Kult Baala a post-moderní zednáři

Již koncem minulého roku řada západních médií psala, že kopie 50 stop velkého oblouku, který stál v chrámu Baala v syrské Palmíře a který byl zničen teroristy ISIL v srpnu 2015, bude vztyčena v New Yorku a Londýně v dubnu tohoto roku.

Nicméně pak organizátoři své rozhodnutí změnili kvůli znepokojení křesťanů různých vyznání. V důsledku toho odhalení oblouku v New Yorku zcela zrušili a v Londýně byla 19. dubna t.r. vztyčena kopie Triumfálního oblouku, který byl zničen ISIL.

Organizátorem tohoto projektu je Institut digitální archeologie, což je společný podnik univerzity Harvard, univerzity Oxford a Muzea budoucnosti v Dubaji. Vztyčení oblouků v rámci Týdne světového dědictví UNESCO v dubnu je touto organizací vykládáno „jako gesto neposlušnosti“, ale v konečném důsledku organizátoři plánují se o tento „kulturní poklad“ podělit s dalšími městy na celé planetě, s kolika bude možné.

Tato podivná instalace byla zamýšlena tak, aby ani jeden chodec, jdoucí po Time Square v New Yorku nebo po Trafalgarském náměstí v Londýně, nemohl tento obrovský objekt minout.

Podle slov ředitele Institutu digitální archeologie Rogera Michela budou oblouky vyrobeny v Číně. Bude použita 3D technologie. „Je to skutečně politické prohlášení, výzva k akci, aby se obrátila pozornost na to, co se děje v Sýrii a Iráku, a nyní i v Libyi. Říkáme jim: „Pokud něco zničíte, dokážeme to vytvořit znova“. Symbolický význam těchto míst je obrovský. Obnovujeme důstojnost lidí.“

Přičemž tento Institut doufá, že nakonec dodá tisíc takových oblouků do dalších míst po celém světě…

To je mnohonásobně více, než na planetě existuje států. A je evidentní, že mnohé země budou kategoricky proti tomu, aby u nich vybudovali repliku krvavého boha.

Nakonec mnoho let je Baalův chrám architektonickým pozůstatkem, který je dostupný jak obyčejným turistům, tak výzkumníkům. Ale proč byl z desítek, ne-li stovek objektů zničených teroristy, vybrán právě chrám Baala?

Podivuhodné, avšak když teroristé ISIL zničili buldozerem aktivní klášter v provincii Homs, starý 1500 let, nevyvolalo to nadšení ohledně jeho rekonstrukce, byť ve formě aspoň jedné kopie někde ve vyspělé zemi, kde respektují svobodu slova a demokracii.

Takže jen málokoho na Harvardu a v Oxfordu (v těchto dvou anglo-saských centrech známých svoji přilnavostí k okultismu) trápí obnova ztracené jednoty křesťanů a muslimů v Sýrii, kteří tam po staletí žili spolu. Ale replika, dokonce ještě z pohanského období, to už je jiná věc.

Po článcích v Guardian a v New York Times o této plánované akci začali jako první bít na poplach křesťané. Ti zcela rozumně poznamenali, že většina jejich ateistických spoluobčanů nic o kultu Baala netuší. A nejradikálnější vyznavači bible dokonce spojili návrat antikrista s návratem Baala a položili rozumnou otázku – opravdu se antikrist objeví v nejbližší době na Time Square?

Nicméně ještě jedna část amerických křesťanů s lítostí přiznala, že již žijí v říši antikrista. S podobnou interpretací přišel Scott Brown z Národního střediska pro rodinnou integraci církví (USA), který se zamýšlí nad současným modlářstvím v divadlech, na stadionech a v obytných místech.

„Co znamenalo uctívání Baala a proč byl tak oblíbený? Je chybné uvažovat o uctívání Baala jako o nějaké světské praxi, která již dnes neexistuje. Naopak, děje se tak neustále ve formě kulturních variací stejných obecných zákonitostí, které vidíme v Knize království (21:1-9 a 17:7-23).

Víme, že se scházela spousta lidí, často na vysokém kopci (v divadle nebo na stadionu), aby tam provozovali hromadné orgie, stejně jako my dnes chodíme do kina, díváme se na televizi nebo procházíme internet. Myslíme si, když sledujeme tyto věci, že se nějak lišíme od starého modlářství, ale tak tomu není.

Všechny dobré nápady pohanství pro úspěch v zemědělství a v plodnosti se šířily stejně, jako nápady z podnikatelských seminářů, které napomáhají šíření nebiblických myšlenek, vykládajících světský shon.

Čarodějové (propagátoři a vykonavatelé) byli vážení a dostávali prostor (jako rockové a hollywoodské hvězdy). Někteří z nich byli velkými tanečníky (jako Britney Speers a Madonna), zatímco další byli skvělými hudebníky (jako Mick Jagger a Paul McCartney).

Nejvíce trpěly děti, protože některé z nich byly obětovány na oltáři sexu a úspěchu. Abyste se mohli zúčastnit, museli jste se zříct svých dětí. Nepřipomíná to 48 milionů amerických dětí, které byly zabity potratem na oltáři pohodlí a nemravnosti?“ (Tady Scott Brown už zjevně přestřelil, poznámka editora)

Tato replika protestantského kazatele ve formě srozumitelné dnešním Američanům objasňuje podobnost mezi starou kulturou Féničanů a současnou americkou společností.

S podobným srovnáním přišel Matt Barber v rozhovoru v r. 2008:

„Rituální uctívání Baala vypadalo obecně asi takto. Dospělí se shromažďovali kolem Baalova oltáře. Zaživa pálili nemluvňata jako obětiny bohu. Na pozadí strašného smradu a puchu lidské spáleniny se pobožní – muži a ženy – oddávali bisexuálním orgiím. Rituál měl přinést ekonomický rozkvět a přimět Baala dát déšť, aby byla 'matka Země' plodná.

Přirozené následky takovéhoto chování – těhotenství a porody – a s tím související finanční břímě 'neplánovaného rodičovství' bylo lehké kompenzovat. Stačilo se účastnit homosexuálních aktivit nebo se prostě zúčastnit dalšího obřadu plodnosti, aby bylo nechtěné dítě 'zahubeno'“.

Současný liberalismus se od svého starodávného předchůdce liší jen málo. Zatímco hrůzné rituály byly přikrášleny eufemistickými výrazy z oblasti umění, jeho základní principy a praxe zůstávají strašidelně stejnými.“

Baal je známý jako zlý bůh. Je zároveň bohem plodnosti, války, slunce a spousty dalšího. Sloužení Baalovi bylo doprovázeno bezuzdnými sexuálními orgiemi, veleknězi způsobovali krvavá zranění. Dokonce i před křesťanstvím byla podobná praxe pro mnohé národy rouháním. Když se Římanům povedlo, nakonec, vstoupit do poraženého Kartága, byli šokováni tím, co uviděli v Baalově chrámu, kam mu spoustu let místní obyvatelé přinášeli jako oběť své děti. Ano, taková byla obchodní civilizace Féničanů, kde praktikovali kult konzumu, mamonu a hédonismu – prototyp současného liberálního kapitalismu. Římané vymazali chrám z povrchu zemského, aby na něj nezůstaly dokonce ani vzpomínky. Avšak obživly nejen vzpomínky, ale i krvavé praktiky, o čemž vypověděli američtí protestanti.

V bibli (kniha Jeremiáše) se o Baalovi mluví nejednou.

„Kradete, vraždíte a cizoložíte a klaníte se lži a podkuřujete Baalovi, a chodíte ve stopách jiných bohů, které neznáte“… „naplnili jste toto místo krví nevinných a stavíte Baalovi chrámy na výšinách, abyste spálili své syny ohněm na troud“…

I když se Institut digitální archeologie a UNESCO pokouší vytvářet dojem, že se podílí na záchraně kulturních památek, podobné výstavky nemají nic společného s kulturou, ani s archeologií.

Tisknout makety starodávných staveb na 3D tiskárnách je ubohou parodií na tvůrčí aktivitu. Takováto simulace má vzrušit odcizené masy individuí, která jsou pohroužena do nekonečného proudu post-moderního kmitání. Jde o nový akt modlářství, začleněný do kultury konzumu, kterou prosazují soudobí globalističtí zednáři (ne náhodou byly vybrány kamenné chrámové stavby) pomocí vyspělé technologie a korporátní reklamy.

Ale jaká role je přidělena v současném propagování kultu Baala UNESCO? Vzhledem k tomu, že v řadě agentur a programů OSN se otevřeně lobbuje za legalizaci homosexuálních sňatků (sám generální tajemník Ban Ki Moon je stoupencem učinění aktu sodomie normou), sterilizaci žen a tak zvanou sexuální osvětu, lze oprávněně předpokládat, že i jakékoliv okultní a satanistické projekty, pokud je lze vydávat za světové kulturní dědictví, budou podporovány a prosazovány v rámci kulturních programů OSN. A ty země a instituce, které se tomu budou bránit, budou prohlašovány za tmáře, kteří zaostali za globálním osvícenstvím.

Sotva se UNESCO zastane stovek sovětských památníků v Polsku, které se chystá zničit současné vedení země. Je to přeci stejná historická paměť a symbol polské historie. Kdo bude obnovovat pošramocenou důstojnost v tomto případě? Ředitelka UNESCO Irina Bokova odsoudila jen činy teroristů v Sýrii, kteří poničili Palmíru, nicméně činů politických činitelů evropských států se snaží nevšímat. A předešlé návštěvy ředitelky UNESCO na Ukrajině již po státním převratu se nijak nedotkly problému ničení památníků sovětské epochy. Avšak i to, co se děje v Polsku a na Ukrajině, je také terorismus. Je konceptuální a symbolický, ale jeho následky nejsou o nic méně destruktivní, než šílené kousky teroristů „Islámského státu“.