Parazitismus na třetí

Před sto lety V. I. Lenin napsal práci „Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu“. Jeden z pěti nejdůležitějších ekonomických znaků monopolního kapitalismu zformuloval takto: v imperialismu vývoz kapitálu převažuje nad vývozem zboží. 20. století pravdivost tohoto závěru potvrdilo.

Dnes je vývoz kapitálu prováděn ve formě přímých zahraničních investic (FDI), portfoliových investic a úvěrů. Podle údajů UNCTAD činila výše celkových FDI na konci roku 2014 24,6 bilionů dolarů. Podle odhadů americké CIA se celková výše závazků států u zahraničních úvěrů a půjček na konci r. 2012 rovnala 70,6 bilionům dolarů, což přibližně odpovídalo velikosti globálního GDP. Spolehlivé odhady celkových zahraničních portfoliových investic ve světě neexistují. Lze s důvěrou tvrdit, že celkový objem zahraničních aktiv, vytvořených v důsledku vývozu všech základních druhů kapitálu, nyní značně převyšuje 100 bilionů dolarů.

Před sto lety byli vývozci kapitálu výhradně ekonomicky vyspělé země Západu, mající obrovské příjmy ze zahraničních kapitálových investic ve formě úroků a dividend. Z některých se staly rentiérské státy. První příčky na seznamu vývozců kapitálu zaujímaly největší koloniální mocnosti – Británie a Francie (tu Lenin nejednou označil za klasický rentiérský stát). Pak následovalo Německo, Belgie, Holandsko. Hlavními dovozci kapitálu byly kolonie, polokolonie a také USA a Rusko.

Dnes v podmínkách ekonomické globalizace jsou do mezinárodního obchodu s kapitálem vtaženy všechny země. Téměř každá země je zároveň vývozcem i dovozcem kapitálu, v jeho různých formách. Vyhodnotit celkové místo země ve světovém pohybu kapitálu pomáhá takový ukazatel, jako čistá mezinárodní investiční pozice země (NIIP). Ten odráží poměr celkových zahraničních investic dané země a celkových zahraničních investic v dané zemi. Jestliže výše aktiv (investic) v zahraničí převyšuje výši investičních závazků (aktiv zahraničí v dané zemi), je země čistým vývozcem kapitálu (věřitelem, dárcem). V opačném gardu je země považována za čistého dovozce kapitálu (dlužníka).

Pomocí ukazatele NIIP můžeme vyčlenit dvě skupiny zemí: dlužnické země (čistí dovozci kapitálu) a věřitelské země (čistí vývozci kapitálu):

Některé země jsoucí čistými dovozci kapitálu (r. 2015) – tabulka 1

V první desítce čistých dovozců kapitálu je osm zemí patřících do skupiny ekonomicky vyspělých, pouze dvě země (Brazílie a Indie) patří do skupiny rozvojových zemí. Šest čistých dovozců kapitálu je ze západní Evropy, přičemž pět z eurozóny (Španělsko, Itálie, Francie, Řecko, Portugalsko). U zemí eurozóny (19) činil na konci roku 2014 celkový ukazatel NIIP mínus 1,285 mld euro (přibližně 1,560 mld dolarů). To představovalo 12,7% GDP všech zemí eurozóny. Průměrný ukazatel byl u eurozóny ještě více minusový, ale v eurozóně bylo několik věřitelských zemí, z nichž největšími byly Německo, Holandsko a Belgie.

Z první desítky zemí, čistých vývozců kapitálů, se zvláště vyčleňují USA, na které připadá téměř 60% celkových čistých závazků z mezinárodních investic první desítky dlužnických zemí.

Do první světové války byly USA čistým dovozcem kapitálu, ale po této válce se přeměnily na čistého vývozce kapitálu a kladnou mezinárodní investiční pozici si zachovaly až do poloviny 80. let 20. století. Pak se situace radikálně změnila. V letech 1998-1999 čistý dluh USA u mezinárodních investic převýšil 1 bilion dolarů. V předvečer finanční krize 2007-2009 činil 1,2-1,3 bilionů dolarů. Na konci r. 2012 to bylo 4,5 bilionů dolarů. Poslední údaje, uveřejněné Úřadem ekonomických analýz amerického ministerstva obchodu, jsou dostupné ke 3. čtvrtletí 2015. Zahraniční aktiva USA činila 23,31 bilionů dolarů a závazky USA u zahraničních investic do americké ekonomiky činily 30,58 bilionů dolarů. Takže čistý dluh USA u mezinárodních investic dosáhl 7,27 bilionů dolarů.

Země jsoucí čistými vývozci kapitálu (polovina r. 2015) – tabulka 2

Relativní míra aktivity v oblasti vývozu kapitálu se měří nejen pomocí jejího vztažení k GDP, ale také k počtu obyvatel země. Nejvyšší hodnoty NIIP na hlavu zaznamenaly následující země (v tisících dolarů): Singapur – 147,6; Norsko – 141,9; Hongkong – 137,7; Švýcarsko – 86,8.

Věřitelské země jsou různorodější, než dlužnické země. K zemím, které se nevešly do tabulky 2, patří někteří vývozci ropy. U Saúdské Arábie představoval ukazatel NIIP v r. 2014 106,6% GDP. K čistým vývozcům kapitálu patří i některé ne příliš bohaté země periferie světového kapitalismu. Například Nigérie (30,5% GDP), Argentina (14,2%). Západ je nutí k vývozu kapitálu.

Vzhledem k tomu, že Hongkong, zaujímající čtvrté místo na seznamu čistých vývozců kapitálu, je součástí Číny mající zvláštní správní statut, lze říct, že ukazatel NIIP „velké Číny“ (Čína + Hongkong) dosahuje 2,47 bilionů dolarů. „Velká Čína“ je tak po Japonsku, velmi těsně, druhým čistým vývozcem kapitálu.

Čili na světovém kapitálovém trhu došlo na konci 20. a na začátku 21. století ke kardinálním změnám. Celá řada klasických vývozců kapitálu se přeměnila na čisté dovozce kapitálu. Ze zemí, které byly na počátku 20. století čistými vývozci kapitálu, jimi zůstaly pouze Holandsko, Belgie a Švýcarsko. Ve skupině současných věřitelů jsou země, které před sto lety měly polokoloniální statut (Čína, Taiwan, Hongkong). Ve skupině věřitelů jsou také dvě země „zlaté miliardy“ – Japonsko a Německo. Nicméně po druhé světové válce se fakticky staly neoficiálními vazaly USA a dnes jsou „povinny“ zásobovat kapitálem americkou ekonomiku.

Zdánlivě mají být změny kapitálových toků výhodné pro ty země, které se změnily na čisté vývozce kapitálu (zahraniční investice poskytují vývozcům příjmy ve formě dividend a úroků), a nevýhodné pro ty, které se staly čistým dovozcem. Nicméně vzhledem k investičním vztahům některých zemí „zlaté miliardy“ tento mechanismus již nefunguje. USA vytvořily nový investiční mechanismus pro vykořisťování světa. Jeho podstatou je následující:

1. Udržují se „bohatou“ parazitickou zemí díky získávání zahraničního kapitálu ve formě různých úvěrů a půjček. Dochází k neustálému navyšování vnějšího dluhu.

2. Minimalizace nákladů na obsluhu zahraničních dluhů. Převážná část vznikajícího vnějšího dluhu „bohaté“ země vzniká v důsledku umísťování státních dluhopisů v zahraničí se symbolickým výnosem.

3. Přičemž „bohatá“ země dostává ze svých zahraničních investic příjmy, které mají nesrovnatelně vyšší míru výnosu, než příjmy, které daná „bohatá“ země vyplácí zahraničním investorům. Vznikají „nůžky“ u výše investičních příjmů, které „bohatá“ země dostává a které vyplácí do zahraničí.

4. Vytváření těchto nůžek se účastní různé státní, soukromé a mezinárodní instituce, ovládané „bohatou“ zemí. Patří k nim MMF, ratingové agentury („velká trojka“), auditorské firmy („velká čtyřka“) atd.

5. Nejdůležitějším článkem mechanismu „nůžek“ jsou centrální banky, které mohou ovlivňovat směnné kurzy národních měn, a vytváří na periferii světového kapitalismu „propady“ místních měn, a naopak uměle podporují vyšší kurzy měn „bohatých“ zemí (názorným příkladem byla poslední devalvace koruny poskoka Singera a spol. z ČNB – p.p.)

Působení nového investičního mechanismu vykořisťování periferie světového kapitalismu „bohatými“ zeměmi na přelomu 20. a 21. století lze názorně zkoumat na příkladu USA, které v systému mezinárodního pohybu kapitálu již třicet let jsou v roli dlužníka. A celou tu dobu investiční příjmy, plynoucí do USA ze zahraničí, převyšovaly investiční příjmy, které cizinci dostávali z aktiv alokovaných v americké ekonomice.

Uvedu údaje z americké platební bilance za r. 2014 (v mld dolarů): příjmy vyplácené ostatním zemím – 583,37; příjmy získávané od ostatních zemí – 823,35. Coby největší světový dovozce kapitálu dokázaly USA získat v r. 2014 čistý příjem z mezinárodní investiční výměny ve výši 240 miliard dolarů.

Za sto let od doby, kdy Lenin zformuloval třetí ekonomický znak imperialismu, prodělaly mechanismy mezinárodní investiční výměny radikální změny, nezměnila se pouze vykořisťovatelská parazitická povaha mezinárodního pohybu kapitálu, který nadále slouží zájmům hrstky imperialistických států. Před sto lety Lenin označil vývoz kapitálu za „parazitismus na druhou“. O současném mezinárodním pohybu kapitálu lze říct, že je to parazitismus na třetí.