Izrael – Cenzura map

Jaký je rozdíl mezi vydavatelem učebnic podléhajícím tlaku křesťanských fundamentalistů snažících se cenzurovat vyučování evoluce a vydavatelem poslouchajícím sionisty snažící se cenzurovat povědomí o etnickém čištění Palestiny? Ani jeden z nich nemá názor nebo stanovisko. Jedna cenzura popírá fakta zjištěná vědeckým výzkumem. Druhá popírá zdokumentované porušování mezinárodního práva (například 4. Ženevské konvence) a řadu rezolucí OSN. Takže odpověď na otázku zní – žádný rozdíl neexistuje.

Počátkem března 2016 podniklo vedení McGraw-Hill extrémní krok a stáhlo z trhu vydaný text, Global Politics: Engaging a Complex World (Globální politika: Zapojení v komplexním světě), a pak zničilo zbývající knihy na skladě (spálili je?). Globální politika, která byla na trhu od r. 2012, byl text, který měl podle jeho autorů „nabídnout studentům řadu objektivů, kterými lze pohlížet na svět kolem“. Proč to McGraw-Hill udělalo?

Tato kniha byla evidentně odstraněna (to se zdá být přesným popisem kroku vydavatele) proto, že stejně jako biologický text popisující zjištěná fakta o evoluci nabízela Globální politika „objektivy pro pohled na svět“, který byl posouzen jako rouhačský mocným, vlivným a ideologicky poháněným elementem společnosti. Samozřejmě, že takto McGraw-Hill svůj krok nezdůvodnilo. Místo toho vydavatelství tvrdilo, že byly v textu opožděně objeveny závažné nepřesnosti. Tato kniha měla formu čtyř map, ukazujících „ztrátu palestinské půdy v letech 1946 až 2000“. Tyto mapy jsou první sadou, kterou lze vidět na následujícím odkazu: http://www.thetower.org/3027ez-mcgraw-hill-publishes-college-textbook-with-mendacious-anti-israel-maps/

Dotyčné mapy nejsou nijak nové. Ani nejsou historicky nepřesné, navzdory tvrzením sionistů o opaku. Lze je vidět jednotlivě a v různých formách na internetových stránkách BBC a Mondoweiss a jsou uveřejněny v řadě historických knih, jako v dobře přijímané knize Marka Tesslera „Historie izraelsko-palestinského konfliktu“. Možná že tím, co sionisté nedokážou skousnout, je seřazení map vedle sebe v chronologickém pořadí.

Popravdě námitky, použité těmi, kteří tlačili na McGraw-Hill, jsou historicky perverzní – jde o spatlaninu odrážející podjaté a překrucující přepisování historie. Například námitka ohledně označení veřejné půdy v Palestině před rokem 1948 jako „palestinské“. Proč? Protože sionisté tvrdí, že Palestina před r. 1948 byla britským mandátem a půda byla tudíž britská, a nikoliv palestinská. Dále tvrdí, že „nikdo nenazýval Araby (této oblasti) Palestinci“. Samozřejmě, že před rokem 1948 nikdo nenazýval východoevropské židy valící se tam v té době „Izraelci“. Navíc, podle těch, kteří mapy kritizují, byl Západní břeh v té době ovládán Jordánskem, a tak ani ten nebyl palestinský. Je evidentní, že nikdo nepředložil fakt, že v září 1922 Britové rozdělili Palestinu na dvě části, aby uměle vytvořili to, co je nyní Jordánskem. Po první světové válce přišlo však v Palestině období územních změn a jedinou konstantou byla trvalá přítomnost Palestinců arabského původu.

Sionisté nabídli mnoho dalších pochybných námitek vůči mapám, které, zdá se, vydavatele zpanikařily. Zcela určitě to vypadá, že nikdo v McGraw-Hill neznal dostatečně relevantní historii, aby mohl stížnost přesně posoudit.

Část II – Zběsilý úprk

Reakcí McGraw-Hill bylo „okamžitě zahájit akademický přezkum“, který „zjistil, že dotyčné mapy“ neodpovídají našim „akademickým standardům“. Kdo tento přezkum provedl? No, McGraw-Hill to neřekne, ale trvá na tom, že ti, kteří ho udělali, byli „nezávislí akademici“. Jaké že jsou „akademické standardy“ McGraw-Hill? No, ani ty nebyly vyjeveny. Zdráhání vydavatele rozvést svá tvrzení činí jeho kroky podezřelými, přinejmenším.

Jak poznamenala Rania Khalek 11. března 2016 v článku o tomto incidentu v Electronic Intifada, tyto konkrétní mapy, ukazující ztrátu palestinského území během desítek let izraelské expanze, „jsou schopny prorazit izraelskou propagandu, která líčí vztek Palestinců a násilí jako věci zakořeněné v náboženské netoleranci a iracionální nenávisti, místo jako přirozenou reakci na koloniální expansionismus, kradení území a etnické vyčišťování Izraelem, kdy toto vše pokračuje dodnes“. To poskytuje vhled do usilovné snahy sionistů udržet posloupně seřazené mapy mimo distribuci na masovém trhu. Vypadá to ale, že přehlíželi tento učebnicový zdroj asi po čtyři roky. Nicméně jakmile si ho povšimli, začali „zaplavovat“ McGraw-Hill stížnostmi z „mnoha zdrojů“ a vydavatelství trvalo asi týden, než zrušilo prodej knihy.

Další zjevnou otázkou je, proč McGraw-Hill nepřistoupilo ke změně map, nebo je prostě neodstranilo? Proč ničit celý sklad? Extrémní povaha reakce vydavatele zůstává nevysvětlenou, ale může sloužit jako důkaz faktu, že sionistická lobby má v řadách korporací stejnou moc, jakou mají proti-evoluční fundamentalisté nad učebnicemi biologie.

Část III – Sionistické mapy

Sionisté, kteří přišli s tvrzením, že mapy Globální politiky jsou „lživé“, tak činí na základě počátečního předpokladu, že veškerá půda od Suezského kanálu po Golanské výšiny a řeku Jordán vždy byla hebrejská-izraelská. Na tomto základě předkládají vlastní mapy, aby tvrdili, že moderní Izrael, přinejmenším od r. 1967, a „neúnavně usilující o mír“, se dobrovolně vzdal půdy, a nikoliv že ji ilegálně ukradl. Tyto mapy jsou druhou sadou, kterou lze vidět na http://www.thetower.org/3027ez-mcgraw-hill-publishes-college-textbook-with-mendacious-anti-israel-maps/.

Je příznačné, že sionistické mapy začínají v r. 1967, v roce velkého rozšíření Izraele prostřednictvím dobývání. A samozřejmě, že jediným územním ústupkem, ke kterému od té doby došlo, je navrácení sinajské pouště. Kartografické tvrzení sionistů, že Izrael se vzdal Gazy a Západního břehu, je pouhou kejklí, vzhledem k tomu, že Izrael používá Gazu jako vězeňskou kolonii a nadále vojensky ovládá každou píď Západního břehu.

A nakonec je důležité poznamenat, že izraelské školní mapy jsou často čirou propagandou. Například izraelské noviny Haaretz nedávno uveřejnily článek o mapě používané k výuce zeměpisu v sedmé třídě základní školy. Na této mapě chybí „zelená linie“, která je oficiálně uznávána jako východní hranice Izraele, stejně jako většina arabsko-izraelských komunit země. Možná, že izraelské ministerstvo vzdělávání použilo k vytvoření této mapy „akademické standardy“ McGraw-Hill.

Část IV – Závěr

V akademické obci se věří, že učebnice nemají být předmětem ideologické cenzury. Je to dosti naivní, avšak důležitý ideál. Pokud si takové texty nemohou udržet tuto úroveň integrity, stává se celé vzdělávání otevřenou propagandou. Pokud nebude McGraw-Hill ohledně svého „nezávislého akademického přezkumu“ transparentní a nepřijde s vysvětlením, proč přistoupilo k takovému extrému a zničilo své zásoby Globální politiky, lze pouze předpokládat, že vydavatel nemá námitek vůči cenzurování svých produktů tváří v tvář tlaku ideologií poháněné skupiny. Není pochyb, že motivem zde je strach z kontroverze a následných ztrát trhu. Za neexistence odůvodnění je celá báchorka o nezávislém přezkumu a akademických standardech jen pouhým krycím manévrem.

Smutnou pravdou je, že podplácení při tvorbě učebnic zabývajících se kulturně citlivou tématiku se stalo běžnou praxí. Takže vzdělávací proces je skutečně ohrožen neustálou propagandou. Patří sem i kulturní válka, která zuří kolem amerických učebnic biologie. Patří sem i mocná kampaň sionistů s cílem doslova vymazat Palestince z mapy.