Pošetilé Řecko se nyní připojuje k plynové válce NATO

Před pouhými osmnácti měsíci byl projednáván velký jihoevropský plynovod z ruských plynových polí přes Černé moře do Turecka a pak na turecko-řeckou hranici ruským prezidentem Putinem a tureckým Erdoganem. Turecký proud, jak to bylo nazváno, byl navržen při rozhovorech v Ankaře mezi Putinem a Recepem Tayyipem Erdoganem v prosinci 2014, poté, co ekonomická sabotáž EU donutila Rusko zrušit plány na plynovod Jižní proud do Bulharska a do států jihovýchodní a jižní Evropy. Nyní se Řecko pošetile rozhodlo připojit se k „plynové válce“ NATO proti Rusku a podepsalo mnohem dražší dohodu na vybudování tak zvaného Transjadranského plynovodu, majícího přepravovat zemní plyn z pobřežních polí Shah Deniz II u Baku přes Řecko, Albánii a pak pod Jadranem do Itálie. Evropská plynová geopolitika se rychle stává riskantní stejně, jako její ropná geopolitika.

17. května Alexis Tsipras, hlavní řecký oportunista a premiér, podepsal v Soluni dohodu o zahájení výstavby 550 km dlouhého Transjadranského plynovodu (TAP) přes Řecko. Tsipras velebil tento projekt za 1,5 miliardy dolarů médiím jako „jednu z největších přímých zahraničních investic v Řecku“. Na obřadu byli přítomni byrokraté Evropské unie, jakož i vysoce postavení představitelé Řecka, Turecka, Albánie, Itálie a Bulharska.

Kupodivu bylo přítomno i americké ministerstvo zahraničí, ačkoliv nejsou přímou účastnickou stranou vnitřních energetických dohod EU. Nepřímo, od rozpuštění Sovětského svazu na počátku 90. let, byl však Washington v centru energetických strategií EU a pokoušel se sabotovat ruský Gazprom při každé příležitosti. Podstatou „plynové války“ EU je snaha USA, přímo prostřednictvím nátlaku Washingtonu a tlaku NATO, a nepřímo prostřednictvím „přátel“ v Evropské komisi, oslabit či přímo sabotovat vývozy ruského Gazpromu na trh EU.

Kvůli regulacím EU u „skleníkových plynů“ a odstavení jaderné energetiky Německem poptávka po zemním plynu s cílem nahradit uhlí a další paliva v zemích Evropské unie dramaticky vzroste, stejně jako potřeba plyn dovážet. V příštích čtyřech letech vzroste dovoz plynu ze současného 45% podílu na celkové spotřebě na 65% v r. 2020.

Přitroublý TAP

Transjadranský plynovod je částí mnohem dražšího a delšího plynovodného řetězce, který by měl spojovat pobřežní ázerbájdžánské plynové pole Shah Deniz-2 s trhem EU přes Řecko a Albánii. K akcionářům TAP patří ázerbájdžánská státní energetická skupina, Socar (20%), BP (20%), italská Snam (20%), Fluxys (19%), Enagas (16%) a Axpo (5%). Z celkové délky TAP 878 km pouze 550 km povede přes severní část Řecka, 215 km přes Albánii, 105 km přes Jadranské moře a 8 km přes Itálii. Vláda dluhem zmítaného a ekonomicky zničeného Řecka byla nucena dát plynové společnosti TAP AG 25leté daňové prázdniny.

TAP přivede ázerbájdžánský plyn mnohem delším plynovodem s názvem Transanatolský plynovod (Tanap). Tanap je plynovod o délce 1850 km a má přepravovat 16 miliard m3 ročně z BP provozovaného pole Shah Deniz-2 v Kaspickém moři, za odhadovaných nákladů ve výši neskutečných 10 miliard dolarů. Má vést z gruzínsko-turecké hranice na turecko-řeckou hranici. Tam se má připojit na TAP, který vede přes Řecko a Albánii a pod Jadranským mořem, do plynového uzlu v jižní Itálii.

TAP a Tanap jsou součástí tak zvaného Jižního plynového koridoru Evropské komise, nejkomplexnějšího řetězce plynovodů na světě, a to podle konsorcia TAP AG, které nyní bude budovat řeckou část. Táhne se přes 3500 km, vede přes sedm zemí a zapojeno je více než tucet velkých energetických společností. Pokud bude v r. 2020 dokončen, měl by dodávat asi 10 mld m3 ázerbájdžánského plynu do EU.

Poseidon Gazpromu

V únoru 2016 se tentýž Alexis Tsipras zúčastnil zcela jiného podpisového obřadu. 24. února bylo podepsáno „memorandum o porozumění“ na vytvoření plynovodu mezi Řeckem a Itálií, který by umožnil potenciální realizaci jižní trasy pro dodávky ruského plynu do Evropy. Dohoda byla podepsána Aleksejem Millerem, generálním ředitelem Gazprom, generálním ředitelem italské Edison Marcem Benayounem a Theodorosem Kitsakosem, generálním ředitelem veřejné plynařské řecké společnosti DEPA.

Poseidon Gazpromu, Řecka a Itálie měl představovat další možnost, jak přivést ruský plyn do jižních států EU poté, co nátlak Washingtonu na Brusel a Evropskou komisi donutil Bulharsko zříct se plánů na pozemní plynovod v rámci projektu s názvem Jižní proud, mnohem levnější plynovodné trasy, než TAP-Tanap-Jižní plynový koridor, v prosinci 2014.

Plynovod Jižní proud měl přepravovat ročně 63 mld m3 ruského plynu přes Černé moře do Bulharska, a přes Srbsko, Maďarsko a Slovinsko do Itálie. V kontrastu s tím alternativa EU, TAP, by ročně dodával jen 10 mld m3 a dokonce i toto je pochybné. To je podivná ekonomika EU, navíc ještě uprostřed závažné ekonomické krize. Navrhované ruské alternativy by stály 15,5 miliard euro a dopravily by asi 63 mld m3 ročně a USA podporovaný TAP-Jižní plynový koridor, za konstrukčních nákladů 45 miliard dolarů, dopraví pouze 10 mld m3 ročně.

Tentýž měsíc Rusko oznámilo upuštění od Jižního proudu, v prosinci 2014 Putin a Erdogan souhlasili probrat další alternativu Gazpromu, aby se vyřešila poptávka po plynu v jihovýchodní Evropě a Itálii. Bylo to nazváno Turecký proud a měl přivádět ruský plyn přes plynovod pod Černým mořem a krátkou přípojkou v Turecku na hranice Řecka. Sestřelení ruského letadla v syrském vzdušném prostoru tureckým letectvem v listopadu 2015 vedlo ke zmrazení ruských vztahů s Tureckem a ukončení, aspoň na čas, Jižního proudu.

Odhadované náklady na Ruskem navrhovaný Jižní proud, který Washington sabotoval, a jeho alternativu, Turecký proud, byly v obou případech asi 15,5 miliard euro, pouhá třetina enormních 45 miliard dolarů za TAP-Jižní plynový koridor. Pro stratégy ekonomické války ve Washingtonu, včetně neokonzervativní stálice ministerstva zahraničí Victorie Nuland, nehrají náklady roli, dokud to musí platit země EU.

Projekt Gazpromu z února, Poseidon, předjímal nové možnosti pro ruský plyn pro Řecko a jihovýchodní Evropu. Podle zpráv v ruském tisku mohl být Poseidon spojen novou dohodou s Bulharskem a vést plyn Gazpromu přes Bulharsko.

Sergej Pravosudov, ředitel Ruského institutu národní energetiky, řekl, že bulharská trasa byla nejperspektivnější možností přepravy ruského plynu.

Nové „nouzové vyplacení“ Řecka, aby se Poseidon zablokoval

Washington bleskově zareagoval na nový dovoz ruského plynu hrozbou a dalším kolem plynové války. Za oponou evropské politiky, v místě, kde se sjednává většina dohod, Washington silně tlačil na vládu Merkelové a další státy EU, aby zorganizovaly další tranši nouzového vyplacení pro Řecko.

25. května Německo a další vlády EU veřejně rozhodly dát Řecku novou tranši nouzového vyplacení ve výši 10,3 miliard euro. Řekové, kteří za Tsiprasova režimu dostávají jen ještě více úsporných opatření a škrtů a propad v životní úrovni, z těchto peněz neuvidí ani vindru. Půjdou na obsluhu řeckého dluhu u Evropské centrální banky a další zahraničních věřitelů. Washington tlačil EU, aby provedla nouzové vyplacení Řecka a zabránil sblížení Řecka s Moskvou a ruským plynovým projektem Poseidon, jak uvedly německé zprávy v médiích.

Zdá se, že to zafungovalo. Den po podepsání USA podporované dohody o TAP Tsipras oznámil, že zmrazuje rozhovory s Ruskem o jeho alternativě Poseidon. Washington vypadá šťastně. Americký ministr zahraničí John Kerry, při blahopřání premiérovi Tsiprasovi, označil TAP za „skvělý příklad infrastruktury, která posiluje evropskou energetickou bezpečnost“. Tím myslí bezpečnost před ruským plynem. Jediným problémem je, že plyn z ázerbájdžánských pobřežních polí tam není. Akutní nedostatek plynu u pobřeží Ázerbájdžánu nutí ázerbájdžánskou vládu a její státní plynovou a ropnou skupinu Socar ohlížet se po možných dovozech plynu od… ruského Gazpromu. Hlavní ázerbájdžánský zdroj plynu na vývoz z pobřežního plynového pole Shah Deniz provozovaného BP je již nasmlouván na vývoz do Turecka a Gruzie. BP říká, že produkce plynu bude příštích několik let stagnovat. Žádný plyn pro Řecko a Itálii.