Projekt TAP je nehmatatelným aktivem

Oficiální obřad, který se odehrál v Soluni na počest zahájení výstavby Transjadranského plynovodu (TAP), majícího dodávat ázerbájdžánský plyn do Itálie přes Řecko a Albánii, připomněl události z června 2013, kdy Evropská komise oficiálně oznámila ukončení plynovodu Nabucco – svého nejvíce ambiciózního – a tvrdila, že se priority přesunuly na TAP.

Problém, jak naplnit plynovod, byl uveden jako jeden z důvodů zastavení výstavby Nabucco, neboť zásoby v plynovém poli Shah Deniz v Ázerbájdžánu, spolu s ázerbájdžánskými kontrakty s Ruskem, učinily nemožným zajistit dodávky 30 miliard m3 zemního plynu ročně.

Od té doby se obrázek pro evropský trh s plynem změnil. Současnými akcionáři projektu TAP jsou BP (Británie). SOCAR (Ázerbájdžán, Snam (Itálie), Flyxus (Belgie), Enagás (Španělsko) a Axpo (Švýcarsko). Nicméně tyto změny nejsou příznivým náznakem, že TAP coby nástupce Nabucco bude efektivní, či aspoň pokryje náklady, ačkoliv nový plynovod má dle návrhu kapacitu pouhých 10 miliard m3 ročně, nikoliv 30.

Především, ruské dodávky plynu na evropský trh se výrazně zvýšily. V r. 2014 prodal Gazprom do zahraničí mimo bývalý Sovětský svaz 159,4 miliard m3 zemního plynu. Jeho největším zákazníkem je tradičně Německo, pak následuje Turecko a Itálie. Konkrétně do Itálie bylo odesláno 21,7 miliard m3 plynu – více než dvojnásobek toho, co mají Italové podle plánu dostávat v r. 2020 přes plynovod TAP.

Zadruhé, letos na jaře si začal na evropský trh razit cestu LNG ze Spojených států. A ačkoliv co se týká množství a ceny nebude představovat vážnou konkurenci již nasmlouvanému ruskému plynu – aspoň v příštích několika letech – může americký LNG podkopat finanční a ekonomickou schůdnost nových projektů (jako TAP).

Zatřetí, nástupce Nabucco jde přímo proti regionálním plynovodným konkurentům. K těm patří oživený projekt ITGI Poseidon, který by měl vést, opět, zemní plyn do Itálie. A předběžná dohoda o dodávkách zemního plynu přes Černé moře z Ruska, přes třetí země, do Řecka, a z Řecka do Itálie, byla podepsána v únoru Aleksejem Millerem, předsedou řídícího výboru Gazprom; Marcem Benayounem, generálním ředitelem Edison SpA; a Theodorosem Kitsakosem, generálním ředitelem DEPA SA. „Potenciální rozvoj nové zásobovací trasy, která má být podle plánu realizována v naprostém souladu se zákony EU, posílí plynovou bezpečnost Itálie, jakož i její roli coby důležitého zásobovacího uzlu zemního plynu v jižní Evropě, což je v souladu s cíli Národní energetické strategie,“ zdůraznil Marc Benayoun. Zároveň jak ITGI Poseidon, tak TAP lze považovat za součást toho, co je známo jako Jižní plynový koridor, vedoucí z Turecka přes Řecko do Itálie.

V tomto ohledu italské noviny Il Foglio poznamenávají, že projekt ITGI Poseidon je „ranou pro Snam, který coby akcionář TAP bude vystaven přímému tlaku konkurenčních plynových cest.“

A nakonec – a možná nejdůležitější – ačkoliv výstavba zatím nezačala, nabyl již projekt TAP geopolitického významu. Evropská komise nadále považuje trasy plynovodů za způsob, jak vystrnadit Rusko z evropských energetických trhů. Avšak Turecko používá TAP k vyvinutí stejného silného tlaku na samotné Evropany. Erdogan se pokouší využít této současné příležitosti k tomu, aby Turecko mohlo mluvit do všech evropských energetických projektů a používat je k ještě většímu ždímání Evropy, než jak to činí u uprchlické krize. Koncem r. 2015 Ankara oznámila svůj záměr sloučit TAP a TANAP (Transanatolský plynovod) do jediné infrastruktury. Pokud by k tomu došlo, tento kombinovaný systém by měl kapacitu 26 miliard m3 plynu ročně – putujícího v úzké smyčce z plynových polí Ázerbájdžánu do plynovodů v celém Turecku. Ankara a Baku podepsaly patřičné dohody týkající se TANAP v prosinci 2015 – na vrcholu krize v rusko-tureckých vztazích a několik měsíců před podpisem dohody o uprchlících s Evropskou unií Tureckem a údajnou spontánní eskalací konfliktu v Náhorním Karabachu.

Takže jaká je mocenská dynamika? Na jedné straně máme Rusko, které dodává asi třetinu plynu, který Evropa nakupuje. Na druhé straně máme Turecko a Ázerbájdžán, jsoucí poměrně úspěšné v pokoušení se donutit Evropskou komisi k podpoře a financování projektů, které jsou pro ně výhodné. Plus USA, které rozehrávají napětí mezi Ruskem a Evropou, aby dostaly svůj LNG na evropský trh. Další kostí sváru je geopolitická animozita mezi Řeckem a Tureckem, konfrontace, kterou plynové projekty zřejmě nevyžehlí.

Časopis National Interest komentuje: „Produktovodné hry v Evropě nikdy nekončí,“ a uzavírá, že „plynovody již nejsou o molekulách ocele a plynu, ale o hrdosti, bezpečnosti a závislosti – v krátkosti, stávají se zapletenými do nehmotných věcí, které je často nemožné řídit či řešit.“

A lepší popis pro projekt TAP nenajdete.