Mučení - kostlivec v americké skříni

Při vzpomínce na útok al-Káidy na Ameriku si mnozí z nás unaveně uvědomí, jak velmi se svět liší od světa před jedenáctým zářím, a že naše noviny stále rezonují na vlně odvety. Bez jedenáctého září by nebyla válka v Iráku. Bez války v Iráku by nebylo lorda Huttona a jeho vyšetřování a bez Huttona by Tony Blair nevypadal tak uboze, jak vypadá.

Americký tisk vykazuje stejné nemoci, jako náš, ale je tady jeden zásadní a pro mě šokující rozdíl: naprostá absence zájmu o to, jak vlastní vláda porušuje lidská práva. Týdny plynou, aniž by se (tamní) noviny pokusily o vážnější vyšetření, nebo alespoň komentář k tomuto tématu. Stovky, možná tisíce mužů doma i za hranicemi drží CIA a ministerstvo spravedlnosti ve vojenských věznicích a táborech. Tito vězni jsou nuceni vydržet prodlužovaný a děsivý výslech v úplné izolaci, bez právní ochrany a bez naděje na propuštění. Samotný tento fakt stačí k tomu, aby se americká vláda dostala do kolizního kursu s Deklarací práv a povinností člověka, kterou se zavázala dodržovat. Ale to není všechno. Existují důkazy, že státní moc mučení svých vězňů nejen schvaluje, ale sama se na mučení aktivně podílí. Týká se to vězňů, u kterých předpokládá, že mají informace o minulých i budoucích teroristických útocích.

Jistě si nikdo z nás před dvěma roky nepředstavoval, že tohle bude výsledkem jedenáctého září. A přeci k tomu došlo, a došlo k tomu tak snadno. Americká veřejnost, která vždy mívala vypěstovaný cit pro práva a svobody, zavírá před tím oči, a spolu s ní americká masmédia, která sama mají vysoké mínění o vlastní dokonalosti. Jedinou výjimkou jsou noviny Washington Post, které vyvíjely nátlak na americkou vládu, aby uzákonila to, co bylo na Guantanamo Bay instituciolizováno nikoliv právníky, ale jezuitskými neokonzervativními mandaríny z Pentagonu. Washington Post dokonce částečně zveřejnil některé techniky stresu a nátlaku používané vyšetřovateli na amerických základnách v Bagramu a v Afghánistánu.

Při shánění materiálů ke své novele Empire state, která má odhalovat pozadí zneužívání lidských práv, jsem si ověřil, jak snadno jsoy tyto materiály dostupné. (Veřejná) zpráva vězňů v Bagramu z března t.r. hovoří jasnou řečí o tom, že vězni byli fyzicky biti, že jim bylo bráněno ve spánku, že byli nuceni ležet nazí na ledové matraci. Ve stejné době kvalifikoval vojenský vyšetřovatel smrt dvou vězňů zemřelých za podivných okolností jako vraždu. Těsně před invazí jsem se sešel s Američanem, který je v určitém spojení s polosvětem vojenské kontrašpionáže. Ptal jsem se ho na pověsti o mučení. Zdál se být mou otázkou překvapen. "Kde žiješ?", odpověděl. "Samozřejmě, že se to děje. Toto je válka. Nezačali jsme ji. Byla nám vnucena."

Ale nejvíce zneklidňující jsou praktiky Američanů předávát zadržené vězně k "výslechům" do "spřátelených" režimů v Jordánsku, Maroku a zvláště do Egypta. V těchto zemích se běžně používají metody fyzického násilí, bití, topení ve vodě a dokonce elektrických šoků.

V okamžiku, kdy je člověk, spoután a oslepen (v americké hantýrce "v balíčku") dopraven do rukou zahraniční služby, říká se, že byl "poslán na přeškolení". A jak následně prochází nevýslovným peklem, hovoří se, že prochází "extrémním přeškolením". Očekávaným výsledkem tohoto postupu je úplná sada odpovědí na otázky sepsané americkými rozvědčíky. Těmito odpovědmi je pak krmena databáze, které se - bez sebemenší stopy ironie - říká Harmonie.

Přirozeně, že vyšetřovatelé CIA v Saudské Arábii nepřipínají osobně elektrody na pohlavní orgány vězňů, ani je nebijí gumovými obušky přes chodidla, ale jsou, podle vlastních slov ředitele CIA Georga Teneta, okamžitě po ruce, je-li třeba podělit se o výsledky vyšetřování.

Vše výše uvedené vás může vést k domnění, že jsem ostře protiamerický. Není to pravda. Stále to místo a tamní lid miluji. Ale jsme hluboce znepokojen, že náš nejbližší přítel tak lehce sklouzl k metodám, které jsou porovnatelné s teokratickou zuřivostí, která stála u zrodu útoku z jedenáctého září.

Rovněž jsem otřesen naším vlastním selháním. Ačkoliv byla paní Broness Symons z ministerstva zahraničí seznámena s podmínkami v táboře X na Guantanamo a věděla o porušování lidských práv a o hrozbě trestu smrti, která visí nad britským občanem, zcela odmítla vyjádřit sebemenší nesouhlas. Nechápe-li ona sama, že je z titulu své funkce na stráži proti porušování lidských práv, co krucipísek dělá ve vládě?

Řekněme NE databázi DNA

Ministr vnitra David Blunkett hodlá koncem tohoto měsíce oznámit, že plán na zavedení identifikačních průkazů má zelenou a každý z nás bude moci zaplatit 25 liber za privilegium vlastnit tento průkaz. Sbohem neporušitelné právo na anonymitu.

Ale za dveřmi je už mnohem šílenější plán. Hlupák jménem Kevin Morris, jinak také šéf Asociace policejních superintendentů, doufá, že se mu podaří tento týden doplnit další kousek do mozaiky šmírujícího státního aparátu. Hodlá požádat asociaci, aby požadovala zavedení národní databáze DNA, kde by byly uloženy DNA vzorky každého muže, ženy a dítěte v Británii.

Vážnost tohoto ohrožení individuální svobody by neměla být podceňována. Jakmile bude něčí DNA v rukou policie, nebude existovat nic, co by o něm nemohla zjistit. Naše schopnost číst ve 30 tisících genů a rozumět jim, vzrůstá po týdnech. Nebude trvat dlouho a vědci začnou dělat předpovědi o osobnosti člověka na základě rozboru jeho genofondu. Představte si tuto zbraň v rukou policejních zoufalců snažících se vyšetřit nějakou nesnadnou vraždu. Podezřelým bude každý, kdo bude mít určitý profil.

Vložit tuto moc do rukou policie v této brzké fázi poznávání genů by bylo katastrofou. Ale kdoví, možná nás to ani nezajímá. Dokud nebude ohrožena naše bezprostřední potřeba pohodlí a rozkoše, zdá se, že vycházíme dobře i s myšlenkou na auta, která budou automaticky a bez našeho vědomí okamžitě informovat policii, jestliže zrychlíme, a s myšlenkou na kamery, které budou monitorovat náš pohyb 24 hodin denně.

Vítejte ve věku tyranie, kde vládnou lidé jako Morris.

Voláme všechny rebely a armádní nespokojence

Osobně věřím, že - díky svému vlastnímu Čečensku v Iráku - nebude za osmnáct měsíců v úřadě ani Bush ani Blair. Tamní pokračující chaos a rozklad by k tomu měl stačit. Ale domnívám se, že Blaira Huttonovo vyšetřování příliš nepoškodí.

Až budeme číst všechny ty důkazy ve zprávě, kterou lord Hutton hodlá zveřejnit, dostaneme obrázek předsedy vlády, který upravuje materiál o Iráku tak, aby měl podporu pro svou válečnou agendu, domluvenou s Bushem v březnu 2002.

Zatím důkaz nemáme, ale velké množství usvědčujícího materiálu (zprávy, instrukce obdržené generály z nejvyšších vládních míst v létě 2002) musí být uloženo v počítačích britské generality.

Bylo by dobré, kdyby armádní nespokojenci vystoupili před veřejnost a svědčili o podrobnostech před zveřejněním Blairových "usvědčujících důkazů o Saddamovi". Tím by odhalili Blairovy motivy. Ale když se podívám, jak se vede vyšetřování Kellyho smrti, musím uznat, že je to nepravděpodobné.

Článek America's Dirty Torture Secret vyšel 10. září v Guardian.

Poznámka vydavatele

Pan Porter vyjadřuje obavu o zneužití databáze DNA v rukou ke všemu odhodlané policie. Přiznám se, když jsem to četl poprvé, vytanula mi před očima ještě horší varianta. Není to žádný geniální objev, něco podobného už popisoval Huxley ve svém Brave new world, ale v souvislosti s nápadem pana Portera Huxleyoho román dostává novou, surově realistickou dimenzi.

Připusťme, že vědci opravdu budou brzy schopni předpovědět osobnost člověka na základě přečtení genové mapy jeho rodičů. V tom není nic příliš nemožného a odhaduji, že za několik let to bude možné.

A teď si přestavme, že vláda (kterákoliv vláda světa, nemusí jít o britskou vládu) má v rukách genové informace každého svého občana. Bylo by těžké vytipovat ještě před narozením možné rebely, samostatně uvažující lidi, kteří se nenechají snadno ovlivnit vládní propagandou? Zkrátka lidi, kteří jsou pro každou vládnoucí moc ne-li nebezpeční, tedy alespoň nepříjemní?

A bylo by možné rovněž určit rodiče, kteří zjevně dají vzniknout potomkům zaměřeným na konzum, lidem měkkým, neschopným samostatné myšlenky či revolty?

A jakmile by byli tyto skupiny vytipovány, bylo by pro státní moc těžké postarat se o to, aby se co možno nejméně rodili jedinci z první skupiny a naopak co možno nejvíce rodili jedinci z druhé skupiny? Co by jim v tom bránilo? Etika? Strach? Víra? Obávám se, že nic z toho.

Nemuselo by jít o přímou fyzickou likvidaci, stačilo by, kdyby se nějak šikovně ovlivnila plodnost u obou skupin jedním nebo druhým směrem.

Jak snadno by se pak vládlo na věčné časy mase geneticky vyšlechtěných jedinců neschopných sebemenšího odporu...