Nyní čelí Británie „barevné revoluci“

Lidé Británie se mají stát novou obětí taktiky „barevné revoluce“ používané Washingtonem a Bruselem proti demokraticky zvoleným vládám od Srbska po Sýrii, od Ukrajiny po Brazílii.

Několik dní poté, co britští voliči zcela nečekaně (včetně mne) rozhodli vzepřít se vydírání elity a vlně mediální propagandy a hlasovali pro brexit, protitah globalistů se již stává jasným.

Zaprvé, koordinovaný útok na libru a hlavní akcie, aby se vytvořil finanční tlak a ospravedlnila sebenaplňující se proroctví o bídné situaci a zmaru poraženého tábora eurohujerů.

Zadruhé, masivní psychologický tlak organizovaný „organizacemi občanské společnosti“, jako Avaaz, vydávajících se za alternativní protesty v sociálních médiích, ale ve skutečnosti financované nadacemi financovanými Sorosem. V čele této propagandistické kampaně je v tuto chvíli petice za druhé referendum, která již překročila třímilionovou hranici, ačkoliv byly odhaleny a odstraněny desítky tisíc podvodných podpisů.

Zatřetí, používání skupin „občanské společnosti“, včetně SumOfUs a 38 Degrees, k provádění průzkumů „pokrokového“ veřejného mínění, aby se ujistili, jaká témata a jaké útoky na brexit budou nejúčinnější. To je klíčová technika vyučovaná ve výcvikových kurzech aktérů barevných revolucí, postavená na návrzích Gena Sharpa a nyní zdokonalená Johnem Carlanem, liberálním globalistou a bývalým důstojníkem britské armády, který se stal šéfem Archivu mírového vzdělávání a výcviku.

Začtvrté, mobilizace davu naštvaných a zřetelně násilnických „protestujících“ v Londýně a v dalších klíčových městech. Navzdory faktu, že spousta lidí z krajní britské levice je pro brexit, gangy s komunistickými a anarchistickými vlajkami jsou v ulicích. Údajně tam brání etnické menšiny (z nichž mnohé volily, stejně jako jejich domorodí pracující kolegové, brexit), ale již se zapojily do útoků na známé a podezřelé stoupence brexitu.

Zapáté, CIA a liberální elitou udržované propagandistické sbory placených škrabálků lžou a žvaní a snaží se využít vše výše zmíněné. Cílem je vyděsit „měkké“ voliče brexitu, aby změnili názor a vytvořil se hybný moment pro využití podzimních všeobecných voleb k de facto druhému referendu.

Účelem této hybridní politické války proti britské většině je vykolejit celý proces brexitu a udržet Británii v EU (či aspoň udělat z odchodu takovou spoušť, aby si to již žádná další země nedovolila).

To vysvětluje, proč premiér Cameron již porušil svůj slib během referenda, že v případě hlasování pro odchod okamžitě evokuje článek 50 Lisabonské smlouvy, aby se dal brexit do pohybu. Nyní je blbuvzdorně zjevné, že eurofilská elita nemá zájem umožnit takovou zanedbatelnou potíž, jako demokraticky vyjádřená vůle Britů narušit proces „stále těsnější unie“ či geopolitickou „nutnost“ udržet EU jednotnou pro prohlubující se konfrontaci s Ruskem.

Před čtvrtečním hlasováním tábor vlády Bruselu nasadil všechny brzdy, včetně mnohoúrovňových podvodů a bezohledného využití vraždy Jo Cox, aby zajistil zmanipulované, avšak nezpochybnitelné hlasování pro setrvání.

Navzdory neúspěchu kampaně vyřvávající menšina fanatických eurohujerů, vedených v současnosti toryovským grandem lordem Heseltinem a „umírněnými“ labouristickými a liberálně-demokratickými poslanci, jako David Lammy a Tim Farron, verdikt referenda akceptovat nebude.

Místo toho se zoufale pokouší zklidnit elitě nervy a dát ji sebedůvěru tím, že vykazují aroganci přesahující veškeré míry – upírají Britům právo své rozhodnutí o brexitu zrealizovat.

Projde jim to? Nebo bude reakce obyčejných lidí, když pochopí, co se děje, tak zuřivá, že to přesvědčí eurohujery, kteří jsou již v obrovské koudeli, že je opravdu čas na zastavení prohlubování této díry? Nevím. Prostě nevím. Ale není pochyb, že toto je jejich herní plán. Neočekávejte v nejbližší době stabilitu a jistotu.