Slované

Znáte ten podivný stav sklíčenosti, který se dostavuje přesto, že okolnosti vašeho života se nacházejí v normálu? Prožíváte zvláštní pocit smutku a vnitřního neklidu, přestože vám z obecného hlediska nic podstatného nechybí? Zastánci nové spirituality asi namítnou, že vám chybí duchovní rozměr života. Jenomže to je dost laciné vysvětlení, zvláště pokud tito spiritualisté a moderní esoterici zaměňují duchovnost za emocionální prožitek, moudrost za empatii, poznání za víru, vyššího ducha za mentální projevy duše.

Problém bude v něčem jiném. Slované mají v genetickém základu vlastní rasy zakódovány životní principy, které vycházejí z vyšších kosmických zákonů. Svůj původ i založení v minulosti odvozovali od nebeské sféry a nebeských předků. Vodítkem poznání a smysluplného života jim byl vždy nadzemský, hvězdný a tudíž mužný pól duchovní síly protilehlý tomu ženskému, zemitému pólu odrážejícímu síly hmotné formy života a její vlastnosti, jež se odvíjejí od tělesné funkce přes emocionální reakce až k mentálním a duševním pochodům lidského nitra. Slovanům je cizí kult velké matky stejně jako uctívání podsvětních božstev tak typické pro barevné a především temné rasy.

Ve světě Slovanů se jen obtížně prosazují liberální koncepty rovnosti a sociálního inženýrství, protože nejsou z hlediska kosmických zákonů přirozené, byť leckterým společenským vrstvám, především však jejich ženské polovině, znějí přitažlivě. Muž – Slovan se například nikdy nesmířil s popřením tradičních rolí muže a ženy v rodině. Stále trvá na svém vůdčím postavení i přirozené autoritě. Pokud ho žena opustí a odvede si společné děti, považuje to za zradu samotného organického principu sebezachování lidské rasy. Jako následek se dostavuje hluboká zkormoucenost provázená odporem a vzdorem ke všem společenským pravidlům, jež takovou zradu dopustily. Tento vnitřní stav nemusí být racionálně uvědomělý. Často nenachází ani nehledá důvody, v čem je celý společenský systém špatný. Jde o pocit ukrytý hluboko v srdci a jeho spouštěcí mechanismy nesouvisejí s racionální analýzou, nýbrž mají původ v instinktu, čili odehrávají se na genetické úrovni.

Stejným způsobem Slované vnímají zvrácenost hodnotového systému, jaký jim je vnucován západními mocnostmi. Neoponují plytkou přitažlivost krásných, ale prázdných slov, jimiž se zdůvodňují všechny humanistické, všelidské a pacifistické ideály podkládající nový světový řád, jenž by měl zrodit společnost otevřenou všem úchylkám a vládnoucím silám globálního světa. Jednoduše se uzavírají ve vnitřním vzdoru, spontánním a neuvědomělém vzdoru, který vysrší na povrch vždy, když přeteče pohár trpělivosti nad mnohdy bezvýznamným projevem systémové nepřiměřenosti. Může jít o černocha či muslima, který jim zkřížil cestu. Může jít o sebe povyšující impulz ženy, která v jejich očích získává punc hysterické slepice.

Rasové predispozice Slovanům nedovolují přijímat dané společenské poměry s patřičnou dávkou uvolněnosti a přizpůsobivosti. Odtud pramení ona pro cizince nepochopitelná špatná nálada, i když podle jimi přijatých společenských norem jde všechno docela dobře. Podle pravého muže – Slovana je ovšem špatně úplně všechno, tudíž nezbývá než to pasivně snášet a hledat fyzické úniky, které bohužel nezaplní vnitřní prázdnotu.

Proto jsou Češi věčně nespokojení, proto se rmoutí, i když zjevný důvod není nasnadě, a žádný „homo empatikus“ pomatených spiritualistů a „pravdoláskařů“ s nimi nehne. Mohlo by se zdát, že jde o projev negativní energie. Nuže, s energií tu máme co do činění, ale tato energie má hlubší a mocnou podstatu, protože vyvěrá z vyšších zdrojů, které v minulosti utvářely samotnou podstatu slovansko-árijské rasy. Jako taková tudíž není zlá, nese v sobě potenciál spásy lidstva v návratu k jeho přirozené různorodosti a rasové rozdílnosti, k vytvoření světového společenství spolupracujících ale přitom suverénních a o vlastní kulturní identitu opřených národů. Jen tak může být nastolen funkční světový řád. Ideje rasové homogenizace a inkluzivního uspořádání sociálních systémů jsou cestou k zániku lidstva jako inteligibilní a duchovně vzkvétající vesmírné entity.

Západní národy Evropy již možná podlehly řízené invazi alogenních vetřelců. Galové, Germáni, Anglosasové, tak jako v minulosti byli nástrojem christianizace, nyní plní úlohu zhoubných metastází anglosaské civilizace a její vlády hmoty nad duchem. Ne tak Slované. Jejich energie rodového sebeurčení a introvertního vzdoru nikdy nepomine. Již nyní takřka na dálku odpuzuje migranty a odklání je v jejich postupu více na Západ. Nejsou zde vítání po té, co nedokázali uhájit své vlastní domoviny před vnitřním rozvratem. Není jim totiž vlastní ono vlastenecké odhodlání bránit rodové državy i za cenu vlastního života či úplného vyhlazení. Takový vpravdě duchovní motiv je průkazem jisté ušlechtilosti, vážnosti předků a rodové paměti.

Věřím, že český národ se jednoho dne ve spojenectví s ostatními Slovany a v čele s Ruskem vzepře anglo-sionistické říši jako společnému nepříteli. Věřím, že jednoho dne bude naše krásná zem opět plně v naší moci. Věřím, že se žádné síle nepodaří nacpat naše lidi do městských megapolí, podobně jako Číňany, aby neničili přírodu, přestali se přirozeně rozmnožovat a podléhali technokratickému režimu spolunažívání. My dokážeme žít spokojeně především na venkově a v harmonii s přírodou. Věřím, že žádné hordy cizozemců nedostanou šanci hromadně obtěžkat naše ženy. Naše krásná a plavovlasá dítka si zprznit nedáme.