Odpověď na některé zajímavé příspěvky za článkem "Vymírejme vědecky"

Jsem svým způsobem rád, že se ozvali lidé inklinující spíše k bezdětným rodinám a napsali, jak to vidí oni. Původně jsem uvažoval o vložení svých odpovědí přímo do diskuze, ale pak jsem zvolil téma samostatného článku. Umožní to totiž pokračování naší diskuze.

Čtenář podepsaný jako Grovik napsal:

Mam v planu mit deti 2 mozna 3. Kdo vi treba budu mit trojcata. Ale budu je mit az budu vedet ze je uzivim!!! Bohuzel mne doma vychovali jako cloveka zodpovedneho. Moji rodice mne privedli a svet planovane stejne jako moji sestru a ja je v tom hodlam napodobyt. Nechci skoncit jako cikanska rodina ktera ma sice dvacet deti ale poradne nikdo nevy kdo s kym a kdy k nim prisel. To fakt ne.

"...budu je mít, až budu vědět, že je uživím..." Zní to moc hezky, ale je to sobecký názor. Vy je totiž uživíte už teď. Podrobněji to rozebírám v následující reakci na příspěvek slečny Kubové.

Zde je příspěvek slečny Kubové:

Povzbuzovat obraz matky a ochránkyně rodiny můžete primárně Vy sám, pane Stworo. Namísto těch mladých slečen s dokonalými těly (nebudou ony i soběstačné a dobyvatelské?) dole na stránce předkládejte svému publiku fotografie několikanásobných mladých maminek, co jim nevadí nechat si zničit postavu porody a upřednostňují zájmy svých dětí před sebepropagací.

Buďte první vlaštovka mezi těmi hnusnými médii, co tak málo povzbuzují maminky.

A pokud jde o to "sobectví" mladých lidí - ona je to možná spíš odpovědnost. Nasekat si šest dětí a nechat je růst jako dříví v lese, to není problém. Vychovat pořádně jedno jediné je pořádný záhul. Ne každý má na to, aby jich pořádně vychoval šest. A když na to nemá, je lepší, když se do toho nepouští.

Kdo mluví o šesti dětech? Napsal jsem, že k zachování národa je třeba 2,1 dítěte. Vy jste to číslo přetáhla o 3,9 dítěte. Proč pořád musíme jít ode zdí ke zdí? Šest dětí je moc, dvě, maximálně tři by byly žádoucí. A že je to záhul? To tedy je. Ale patří to k životu, je to příkaz přírody. Jako jedinci nemáme z hlediska přírody žádný jiný smysl ani cenu. Jsme tady, abychom předali své geny dál.

Rodičovskou zodpovědnost nepodceňuji, ale odmítám ji používat jako výmluvu, jako zástěrku vlastního egoismu a sobectví. O nic jiného totiž většinou nejde.

S tím souvisí jiná citlivá tématika a tou je právo na přerušení těhotenství. Jsem přesvědčen, že rodina nebo žena to právo má. Není-li rodina, či žena schopná zajistit svému potomku lásku a péči (nikoliv blahobyt, pozor) a znamenalo-li by to pro dítě příchod do světa, kde jej nikdo nechce, je zřejmě lépe, aby se vůbec nenarodilo.

"Když na to nemá, ať se do toho nepouští" - pravda. Částečně. Jde o to, definovat co to je "mít na to." Dítě nepotřebuje zlatou klec. Nemusí jezdit každý rok na Kanárské ostrovy a v osmnácti dostat auto, aby bylo šťastné. Ani nemusí mít značkový oděv a mobilní telefon poslední generace, jakkoliv tím bude ve společnosti vrstevníků znevýhodněno. Ale lze mu to vysvětlit a věřím, že je schopno to pochopit. Konečně charakter kvalitního člověka vzniká spíše tím, že musí nad něčím přemýšlet (třeba nad křivdou, které se mu dostává od jeho vrstevníků), nikoliv cenou vlastněného mobilního telefonu.

Tvrdím, že 60-70 % mladých českých rodin, které dnes odkládají příchod potomka na svět na dobu, "až na to budou mít" by dítě uživilo už teď. Ano, muselo by se sebeobětovat a hodně se uskrovnit. Vím, jak mladé rodiny žijí. Jen málo z nich má to štěstí bydlet ve vlastním bytě. Ale přesto...

Teď si trošku připadám jako generál Čaušesko, který také nutil rumunské ženy, aby měly co nejvíce dětí a neumožňoval potraty a přístup k antikoncepci. Ale ne. Čaušesko byl extrém. Berte mě raději jako advokáta přírody.

Mít hodně dětí je vůči planetě a společnosti bezohledné. Ale nemít žádné dětí je stejně tak bezohledné a možná ještě horší. Je to egoismus zamaskovaný do líbivého klišé o zodpovědnosti.

Máme u nás na zahradě dřevěnou terasu metr nad zemí. Pod terasou je štěrk. A z toho štěrku vyráží plevel. Většinou se jí příliš nedaří, nemá tam dost světla a tak spíše živoří. Ale nedávno se podařilo jedné rostlince najít škvíru mezi prkny a tou škvírou prorostla ven ke slunci. Je to od ní čirý nerozum. Po terase chodíme a dříve nebo později stonek ukopneme. Už se to stalo, ale ona vyrostla znovu. Žena chtěla plevel vytrhnout, ale zabránil jsem jí v tom.

Myslíte, že ta rostlinka uvažuje logicky? Že si tu škvíru vybrala úmyslně? Samozřejmě, že ne. Prostě poslouchá příkazu přírody, který jí velí růst a množit se bez ohledu na podmínky.

Někdy by neškodilo vzít si z takové potřeby růstu a rozmnožování příklad.

"...fotografie několikanásobných mladých maminek, co jim nevadí nechat si zničit postavu porody a upřednostňují zájmy svých dětí před sebepropagací" Považuji to poznámku za nevkusnou. Za prvé, už jsem dlouho neviděl několikanásobnou maminku s postavou zničenou porody. Co ale denně vídávám, jsou tlusté, otylé ženy s postavami zničenými přemírou jídla. Za druhé, nemá asi cenu Vám vysvětlovat, že i ženy po porodu mohou být krásné. Po dvou porodech je málokterá strhaná. A žena v očekávání může být velmi krásná. Jinak, než mladá dvacetiletá holka, ale taky krásná. Bohužel, mediální průmysl se takovýmito tématy nezabývá, na což jsem vlastně upozorňoval už v prvním článku. Tak, jak je nesmírně těžké najít na Internetu akty mužů, aby to nebyli homosexuálové, tak je zhola nemožné najít obrázky přitažlivých mladých maminek s dětmi.

Čtenář Luděk napsal:

V idealnim pripade by mela rodina zit pohromade, tak aby se deti jiz od mladi ucily starat o sve prarodice, a hlavne aby to chapaly jako prirozenou vec. Ovsem nase spolecnost je individualisticka, jiz od utleho veku jsou nase deti tak vychovavany a i to je pricinou nezajmu o rodinu (rozmnozovani). Bylo by dobre kdyby v nasich krajich slovo rodina opet nabylo na vyznamu. Smutne je, ze ty co nas to mohou ucit, radeji zahrnujeme bombami a nutime jim nasi "demokracii". Kdyz nad tim tak premyslim, neni to zas takova skoda, ze byla pokrivena rasa ztraci svou silu....

Až na poslední větu s tím souhlasím. Nebylo by na škodu zamyslet se nad tím, kdo to je, komu vyhovuje ten rozpad rodiny, snížení jejího významu. Proč média donekonečna ne-li rodinu přímo znevažují, tedy alespoň přehlížejí jako něco podružného. Je to trend doby? Částečně ano. Ale kdo ten trend určuje? To je na delší povídání a chystám na toto téma samostatný článek.