Devatenáctý týden ruského zásahu v Sýrii: Použilo by Rusko atomovky na obranu Chmeimim?

Minulý týden nedošlo k žádnému nárůstu napětí v konfrontaci mezi Tureckem a Ruskem kvůli Sýrii. Zatímco postoj Ruska je prostý – „jsme připraveni bojovat“ – turecký postoj je mnohem více nejasný: turečtí politici říkají jednu věc, pak opak, a pak zase něco jiného. Občas se tváří, že invaze bezprostředně hrozí, a občas říkají, že „Turecko neplánuje žádnou jednostrannou invazi“. Protože k invazi do Sýrie schválené OSN nikdy nedojde, znamená to, že půjde o jakousi „koalici ochotných“, možná NATO. Problémem zde je, že Evropané si nepřejí skončit ve válce s Ruskem. Zároveň USA a Francie odmítají umožnit rezoluci OSN, která by opětovně potvrdila suverenitu Sýrie. Jou, je to tak. USA a Francie si evidentně myslí, že Charta OSN (která potvrzuje suverenitu všech zemí) se Sýrie netýká. Zjistěte si to…

Neustále kolují zvěsti, že vrchní turečtí velitelé jsou kategoricky proti jakémukoliv útoku na Sýrii a že se nechtějí zúčastnit žádné války s Ruskem. Neobviňuji je ani trochu, protože dokonale chápou dvě prosté věci: zaprvé, Turecko válku nepotřebuje, pouze Erdogan; zadruhé, když bude Turecko poraženo, Erdogan obviní armádu. Existují také známky neshod v USA kvůli vyhlídkám na takovou válku, kdy neokonzervativci podporují Erdogana a tlačí ho k válce, stejně jak to činili se Saakašvilim, zatímco Bílý dům a Foggy Buttom říkají Erdoganovi, aby „to zklidnil“. Co se týká Turků samotných, ti ostřelovali kurdské a syrské pozice přes hranice a, přinejmenším ve dvou případech, byly za hranicemi spatřeny malé vojenské jednotky.

Z čistě vojenského hlediska nedává naprosto žádný smysl, aby se Turci shromažďovali na hranicích, prohlašovali, že se chystají k invazi, pak přestali, poslali pár dělostřeleckých granátů, a pak přes hranice poslali jen pár malých jednotek. To, co měli Turci udělat, bylo tajně začít zvyšovat úroveň připravenosti svých sil a pak zaútočit, jakmile Rusové odhalili jejich přípravy, i kdyby to znamenalo, že by museli zahájit bojové operace dříve, než by byli plně mobilizováni a připraveni. Výhody překvapivého útoku jsou tak velké, že téměř všechny ostatní úvahy musí být dány stranou, aby se ho dosáhlo. Turci udělali přesný opak: roztrubovali své záměry s invazí, a jakmile byly jejich jednotky připraveny, prostě se zastavily na hranicích a začaly přicházet se zcela rozporuplnými prohlášeními. To nedává naprosto žádný smysl.

Již tak chaotickou situaci komplikuje ještě to, že Erdogan je jasným šílencem a že existuje přinejmenším možnost jistých vážných bojů mezi tureckými politickými vůdci a armádou.

Navíc se zdá, že mezi USA a Erdoganovým režimem panuje nějaká zlá krev. Věci se staly tak špatnými, že Erdoganův hlavní poradce, Seref Malkoc, řekl, že Turecko by USA mohlo upřít používání letecké základny Incirlik k útokům proti ISIL, pokud USA neoznačí YPG za teroristickou skupinu. Erdogan později tento výrok popřel, ale faktem zůstává, že Turci nyní přímo vydírají USA. Pokud Erdogan a jeho poradci vážně věří, že mohou veřejně vydírat super velmoc jako USA, pak jsou jejich dny sečteny. Přinejmenším takovýto nezodpovědný výlev ukazuje, že Turci jsou skutečně drceni tlakem, který sami vytvořili.

Přesto fakt, že Turecko ještě invazi neprovedlo, je nepatrnou známkou toho, že možná, jen možná, se Turci vzdají svého šíleného názoru, nebo že se omezí na „mini invazi“, jen pár kilometrů přes hranice. Armáda by pravděpodobně upřednostňovala takovouto možnost zachraňující tvář, ale co Erdogan a šílenci kolem něj?

Možná, že by turecká armáda měla pochopit, že zemi vládne magor, a měla by s tím něco udělat.

Přesto Rusové nenechávají nic náhodě a všechny své síly uvedli do bojové pohotovosti. Velmi veřejně odeslali Tu-214R, své nejmodernější letadlo ISR (výzvědné, průzkumné, monitorovací). Můžete brát Tu-214R jako „AWACS pro zemi“, druh letadla, které používáte k monitorování velké pozemní bitvy (pravidelné ruské A-50M již sledují syrský vzdušný prostor). V jižním Rusku zorganizovali letecké a kosmické síly velké cvičení, s velkým počtem letadel, která by byla použita ve válce s Tureckem: SU-34. Paradesantní jednotky jsou připraveny. Bojové námořní jednotky u syrského pobřeží jsou navyšovány. Dodávky zbraní se urychlily. Podstata je prostá a zjevná: Rusové nevyhrožují – připravují se na válku. Vlastně nyní jsou již připraveni.

Tudíž zbývá položit jednu důležitou otázku: co by Rusové dělali, kdyby byly jejich stále malé síly v Sýrii napadeny a převálcovány Turky? Použili by Rusové jaderné zbraně?

Nejméně jeden reportér, Robert Parry, napsal následující: „Zdroj blízký ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi mi řekl, že Rusové varovali tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, že Moskva je připravena použít taktické jaderné zbraně, bude-li to nezbytné, aby zachránila své jednotky tváří v tvář turecko-saúdskému útoku.“ Je to opravdu možné? Opravdu by Rusové použili jaderné zbraně, kdyby se věci v Sýrii zvrtly?

Ruská vojenská doktrína je ohledně použití jaderných zbraní Ruskem velmi jasná. Zde je odpovídající odstavec:

27. Ruská federace si vyhrazuje právo na použití jaderných zbraní v reakci na použití jaderných a dalších zbraní hromadného ničení proti ní a jejím spojencům, jakož i v případě agrese proti Ruské federaci za použití konvenčních zbraní způsobem, který by ohrožoval samotnou její existenci coby státu. Rozhodnutí použít jaderné zbraně provádí prezident Ruské federace.

Není zde žádná nejednoznačnost. Pokud Rusko nebude ohroženo jako stát, nepoužije jaderné zbraně. Někteří, bez pochyby, řeknou, že oficiální vojenská doktrína je jedna věc, a skutečnost v Sýrii jiná, a že pokud Turci převálcují Chmeimim, Rusko nebude mít jinou možnost, než použít atomovky. Pro tento druh logiky existuje precedent: když USA nasadily 82. Výsadkovou v Saúdské Arábii, jako součást Pouštního štítu, Pentagon plně chápal, že pokud mnohem větší irácká armáda vpadne do Saúdské Arábie, bude 82. zničena. Doufalo se, že americké letectvo a námořnictvo mohou poskytnout dostatek náletů, aby irácký postup zastavily, ale pokud ne, rozumělo se, že budou použity taktické jaderné zbraně. Situace v Sýrii je jiná.

Zaprvé, ruské síly v Sýrii nejsou pěšáky, jako 82. v Iráku. Terén a nepřátelské síly jsou také velmi odlišné. Zadruhé, ruský kontingent v Sýrii se může spolehnout na palebnou sílu a podporu ruského námořnictva v Kaspickém a Středozemním moři a ruských kosmických a leteckých síl v samotném Rusku. A v neposlední řadě se Rusové mohou spolehnout na syrské ozbrojené síly, íránské síly, Hizballah a, pravděpodobně, syrské Kurdy, kteří se nyní otevřeně připojili k alianci 4+1 (Rusko, Írán, Irák, Sýrie a Hizballah), a přeměnili ji na alianci 4+2.

Tato aliance 4+2 má jeden charakteristický rys, který by Turkům poskytl silný motiv být velmi opatrnými, než přistoupí k nějaké akci: každý z členů této aliance 4+2 má rozsáhlé vojenské zkušenosti, mnohem lepší, než turecká armáda. Moderní turecká armáda je mnohem podobnější izraelské armádě v r. 2006 – má obrovské zkušenosti v terorizování civilistů a není silou vycvičenou k vedení „skutečné“ války. Existuje velmi reálné riziko, že pokud Turci opravdu vtrhnou do Sýrie, mohou nakonec čelit stejné noční můře, jako Izraelci, když v r. 2006 napadli Libanon.

Mezitím Rusy podporované syrské jednotky stále postupují. Od počátku jejich protiútoku se Syřané dokázali opětovně zmocnit všech strategických míst v západní Sýrii, v rámci pomalých a postupných kroků, a nyní ohrožují Raqqa. Přesvědčte se sami:

Hlavní je toto: velikost a schopnost ruských sil v Sýrii byla navýšena a úroveň spolupráce mezi prvky aliance 4+2 byla zvýšena. Přidejte si k tomu schopnost nasadit výsadkové síly o velikosti pluku (a plně mechanizováno) v Latakii, bude-li potřeba, a začnete vidět, že Turci by hodně riskovali, kdyby zaútočili na ruské síly, dokonce i kdyby Rusko nevyhrožovalo použitím taktických atomovek. Ve skutečnosti nevidím žádný scénář, mimo masivního útoku USA/NATO, ve kterém by Rusko použilo své taktické jaderné zbraně.

Upřímně, tato situace není zdaleka vyřešena. Není náhoda, že právě když mělo nabýt účinnosti příměří, došlo v Turecku ke dvěma teroristickým útokům, ze kterých byli tak nadmíru příhodně obviněni Kurdové. Určitě to vypadá, jako by se někdo silně pokoušel poslat Turky na kolizní kurs s Ruskem, ne?

Činit předpovědi ohledně toho, co Turci a jejich saúdští přátelé udělají, nemá smysl. Máme jasně co dělat se dvěma režimy, které to postupně „prohrávají“: mlátí kolem sebe do všech (včetně svých amerických mecenášů), jsou vyděšeny vlastními menšinami (Kurdy a šíity) a jejich sklony k násilí a teroru jen odpovídají jejich neschopnosti vést konvenční válku. Nepřipomíná vám to někoho jiného?

Samozřejmě! Ukronacisté zapadají do tohoto obrázku dokonale. No, hádejte co, nyní sní o vytvoření proti-ruské aliance s Turky. Ohromné, ne? Jen si představte, jak by ukrajinsko-turecko-saúdská aliance vypadala: gangy skutečných „islamo-fašistů“ kombinující nenávistný fanatismus, korupci, násilí, zuřivý nacionalismus a vojenskou nekompetentnost. Toxická kombinace, zcela určitě, ale neživotaschopná.