Dvacátý týden ruského zásahu v Sýrii: Příměří a další obrovské vítězství Ruska

Poslední dohoda mezi USA a Ruskem skutečně nic neřeší, dokonce ani neukončuje válku, a obě strany vyjadřují značnou opatrnost ohledně její budoucí realizace. A přesto je to obrovské vítězství pro Rusko. Zatímco je příliš brzy říkat, že „Rusové v Sýrii zvítězili“, myslím, že je nyní spravedlivé říct, že ruský přístup k Sýrii zvítězil. Zde je proč:

Zaprvé: nikdo již netvrdí, že Assad bude sesazen nebo že Damašek bude obsazen. To pak znamená, že všichni nyní uznali, že Syrská arabská republika, podporovaná Ruskem, úspěšně odrazila agresi obrovské koalice anglo-sionistů, vytvořené pro svržení Assada.

Zadruhé: Rusko donutilo RB OSN a USA připustit, že převážná většina těch, kteří dnes bojují proti Assadovi, jsou teroristé. Samozřejmě, že takto to vyhlášeno nebylo, ale když se podíváte na organizace, které RB OSN již prohlásila za „teroristické“, pak již máte absolutní většinu proti-assadovských sil. To znamená, že morální a právní legitimita proti-assadovských sil je v troskách.

Zatřetí: bez ohledu na to, o co se Erdogan pokusí jako další, existují nyní jasné známky toho, že ani NATO, ani EU, a dokonce ani vysoké velení turecké armády nechce válku s Ruskem. A to znamená, že Erdoganovy hrátky se nevyplatily a že celá jeho syrská politika je nyní zcela mrtvá. Nezapomínejte, že po zrádném útoku na ruské Su-24 si Kreml vytyčil za cíl své politiky „saakašvilizovat“ Erdogana. Tohoto cíle bylo již téměř dosaženo a Erdoganova budoucnost vypadá velmi, velmi bledě: všichni (vyjma snad Saudů) mají tohoto maniaka plné zuby. Nejlepší věcí, která by se nyní Turecku mohla přihodit, je, že by se armáda zbavila Erdogana a nahradila ho někým ochotným napravit škody, které napáchal.

Začtvrté: všechny hrozby ohledně zřízení bezletové zóny nebo okupace Sýrie byly nyní zneplatněny dohodou, která v podstatě prohlašuje, že kdokoliv, kdo nebude respektovat příměří, je legitimním cílem a bude zničen.

Zapáté: USA musely akceptovat ponížení, když musely souhlasit se všemi ruskými podmínkami pro stávající příměří. Ano, samozřejmě, USA mohou, a pravděpodobně se pokusí, porušit část, nebo celou tuto dohodu, ale precedent byl vytvořen a bude velmi těžké, ne-li nemožné, aby se USA otevřeně vrátily ke své politice před rokem 2016.

Zašesté: pamatuje si ještě někdo rétoriku Hillary Clinton ohledně Sýrie a Ruska? Její postoj byl křišťálově jasný: Assad musí odejít a ti, kteří ho podporují, „potrestáni“. Dokonce i po zahájení ruské vojenské ofenzívy USA odmítaly říct Rusům, kde jsou „hodní teroristé“ a kde jsou „zlí teroristé“. Žádná výměna informací s Rusy nebyla přijatelná. Nyní museli Američané souhlasit se spoluprací s Rusy na mapě Sýrie, ukazující, kde se nachází účastníci příměří, a kde ti, kteří do příměří zahrnutí nebyli. Jinými slovy, USA se nyní budou muset dělit s Ruskem o všechny informace, o které se dříve dělit odmítaly, a spolupracovat s Rusy na každodenním základě.

Zasedmé: Rusko v podstatě kooptovalo „Svobodnou syrskou armádu“. Jak? Tím, že v podstatě donutilo každičkou frakci v Sýrii vybrat si mezi jedním ze dvou možných statutů: buď být „teroristy“ (a oprávněným cílem ke zničení), nebo být účastníky politického procesu, zcela určovaného Ruskem. Rusové nyní dokonce otvírají „středisko příměří“ na letecké základně Chmeimim poblíž Latakie, které nyní bude „poskytovat pomoc“ všem stranám příměří.

To je, prozatím, především diplomatickým vítězstvím, samozřejmě, ale ruským diplomatickým vítězstvím umožněným vítězstvím ruských ozbrojených sil. Malinký ruský vojenský kontingent v podstatě zcela neutralizoval plány celé celosvětové Říše. To samo o sobě je úžasným úspěchem.

Dalším velkým vítězem zde jsou, dle mého názoru, Kurdové, kteří, podle britských představitelů, koordinují své vojenské operace se syrskou armádou a ruskými kosmickými a vzdušnými silami a kteří by nyní mohli dokonce dosáhnout svého snu a spojit irácké a syrské oblasti Kurdistánu. Což bude naplněním té nejhorší noční můry Turků, což je důvodem přetrvávajícího rizika tureckých vojenských operací, jejichž cílem bude navenek vytvořit „nárazníkové pásmo“, ale ve skutečnosti zachránit si tvář. Tento typ zásahu zůstane možností do té doby, dokud budou Turci stále doufat, že se budou dopouštět agresí vůči svým sousedům pod ochranou NATO a USA. A to se hned tak nezmění.

A pak jsou zde Saudové. Ti jsou velmi, velmi naštvaní. Jsou naštvaní do té míry, že ne až tak zakrytě vyhrožují použitím jaderných zbraní, aby se vypořádali se svými nepřáteli. Podívejte se sami:

Vlastně protože bombu dostal Pákistán, nezavrhuji žádná saúdská tvrzení o tom, že mají řadu jaderných bomb. Ale co to znamená skutečně?

Naprosto nic.

Je celkem možné, že Saudové mají znalosti na výrobu jaderného zařízení. A je celkem možné, že se jim dokonce dostalo do rukou dostatek jaderného materiálu, postačujícího na pár bomb. Dokonce se jim i mohlo podařit koupit pár jaderných zařízení od Pákistánců nebo Izraelců. Ale dokonce i kdyby toto byla pravda, skutečností je, že Saudové nemají dokonce ani vojenské kapacity vypořádat se s nejchudší arabskou zemí na planetě (Jemenem) a že zcela určitě nemají vojenské kapacity umožňující nasadit jaderná zařízení způsobem, který by jim umožnil dosáhnout nějaké vojenské výhody. Nakonec o čem zde mluvíme? Použití jaderných zbraní proti syrské armádě? Proti Íránu? Proti Rusku? To je naprosto absurdní. Skutečností je, že ať Saudové mají nebo nemají nějaké jaderné kapacity, fakt, že přichází s jadernými výhrůžkami je pouze známkou slabosti a strachu, a nikoliv známkou síly. To je důvod, proč není tímto prohlášením nikdo ohromen, tím méně zamýšlené cíle takovýchto hrozeb.

Zatímco je celkem pravda, že poslední dohoda mezi USA a Ruskem neznamená konec války v Sýrii, je to bod zvratu, něco jako dohoda Minsk-2, kterou ve skutečnosti nechce dodržovat nikdo, ale která zpečeťuje porážku plánů anglo-sionistů v Sýrii, stejně jako Minsk-2 znamenala porážku ukronacistického snu.

Čas je nyní na straně Ruska/Sýrie. S každým dalším dnem se ruské síly v Sýrii budou stávat silnějšími, stejně jako syrské ozbrojené síly. To samo o sobě nebude k porážce Daesh postačovat a můžeme očekávat zuřivý odpor takfiristických šílenců, ale na zdi je nápis, který mohou vidět všichni: čím více se Rusové a Američané budou přímo a společně do věci zapojovat, tím méně budou Turecko a Saúdská Arábie schopny určovat výsledek války. Jinými slovy, zatímco toto není ani zdaleka konec Daesh, je to začátek konce Daesh v Sýrii.

Opět se ukázalo, že popírači a lidé nenávidějící Putina se mýlili. Abych byl upřímný, mýlil jsem se i já: nikdy jsem netušil, že Rusové by mohli dosáhnout tak mnoha s tak málem, a přesto tyto extrémně nebezpečné hrátky odrazili a zvítězili. Pouze extrémně dovedná kombinace vojenských, ekonomických, diplomatických a politických prostředků mohla přinést tak pozoruhodný výsledek, ale Putin, očividně, tento dokonalý koktejl našel. Cesta před námi zůstává extrémně nebezpečnou, zcela jistě, ale výsledek 20 týdnů trvajícího ruského vojenského zásahu v Sýrii je skutečně pozoruhodný.