Mucholapka

Můj příbytek má mouchy. Nemyslím nějaké technické nedodělky, zatékající střechu nebo něco podobného, myslím skutečné zástupce dvoukřídlého hmyzu odborně označovaného jako musca domestica. Jakmile přijde teplé období, nastěhují se ke mně a usilovně se mě snaží přesvědčit, že tam jsou doma. Létají mi kolem hlavy, sedají na všechno v kuchyni, jejich oblíbenou zábavou je procházet se po monitoru počítače, zatímco na něm pracuji. Nejspíše kontrolují, co dělám, a zda tam nepáchám nějaké nepřístojnosti.

Snažím se je přesvědčit, že se mýlí, že mě obtěžují, máchám po nich utěrkou, ale oni, mršky, jsou mnohem čipernější než já. V podstatě mají z té honičky bžundu. Vůbec nechápu, jak vzniklo rčení „dvě mouchy jednou ranou“, já nejsem schopen dostat jednu ani pěti ranami.

Rozhodl jsem se vyhlásit dvoukřídlým otevřený boj. Nepomáhá utěrka, pomůže lep. Mucholapka. Ještě si je pamatuji z doby mládí. Váleček obsahující svinutý lepkavý pás, potažením za tkaničku se rozvinul v pruh, který vypadal jako pokrytý medem, a mouchy mu prostě neodolaly. Zavěšen pod stropem lákal do smrtelné pasti, moucha, která na něm uvázla, už nevyvázla. Za zlého bolševika to stálo nějak kolem koruny nebo dvou.

Jenže ouvej. V supermarketech Albert, Tesco, Globus nic takového neznali. Asi jim ještě nikdo neřekl, že existují mouchy. Samozřejmě, regály v oddělení proti hmyzím škůdcům byly plné všelijakých sprejů, prášků a jedů, ale mucholapky neměli, nemají a mít nebudou, řekli mi. Mám si prý koupit sprej a honit jednotlivé mouchy dávkami aerosolu. Je to moderní a trendy. Také prý stačí vystříkat rohy pokoje, záclony a všechno kolem a mouchy popadají – no jako ty mouchy. Spolu s akvarijními rybičkami, kočkami, psy a vším, co je menší než člověk. Lidem to prý neškodí. Tak to děkuji, nechci.

Nakonec jsem výrobek nazvaný eufemisticky „mucholapka“ našel v DM drogerii. Pamatuji si, že ještě loni prodávali v tomtéž obchodě ty české, klasické, myslím, že jednu za 12 Kč. Tedy oni je neprodávali, v regálu nebyly nikdy, ale alespoň podle katalogu je měli a s nepatrným příplatkem 90 Kč za poštovné je byli schopni dodat až do bytu. Tento rok už klasické mucholapky zmizely i z katalogu. V rámci inovace a sbližování s Evropou nabízejí pouze německý výrobek Profissimo Motiv-Fliegenköder. A nestojí už 12, ale rovných 70. Menší balení. No nekupte to.

Koupil jsem. Doma jsem balíček rozbalil. Vypadly čtyři nalepovací folie 12x9 cm s hravými siluetami motýlků. Moc pěkné. Má se prý odlepit ochranná vrstva, tím se to aktivuje, a přilepit na sklo okna. Mouchy se na to budou hrnout jako natěšení sebevrazi sami. Jak se vrstvy dotknou, padnou mrtvé. Jen stačí každý den smést mrtvolky pod nalepenou folii. Také tam bylo napsáno varování, že folii nemáme žužlat v puse a když už to uděláme, máme vyhledat lékaře, protože obsahuje jednoduchou a jistě přírodní sloučeninu S-[(6-chloro-2-oxooxazolo[4,5]pyridin-3(2H)-y)methyl]-0,0-dimethyl thiophosphate / Azamethiphos.

No, to zní hezky. Ale kterou stranou se to lepí na sklo? Obě jsou lepivé. Zkusil jsem přilepit jednou stranou. Nic. Mouchy to ignorovaly. Zkusil jsem to přilepit druhou stranou. Opět nic. Vsadím se, že jde jen o nedostatek informací u much. Ony si prostě nepřečetly ten přibalený leták a nevědí, že se mají na ty samolepky vrhat po tuctech.

Abych to zkrátil. Profissimo Motiv-Fliegenköder mám nalepen na oknech už několik dnů. Mouchy to neobtěžuje. Dále sedají v kuchyni na kdeco, dále se mi promenádují po monitoru a bzučí mi kolem hlavy. Dokonce bych řekl, že je jich více než předtím.

Takže chci touto cestou poděkovat inovativní rakouské firmě (jméno se mi nepodařilo na obalu najít) za to, že papírový obal „mucholapky“ byl vyroben z 90 % z recyklovaného materiálu (Verpackung aus 90 % Recycling-Material), jak hrdě hlásí nápis, a rakouské DM-drogerie market Gmbh, že tuto skvělou věc nezatěžující životní prostředí dováží do svých kolonií a za lidovou cenu 70 Kč umožňuje spotřebitelům sledovat hezounké siluety motýlků nalepených na skle. Jinak už děkovat není za co. Jenom klít.