střílí na počítači, prostě zázrak. Vietnamci sedí ve svých krámcích a prodávají levně to, co ve vedlejším supermarketu se dá koupit ještě levněji.

Cikáni chodí čistě oblečení a jejich děti umí česky. Bezdomovci mají dostatek krabicového vína. V televizi předpisová kultura, samé vzdělání a pravda, nic než pravda.

No, opravdu dobře jsem to vycinkal klíči na staromáku v roce osumdesátom devátom.

Sedím u opravdu dobrého kafe, a dívám se z galerie na hemžení pode mnou, a říkám si, jenom, aby to vydrželo. I mého pudlíka jest nutno čas od času ostříhat. Takový zázrak, že lidé se mají dobře bez práce, to se musí podporovat, to jest nutno udržet. Ono to v podstatě nikdy nebylo, ani za komoušů, a ti slibovali beztřídní společnost a létání pečených holubů rovnou do úst, ve formě odměňování podle potřeb, nikoliv podle zásluh. Jak revolučně romantické.

Ani v době církve svaté, vatikánské, ta slibovala ráj, a věčné halejůjah, ovšem až po smrti. To jste nejdříve museli umřít, a teprve potom se dostavil ráj. No, dle mého odhadu ti komouši byli lepší, proč umírat. Nicméně i komouši jsou proti dnešní realitě naprostí blbci.

Ani církev, ani komouši nákupní střediska neměli.

Tak si říkám, kde asi je ten zádrhel, protože cokoliv má svůj zádrhel, čím větší či menší cokoliv má tím větší či menší zádrhel, to je prostě běh světa. I můj pudlík má zádrhel, musí se stříhat. Bylo by mi to líto, když už jsem to štěstí lidstvu vycinkal, aby štěstí docinkalo a chcíplo, musím se proto snažit, aby štěstí fungovalo navždy.

Není to jednoduché. Již v šedesátých létech o tom vznikl film, Tři přání se ten film jmenoval. No a to třetí přání bylo, aby se všichni lidé na světě měli dobře. Takové krásné přání, ale ani komouši pak ten film nechtěli promítat, ani církev svatá vatikánská, ani kapitalisti, prostě nikdo, a to je škoda, vždyť ta myšlenka je jednoduchá, aby se všichni lidé měli dobře, copak to nejde ani dnes? Film se nepromítá, ale lidi se dobře mají, aniž by se snažili.

Kdepak je tedy tedy ten zádrhel, a zdalipak jestli vůbec. No nevím. Nikdo nic nedělá, nikdo nic neumí a školy jsou proto, aby žáci získali papír o tom, že něco umí.

Dříve, než jsem se narodil to bylo tak, že k tomu, aby někdo žil, musel něco nalovit. Pokud nenalovil chcípl i se svou smečkou. Jako ti pudlíci, co se dříve jmenovali vlci.

Dříve to bylo tak, že k tomu, aby někdo žil, musel něco vypěstovat. Pokud nevypěstoval, chcípl i se svou smečkou a polem neoraným.

Dříve ovšem není dnes, dnes nemusíte lovit, ani pěstovat, stačí dojít na úřad, úředníci se o vás postarají. Stačí říci, že jste nezaměstnaný, neoblíbený, hladový, menšina či většina, že neumíte lovit, ani pěstovat, že bydlíte ve větším bytě, než stačíte, že jste emigrant, nebo imigrant, úředníci se o vás postarají. Oni mají ruce štědré, protože nedávají ze svého. Takže nikdo nepěstuje, ani neloví, a hle – všichni se mají dobře.

Všude plno zboží, nikdo nepracuje, všechny fabriky jsou zavřeny, levná voda stojí 80 kč za kubík, víno, opravdu dobré 100 kč za sedmičku, všude drahá auta, lidi si mobilem svítí na klíče na cestu z vinárny, bez deseti minut mobilových hovorů se nikdo na stanoveném místě nepotká, nikdo nečte knížky, děti celé odpoledne střílí na počítači, prostě zázrak. Vietnamci sedí ve svých krámcích a prodávají levně to, co ve vedlejším supermarketu se dá koupit ještě levněji.

Tak kde je ten zádrhel. Každá věc má zádrhel, jinak by svět nefungoval.

Zádrhel je v tom, že žijeme na dluh, nevíme o tom, nesmíme o tom vědět, neb mnozí ekonomové a ekonomisti nás přesvědčují, že je hospodářský růst, že prosperujeme, stoupá vývoz, stoupá spotřeba, rekordně utrácíme, žádný zádrhel není. Tolik ekonomisti a televize, pravda, nic než pravda.

Dluhy české společnosti jsou tři biliony jakýchsi jednotek zvaných koruna. Tři biliony, to jsou tři miliony milionů. Když milion je asi kilo papíru ve stokorunách, pak je to asi 150 kamionů narvaných po střechu stokorunami. Ještě vám to nedochází? To je dluh 300000 kč na hlavu. Máte dítě? To bude platit dluh 300000 kč i s úroky. Vy v té době budete důchodce, který bude mít na hrbu dluh 300000 i s úroky. Říkáte si, já ten dluh neudělal, já ho platit nebudu. I budete, nebojte se, zatím každý zaplatil, to se podívejte do učebnice dějepisu. Říkáte si, nezaplatím, protože prostě nemám? I máte. Máte (zatím) sociální a zdravotní pojištění, důchod, dotované školy odměňované dle počtu žáků, nikoliv dle úrovně, máte byty, domy, zahrady a chalupy. Stát má silnice, pozemky, lesy, vodu, vzduch. O to vše přijdete, nepozorovaně, postupně, vše vám sežere úrok. Vaše děti budou dlužit 300000 v jakýchsi jednotkách, zvaných koruna. I vaši vnuci budou dlužit, protože úrok byl geniálně vymyšlen proto, aby společnost dluh nikdy nezaplatila.

Co s tímto zádrhelem? I pudlíka je potřeba ostříhat, dluhy je třeba zaplatit. Až budu chudý důchodce a nebudu mít na stříhání, ostříhám si pudlíka sám. K tomu budu muset něco umět. Protože není jednoduché ostříhat pudlíka. Co musíte umět, abyste zaplatili dluh 300000?

Když chcete zaplatit dluh, musíte hlavně vědět, kolik vlastně dlužíte. To vám různí Zvorálci, Nedělkové, Černí berkové, Vaňkové a jiní neřeknou. Ani ekonomové a ekonomisti. To musíte pochopit sami. No a až budete vědět, komu a kolik dlužíte, musíte se s ním dohodnout o splátce dluhu. On vás má v hrsti, nikoliv naopak. No a k tomu, abyste dluhy zaplatili, musíte něco nalovit, něco vypěstovat.

Ovšem, třeba nebudete mít kde lovit. Nebudete mít kde vypěstovat. Třeba nebudete, ani vaše děti, ani vnuci. Jako indiáni v zemi neomezených možností.

Lidi, proberte se.