Syrské volby potvrzují nejhorší obavy Západu

Navzdory probíhajícímu syrskému konfliktu život v mnoha částech země pokračuje. Syrské volby nejsou žádnou výjimkou. Poslední parlamentní volby, před volbami konanými tento měsíc, byly v r. 2012. Protože tyto volby se konají každé 4 roky, nejsou poslední volby ani zdaleka „politickým trikem“ k posílení legitimity současné vlády, ale představují kontinuitu syrského suverénního politického procesu.

Pokus podkopat důvěryhodnost voleb se stal primárním cílem amerických a evropských zpravodajských agentur, nicméně dokonce i americké nevládní organizace sledující volby připouští, že v posledních prezidentských volbách v r. 2014 došlo k nárůstu u volební účasti, a navzdory pokusům vynechat volební účast v amerických a evropských tiskových zprávách, bude i letos vysoká.

Washingtonskou USAID financovaný „Volební průvodce“ (Election Guide) uvedl volební účast v syrských prezidentských volbách v r. 2014 73,42%, kterážto volební účast by byla ohromující, pokud by šlo o americké volby. Například volební účast v amerických prezidentských volbách v r. 2008 a 2012 byla 57,1%, resp. 54,9%. Zdá se, že syrské parlamentní volby 2016 se také těšily velké volební účasti, kdy International Business Tribune ve svém článku „Syrské volby 2016: Ženevské mírové rozhovory obnoveny uprostřed sčítání hlasů“ (“Syria Elections 2016 Updates: Geneva Peace Talks Resume Amid Scrutiny Of Country’s Ballot Process,”) uvádí:

Otevírací doba volebních okrsků v syrských parlamentních volbách byla ve středu prodloužena o pět hodin, kvůli velmi vysoké volební účasti. Tamní náboženský vůdce si chválil účast voličů a řekl, že je to známkou toho, že voliči jsou evidentně proti „krutosti, terorismu a ničení“, zažívaným v syrské občanské válce.

Navzdory vysoké účasti v předešlých volbách a indikátorům, jako ten uvedený v International Business Tribune ohledně posledních průzkumů, americké noviny, jako New York Times, rozhodly fakta zamlčet a záměrně přišly s nepotvrzenými neoficiálními báchorkami, líčícími volební účast co nejmenší a důvěryhodnost voleb jako nulovou.

Pochybný článek Anne Barnard v NYT s názvem „Syrské parlamentní volby ukazují rozdělení a nejistotu“ (“Syrian Parliamentary Elections Highlight Divisions and Uncertainty“) tvrdil:

Velké části země ovládané ozbrojenci se ve středu hlasování nezúčastnily. Navzdory křehkému částečnému příměří vláda a ruská letadla pokračovaly v napadání oblastí ovládaných nacionalisty a islámskými vzbouřenci, stejně jako území držených Islámským státem, známým také jako ISIS a ISIL. Američany vedená koalice také bombarduje oblasti držené touto skupinou.

V celém článku v NYT Barnard kategoricky odmítá informovat čtenáře, že zatímco geografické oblasti „ovládané ozbrojenci“ mohou být „velké“, většina syrské populace v nich nepřebývá, a evidentně ve velkém počtu hlasovala jak v r. 2014, tak v r. 2016 pro stávající vládu.

Tvrzení, že kurdské regiony se také neúčastnily, pomíjí fakt, že celková syrská kurdská populace tvoří 10% obyvatel a že ne všichni syrští Kurdové přebývají v těchto regionech a odmítli hlasovat.

Rozptýlení mýtu o vyhnání

Jsou to obvykle USA, kdo připomíná světu vyhnanou syrskou populaci. Často však nezmiňují fakt, že většina těchto vyhnaných Syřanů neutekla do zahraničí, ani do Turecka, ani do Jordánska, nebo dále do Evropy, ale vyhledala bezpečné útočiště v syrském hlavním městě Damašku, kam se uchýlila pod ochranu své vlády a Syrské arabské armády.

USA a EU financované Monitorovací středisko vnitřního vyhnání (IDMC) ve své zprávě „Sýrie: Žádné bezpečné útočiště – země v pohybu, země na pokraji“ (Syria: No safe haven – A country on the move, a nation on the brink) uvedlo přesně toto:

Dvě největší syrská města Damašek a Aleppo byla považována za bezpečná útočiště před násilím a postupně byla svědkem velkého přílivu IDP (vnitřně vyhnaných osob), utíkajících z oblastí konfliktu.

Je jasné, že většina syrských obyvatel utíká před USA-EU podporovanými „bojovníky za svobodu“ a hledá útočiště pod ochranou „režimu“, o kterém se Západ pokoušel přesvědčit svět, že je veden zloduchy. Maje toto na paměti by výsledky průzkumů ve prospěch vlády neměly být překvapením, navzdory rétorice kolující v amerických a evropských médiích.

Nejhorší obavy Západu potvrzeny

Tato realita potvrzuje nejhorší obavy Západu, že navzdory pokusům rozdělit a zničit moderní národní stát Sýrii zůstávají lidé relativně sjednocenými ve věci obnovy míru a řádu v zemi, a učinění tak se stávající vládou, stojící v čele.

Je také ironické, že Spojené státy a Evropa nekonečně žvaní o sebeurčení, ale nyní se pokouší podkopat právě výkon práva na sebeurčení ze strany Syřanů.

Z výroků Spojených států a několika evropských zemí týkajících se současných voleb je jasné, že problémem nebyl nutně způsob, jakým se volby konaly, ale koho zahrnovaly. Nebyli to kandidáti, které syrské právo vyloučilo z voleb, ale kandidáti, které Spojené státy a Evropa prostě neschvalují. Jinými slovy, USA a Evropa dělají přesný opak prosazování sebeurčení v Sýrii a ve skutečnosti se pokouší zmařit či jinak podkopat důvěryhodnost výsledků současných voleb.

NPR v článku „Části Sýrie hlasují v parlamentních volbách, o kterých kritici říkají, že jsou podvod“ (Parts Of Syria Vote In Parliamentary Elections That Critics Say Are A Sham) uvádí:

Mark Toner, zástupce mluvčího amerického ministerstva zahraničí, tento týden řekl, že „věříme, že pořádat parlamentní volby nyní, vzhledem ke stávajícím okolnostem, vzhledem k současným podmínkám v zemi, je při nejlepším předčasné a nezastupuje Syřany.“

Mluvčí francouzského ministerstva zahraničí označil volby za „podvod“, zatímco jeho německý kolega řekl, že země „nebude výsledky akceptovat“, uvedla Reuters.

Nutno mít na paměti, že USA a jejich evropští spojenci „horlivě podporovali volby konané na Ukrajině uprostřed zuřivých bojů ve východních oblastech země. Navzdory neschopnosti či neochotě mnoha Ukrajinců hlasovat byly volby jak uspořádány, tak uznány USA a Evropou. Důvod tohoto pokrytectví by měl být jasný. Lidé kandidující v ukrajinských volbách byli kandidáty, které USA a Evropa schválily, podpořily a věděly, že vyhrají, zatímco lidé kandidující v Sýrii, kde pravděpodobně zvítězí, nikoliv.

Tudíž „demokracie“ je z amerického a evropského hlediska více o zvláštních zájmech Západu, vybírajícího budoucí vlády cizích zemí, než o lidech dané země, pokud, samozřejmě, nelze tyto lidi přesvědčit, aby podpořili ty kandidáty, které podporuje i Washington a Brusel.

Nejen, že současné volby v Sýrii potvrzují nejhorší obavy Západu ze selhání plánu rozdělit a zničit zemi, z vrhnutí pochybností na schůdnost dosazení k moci během navrhovaného „přechodného období“ režim přátelský k Západu, ale místo aby odhalily údajnou nelegitimitu syrské demokracie, je to selektivní zasahování Západu a manipulace s volbami, co bylo obnaženo před celým světem.

S trochou štěstí se může Sýrie stát příkladem pro další země vzdorující a překonávající zahraniční zasahování do svého domácího politického procesu.