Rusko již Evropany osvobozovat nebude

Stav geopolitických záležitostí a vojenská rovnováha sil ve světě vyvolávají v posledních letech obavy. Přirovnání k situaci v r. 1939 lze slýchat stále častěji. Ve vzduchu je cítit zápach velké války.

V 90. letech mnoho představitelů vlivných ruských kruhů věřilo, že konfrontace se Západem konečně skončila. Mluvilo se o připojení Ruska k NATO, „konci příběhu“ atd. Nicméně jen do doby, než zámořská elita uvěřila, že destruktivní proces vytvořený kolapsem SSSR je pro Rusko nezvratný. Je třeba mít také na paměti, že politika zničení Ruska nadále pokračovala, ale byla zastřena sladkými slůvky o přátelství a spolupráci. Projev Vladimira Putina v Mnichově v r. 2007 byl pro Západ prvním signálem odhalujícím iluze o slabosti Ruska. Konflikt v Osetii o rok později byl skutečným šokem, po němž západní státy přešly do „vážné“ vojenské opozice.

Dnes jsme svědky, že mocenská parita v Evropě je narušována, díky nasazení systémů protiraketové obrany v Rumunsku a Polsku. Může přijít čas, že Rusko nebude schopno odpovědět jaderným úderem. Takže jaká by měla být asymetrická odpověď Ruska na nové hrozby a výzvy moderního světa?

Generálplukovník Leonid Ivašov, prezident Mezinárodního střediska geopolitických analýz, odpověděl na otázky Pravda.ru

„Člověk by měl chápat, že dnes je Evropa z vojenského hlediska kolonizována Američany. USA dosadily v západních zemích pro-americké režimy a zcela si podrobily východní Evropu. A nyní Německo, Francie, o něco méně Británie, jsou vytlačovány z předmostí východní Evropy.

Na druhou stranu Turci pracují proti Evropě z křídla. Zahájili tento proces přistěhovalci muslimského vyznání, kteří jsou spojenci Američanů. Tudíž dnešní Evropa je obětí americké politiky nadnárodních korporací, Rothschildů a Rockefellerů.

To se děje v dnešní Evropě. Evropa potřebuje hrozbu strašákem. A toho udělali z Ruska. Mimo to neskutečně nestoudně lžou a rovnováze moci nevěnují pozornost.

Jak může země, která má mnohonásobně menší vojenský potenciál, ohrožovat tento blok NATO? Obzvláště západním strategickým směrem. Máme mnohonásobně menší ozbrojené síly, jakož i vojenské vybavení. Takže se můžeme jen nějak bránit, ale nemáme téměř žádné útočné skupiny. A zbytek jsou jen informační lži a propaganda.

Naše pokusy vytvořit něco podobného Varšavské smlouvě nemají žádný základ. Nemáme takové země ve východní Evropě, které by byly ochotné k dlouhé vojenské technické spolupráci. Američané drží všechny pod krkem. Ale my prostě nepotřebujeme takové spojence, jako Polsko, pobaltské státy a Rumunsko. Ať jsou raději našimi nepřáteli.

Co bychom měli v tomto směru dělat? Zaprvé posílit naši vojenskou sílu, ta by měla být uvedena na potřebnou obrannou úroveň.

Zadruhé musíme mít těsnější přátelství s Běloruskem, a, samozřejmě, vytvořit s Bělorusy jednotnou obrannou zónu. Mimo to by měla běžet diplomacie. Evropanům by mělo být řečeno, co je čeká. Nebudeme je již osvobozovat od nějaké okupace, neuvidí žádnou vojenskou podporu od přistěhovalců, USA či Turků. A samozřejmě bychom měli aktivně spolupracovat se Srby, pokračovat ve spolupráci s Bulhary, ne vše je tam jednoznačné. Měli bychom aktivně pracovat s diplomatickými a ekonomickými prostředky na celém Balkánském poloostrově.

Zatřetí bychom měli pochopit, že jsou to Američané, kdo za tímto procesem, proti-ruskou hysterií a navyšováním sil NATO stojí. Tudíž bychom měli vytvořit vojenskou skupinu, která by byla schopná působit na území USA. USA aktivně vyvíjí své systémy protivzdušné obrany, aby neutralizovaly naše mezikontinentální rakety. Takže bychom měli vytvořit skupinu s přesně naváděnými prostředky. Střely s plochou dráhou letu by měly být nasazeny na dosah amerického území. Americkou protivzdušnou obranu lze neutralizovat i takto. Pro USA, které jsou organizátory všech těchto procesů, by měla existovat reálná hrozba. Když Američané pocítí hrozbu, jak tomu bylo v r. 1962, navrhnou nám sami, abychom usedli k vyjednávacímu stolu.“

Poznámka editora

Nenavrhnou! To je největší omyl pana Ivašova a velmi nebezpečný. Amerika dneska je úplně jiná Amerika než ta v roce 1962. Američané tu válku chtějí a udělají cokoliv, aby byla. Jejich jediná šance je, že ve válečné apokalypse zaniknou její dluhy a oživí se průmysl. Navíc oni si furt myslí, že jaderná válka se dá přežít.